Nejdříve jsem myslel, že Vám z této akce budu přinášet online vstupy a poskládám reportáž krůček po krůčku, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Ono by se to asi brzy zvrhlo, a z celého článku by možná byla spíše velká ostuda. Proč?
Město Brno se totiž rozhodlo postavit novou strategii komunikace svých předností pro turisty na třech základních premisách. Brno bude nově město kultury, architektury a POZOR… GASTRONOMIE. A s tím souvisí i projekt brněnského turistického informačního centra – Brno Gourmet tour. V rámci něho budou každý rok hodnoceny brněnské podniky v kategoriích restaurace, kavárna, cukrárna, bar, pivnice a vinárna, a ty nejlepší budou zařazeny do katalogu doporučených míst, které se turisté v Brně nemusí bát navštívit. Mé maličkosti a kolegovi sommeliérovi Ivo Dvořákovi připadla ta čest, první ročník této Gourmet tour v kategorii vinárny a vinné bary ohodnotit. Všechny nominované podniky projít, dát si tam pár pohárků, něco na zub, popovídat s obsluhou, ochutnávat, porovnávat, hodnotit a zase ochutnávat. Asi už začínáte chápat, proč by online reportáž nemusela dopadnout dobře.
Ale pojďme k samotnému průběhu dne. Zásadními hledisky hodnocení pro nás byla nabídka rozlévaných a lahvových vín, úroveň vystupování a znalostí personálu, doplňkový sortiment, prostředí podniku a samozřejmě celkový dojem. Vypadá to jednoduše, ale hned v prvním navštíveném podniku jsem začal chápat, jaká to bude řehole. Nejdříve nás totiž naše povinnost zavedla do vinotéky U tří knížat. Malá, útulná vinotéka či lépe vinárnička, zaměřená spíše na tu lehce „propitější“ část populace. Majitel Pavel Nešpůrek i jeho kolega jsou velcí vínomilci, a je to zde znát. Není nad to, když Vás obsluhuje přímo člověk, který si veškerá vína sám vybral, zná je a ví proč je prodává. Ucházející sudovka a vždy aspoň deset lahvových vín na skleničku, které Pavel stále dle různých témat či novinek v sortimentu mění. Navíc jsme zde objevili možná poslední láhev na světě Hibernalu 2013 od Petra Kočaříka, a tak jsme ji museli v rámci naší tour hned také ochutnat (rozuměj vypít). Na to, že bylo asi deset dopoledne, docela slušný start.
Druhým hodnoceným podnikem byla Jedna báseň na Sukově. Slušné polední menu a moc příjemná obsluha. Kočka byla sice první den v práci, a o vínu nevěděla skoro nic, ale ty oči… Malou výtku jsme tu měli i k vínu. Když už si člověk napíše na vývěsní štít Wine Bar – očekávali bychom trošku nápaditější a širší výběr vín – a hlavně vlastní vinný lístek. Ne vypracovaný a dodaný velkoobchodem s nápoji, stejný jako v desítkách dalších podniků v Brně. Určitě kvitujeme možnost dát si většinu vín v nabídce na skleničku, chtělo by to ale sortiment dále rozšířit. A na obsluze by šlo taky více zapracovat, ale to je problém všude. Držíme pěsti!
Dalším podnikem měl být vinný bar Degu. Podle informací na internetu otvírali ve 14:00 a chtěli jsme tam být první. Cestou jsme se sice zdrželi na dvou skleničkách Franciacorty v Retru Consistoriu, na Anenskou je to z centra totiž docela štreka, ale 14:30 jsme byli na značkách. Zbytečně – na dveřích přepsáno fixou, otvíráme až v 16:00. Škoda, docela jsme se na „Znojemsko“ těšili, ale přijdeme tedy později. Bohužel, ani to nepomohlo. Nejdříve 16:00, nic – ok dáme pivo vedle, 16:30 také nic. Voláme tedy na telefonní číslo uvedené na dveřích. Omlouvám se, budu až v 19:00. Nevadí, vzhledem k našemu lehce povznešenému stavu dostanete čtvrtou šanci. A my se zatím v klidu vrátíme do Retra, pokusit se dopít tu magnum láhev italských bublinek.
Retro Consistorium je relativně nový podnik na gastro mapě Brna. A myslím, že i podnik, který v Brně docela dlouho chyběl. Výborná kuchyně, velká nabídka vín jak na skleničku tak lahvových, dlouhá otvírací doba. Navíc časté degustace, stálá práce s pestrou vinnou nabídkou. Mít dobrý vinný bar totiž znamená neustále něco hledat a zkoušet. V Retru je vidět, že se majitelé – Aleš Matucha a Martin Němec – ve špičkové gastronomii a vínu už nějakou dobu pohybují a vědí, co chtějí. Na někoho může interiér působit trochu „posh“, a i já jsem se několik prvních návštěv zde hůře aklimatizoval, ale co by člověk pro dobrý pohárek neudělal.
Dalším hodnoceným podnikem byl baskický bar Pintxos. Myslím, že z nás (a našeho stavu) měla obsluha – slečna Lubica – ten večer určitě ohromnou radost. A my jsme měli radost z ní. Ono totiž najít na plac někoho, kdo v gastronomii opravdu chce pracovat a koho práce baví, je velmi těžké. O to krásnější je zážitek, když se to podaří. A v Pintxosu to ten den zafungovalo perfektně. Široká nabídka vín – jak lahvových tak rozlévaných, cava, tapásky, moc jsme si to užili. Určitě doporučujeme k návštěvě, podnik si to zaslouží. Malým handicapem Pintxosu je jeho umístění v trošku pochmurnější a mrtvější části náměstíčka, ale je dobré, že si sem postupně našlo dost lidí cestu a rádi se vracejí.
Když jsme všechno snědli a skoro všechno vypili, čekali nás poslední dva podniky – Petit Cru a Garage Wine. Cestou jsme ještě naposledy zkusili Degu, opět marně, tak snad příští rok. Garage i Petit jsou podniky kousek vedle sebe, navíc mimo klasické centrum Brna. Oba ale stoprocentně stojí za navštívení. Garage pod vedením Viktora Volného je velmi precizní vinný bar, se sortimentem zaměřeným spíše na více propité uchazeče. Opět místo, kde Vám víno nabízí přímo člověk, který si ho osobně vybral, a to je na kvalitě servisu i vybraných vín extrémně znát. Velká nabídka ušlechtilých bublinek z Champagne na skleničku je již pouze třešinkou na dortu. Co ještě musím vyzdvihnout, Viktor má nejlepší sklenice v Brně. Pokud sem půjdete poprvé, nenechte se zmást trošku zvláštním interiérem. Nebojte se, vstupte a ochutnávejte.
Petit Cru – vinný bar přes dveře vedle restaurace Koishi – je už takovou stálicí na vinné mapě Brna. I on si prošel různými vývojovými fázemi, fluktuací personálu, ale úroveň si udržuje stále velmi dobrou. Navíc interiérem patří v Brně k těm nejpříjemnějším. Velká nabídka rozlévaných vín i špičkových lahví, pořádané degustace, doplňkový sortiment. K dokonalosti bych asi doporučil trochu rozšířit či více obměňovat nabídku vín, na druhou stranu sázka na jistotu má v naší branži také své opodstatnění (ale o tom někdy příště).
Pak jsme ještě šli zpět do Retra, pak Panda, Bar, který neexistuje, Charlies, a pak… pak už nevím 🙂
Jaké je resumé? Když něco děláte sami, dáváte tomu srdce, máte to rádi, musí to fungovat. Dříve nebo později si k Vám lidé najdou cestu. Je jedno jestli nabízíte jedno nebo sto různých vín, musíte vědět proč! Říká se, že to nejtěžší je vychovat si dobrý personál. Já myslím že nejtěžší, je udržet si ho.
P.S. O podnicích, které jsme hodnotili negativně zde nepíši. Oni sami to vědí, a věřím, že na sobě trochu zpracují. Totiž těch míst, kde nad dveřmi stojí nápis vinný bar či vinárna, a o vínech zde vůbec nic neví, je v Brně spousta. Je také možné, že jsme nějaký dobrý podnik vynechali. Vycházeli jsme z nominací, které nám dodalo město Brno. Pokud tedy máte nějaký soukromý tip, kam rádi za vínem chodíte, určitě mi napište!
Foto: Martin Procházka
