Tenhle příspěvek budiž především varováním: nenechávejte svou návštěvu na poslední chvíli. Teprve druhá událost z nového festivalu Vivat Zelňák, a po 13. hodině v druhý den jejího konání nebylo téměř co skousnout. Na první akci (na téma medvědí česnek) jsem přitom byla ve stejném čase, dokonce počasí prodejcům více přálo. Tentokrát však kvůli jeho rozmarům museli pořadatelé dokonce zrušit plánovanou páteční kuchařskou show, část návštěvníků tak nejspíš vyčkala na slibované sobotní vyjasnění. Vyprodáno však některé restaurace hlásily už v páteční podvečer, a to přesto, že s food parky a gastronomickými akcemi obecně se v Brně poslední dobou roztrhl pytel (však o nich také budeme podrobně informovat).
V čem je tak Vivat Zelňák speciální? Kromě důrazu na některou plodinu, která má zrovna sezónu, také svou menší velikostí. Fakticky se totiž nejedná o další food park, ale spíše o restauracemi obohacenou variantu trhu, což přirozeně zapadá do dění na nedávno zrekonstruovaném rynku: cizinci, se kterými jsem se setkala u jednoho stolu, tak ani nevěděli, že se tam koná nějaká speciální akce.
Restaurační sestava zůstala od minule nezměněna: představily se Kavárna Era, Šelepka, DeguŠtace a Jedna báseň. Na její „placku z trhaného vepřového masa s chřestem, podávanou s beluga čočkou a omáčkou z medu a chilli“, jak zněl celý název, jsem se těšila asi nejvíc. Jak to dopadlo, vidíte na fotce.
Na slzy a lítost typu „kdybys šla o hodinu dříve“ nebyl prostor, i u stánku Šelepky poslední placičky z mletého masa rychle mizely z grilu do připravených housek, aby těsně před tím, než jsem přišla na řadu, zahlásili kuchaři: „Burgery došly“. K Eře, kde jsem minule zkusila pečenou bramboru s medvědím máslem, jsem tak šla rovnou s dotazem: Máte ještě něco?
Měli. Chřestový quiche. Na navnadění pohárků dobré, ale stále jsem se nehodlala smířit s tím, že to bude jediné jídlo, které na této akci ochutnám. Záchrana přišla až na samém konci (směrem od Starobrněnské): nevýhodou ovšem bylo, že k DeguŠtaci se kromě mě vydali všichni ostatní, na které se jinde nedostalo (plus samozřejmě ti, kteří u ní naopak začínali). Čekací doba půl hodiny pro mě ale nebyla problémem: zvlášť, když klobásky tak pěkně voněly.
Dostupný byl tedy ještě hovězí burger (podávaný s grilovaným chřestem), ale ten jsem si užila minule a navíc jsem jím zaháněla v tom samém týdnu hlad přímo v jejich řeznictví na Moravském náměstí. Chřest v mnou objednaném hot dogu nebyl příliš výrazný: maso pouze doplňoval v podobě míchaného salátu společně s balkánským sýrem a rajčaty, ale celkový výrobek byl jako vždy poctivý a moc dobrý.
A čím jídlo zapít? Zatímco milovníky vína mohla uspokojit nabídka Vinařství Sýkora, pivaři se cítili ochuzeni, a dali tak podnět k „nápravě“ (oni si tedy stěžovali i někteří ti milovníci vína, ale to už je jiný příběh ☺ ). Já si cucala svoje nealko a bylo mi dobře.
A na své si přišli i ti, co by bez dávky kofeinu zpátky domů jen tak nedošli: místo Rebelbeanu se tentokrát představil Adam Neubauer, který snad již brzy obohatí naše kavárenské povaleče (tedy i mě) o další místo k posezení. Já si k doporučenému flat white („hlavně, ať to má co nejvíce kofeinu“) ještě dala mrkvovo-skořicový Nebeský dortíček.
A co nabídne Zelňák příště? Jahody a třešně. Jak originálně se s tímto zadáním restaurace popasují, můžete ochutnat ve dnech 17. a 18. června.
