Šroub, nebo korek?
Bře30

Šroub, nebo korek?

V posledních letech se stále více a více můžete setkávat s jinými uzávěry lahví, než je tradiční korková zátka. V mnohých z Vás jistě například šroubový uzávěr vyvolává pochybnosti o kvalitě vína, a není se vůbec čemu divit. Opravdu totiž v minulosti byl šroubový uzávěr k vidění spíše u vín té nejnižší kvality a určených spíše pro rychlou spotřebu. Doba se ale mění a dnes jej najdete i na mnohých špičkových a velmi drahých vínech. Abychom tedy lépe pochopili, co všechno vede vinaře k jeho využívání, vysvětleme si nejdříve, co jednotlivé uzávěry s obsahem lahve dělají.   Korková zátka byla užívána po staletí. Její základní funkcí je schopnost uzavřít láhev vína a zároveň díky velmi malé propustnosti vzduchu umožnit vínu takzvaně dýchat a zrát. Pokud je korek kvalitní a vyrobený z dobře připravené kůry korkového dubu, láhev správně uzavřena a především i dobře uložena, může víno zrát i desítky let. A to je pro mnohé přeci to, co víno potřebuje. Pořád přece slýcháme ty chvalozpěvy na stará archivní vína, mnohdy velmi drahá a exkluzivní. Oproti tomu šroubový uzávěr víno uzavře takřka dokonale, a tento zrající proces výrazně zpomalí. Na první pohled se zdá, že volba by měla být jednoduchá. Skutečnost je ale úplně jiná. Jenom se zamyslete, kdy jste naposledy viděli v nabídce nějaké opravdu staré víno? Především třeba z bílých odrůd? Nebo kdy vy sami jste měli možnost ochutnat nějaké opravdu dobré, archivní víno. Možná pátráte ve vzpomínkách, je to hodně dávno. Nálada na trhu s víny je totiž v posledních desetiletích přesně opačná. Dnes takřka všichni zákazníci preferují mladá vína z aktuálních ročníků, která zároveň chtějí co nejdříve pít. Nechtějí na nic čekat, chtějí si užít onu svěžest a mladickost vín co nejdříve. Vždyť se podívejte na všechna ta svatomartinská či mladá vína a jejich popularitu. Co bylo před rokem za sklizeň už mnohdy nikoho s příchodem nového ročníku nezajímá. Stará vína dnes opravdu nejsou v kurzu, většina zákazníků sáhne vždy po nejnovějším ročníku.   Souvisí to také hodně s technologií výroby vín, která se v druhé polovině 20. století výrazně změnila. Celý proces se urychlil a především nástupem moderních technologií, selektivních kvasinek či čířících prostředků došlo navíc k výrazné změně podoby většiny běžně vyráběných a prodávaných vín. Odpovídají poptávce zákazníků, jsou voňavější a výraznější než dříve, vyrobena tak, aby byla k pití vhodná co nejdříve. Samotné zrání resp. stárnutí už pak mnohdy takto připraveným vínům spíše uškodí, protože vína právě ony atributy svěžesti a mladickosti postupně s věkem ztrácejí. A právě v tuto chvíli Vám možná začínají docházet ty důvody, proč jsou dnes šroubové uzávěry tak využívané. Dokáží totiž ono stárnutí výrazně zpomalit a udržet víno...

Pokračovat ve čtení
Profil: Signature restaurant
Úno17

Profil: Signature restaurant

Takřka devatenáct let jezdím okolo a přemýšlím, kdy ta stavba, resp. její torzo asi spadne. A najednou frčím zase po D1 a vidím, že se zde pracuje. A za dalších pár měsíců mezi Popůvkami a Kývalkou stojí hotel a kasino Victory a také, pro mne jeho nejdůležitější součást, restaurace Signature. Už od prvního pohledu na webové stránky či facebook je jasné, že se jedná o velmi zajímavý projekt a restaurace má ambice stát se jednou z hvězd brněnské gastronomie. A když pak ještě na facebooku zahlédnu fotografii místní unikátní galerie Champagne, je o mé brzké návštěvě rozhodnuto. Abych se o konceptu tohoto místa dozvěděl co nejvíce, domlouvám si schůzku s Jiřím Lešikarem, jedním z provozovatelů restaurace. Musím se přiznat, trošku jsem se bál. Pamatuji si na svoji první návštěvu Entrée, se kterou Signature spojuje nejen osoba stejného interiérového architekta, ale především také umístění restaurace ve společném objektu s kasinem a hotelem. Přeci jenom mám z těch tmavých kasin plných blikajících automatů a drsných vyhazovačů respekt. A když jsme tenkrát přijeli poprvé do Olomouce, vůbec jsme nemohli najít vchod do restaurace a procházeli právě skrz kasino, necítil jsem se nejlépe. Pořád jsem čekal, kdy mi jedna přiletí. Naštěstí se ale moje návštěva Signature obešla bez podobných pocitů, spíše právě naopak. Kromě opravdu pěkných prostor restaurace, výše zmiňované galerie Champagne a výborného jídla mne především potěšil samotný rozhovor s Jiřím a jeho kolegou Lumírem, co to tu vedou. Není nad to potkat ve svém oboru opravdové srdcaře. Na začátek prosím, jak vznikl vůbec nápad Signature? Na projektu pracujeme už od roku 2015, když tu bylo opravdu jenom to torzo budovy. Dlouho vše bylo jenom na papíře a ladilo se k dokonalosti. Za architekta jsme vybrali Pavla Kříže z olomouckého studia Komplits. Ani ne tak kvůli Entrée, to v té době ještě nebylo hotové, ale znali jsme ho z dřívějška z minulých projektů. Je jasné, že společně s architektem získáváte i jeho kreativitu a styl. Ty signaturní prvky jdou vidět vždy: lámané hrany, přírodní materiály a další. Takže na začátek, nejsme kopie Entrée, jak si občas někdo myslí. Je tu pouze rukopis architekta, který naleznete i v dalších jeho projektech. Navíc všechno, co zde v restauraci je, prošlo zároveň i našima rukama. Vše jsme konzultovali do posledního detailu, byla to dlouhá ale hrozně zajímavá práce. Každou drobnost jsme dlouho zkoušeli a vybírali. Neumíte si představit, kolik jsme třeba vyzkoušeli příborů, než jsme zvolili tento. Nebo sklenice, s kolika lidmi jsme mluvili a ptali se na jejich názory a pocity. Co se ti dobře drží, líbí a proč? To stejné talíře, které nakonec máme z malé hrnčírny kousek od Brna. Jak jste se...

Pokračovat ve čtení
Milovník vína: Nevinná předsevzetí
Led03

Milovník vína: Nevinná předsevzetí

Vážení přátelé – scházíme se společně poprvé v roce 2017. Většina z nás už stačila vystřízlivět a poprat se s kocovinou, někteří odvážnější dokonce dorazili i do práce. Věřím, že jste si vánoční svátky užili, potkali se po roce s rodinou, přáteli a trošku jste si odpočinuli od pracovní každodenní rutiny. Nejdříve jsem chtěl v tomto textu bilancovat a hodnotit uplynulý rok. Z pohledu čísel, úspěchů, prodaných lahví, vyškolených sommeliérů a já nevím čeho všeho. Poděkovat všem spolupracovníkům, nastavit priority pro nadcházející období, určit si cíle, motivovat. Ano, ano motivace, úspěch, výše konta, sociální postavení, kariérní postup, společenský žebříček, sebereflexe. Prvního ledna jsem doma odpoledne pracoval, tak nějak mi to nedalo, říká se jak na Nový rok tak po celý rok. Psal jsme nějaké texty a najednou se mi přes messenger ozval kamarád z Vietnamu. Tráví tam poslední dobou vždy velkou část roku, vlastně si ani nepamatuji, kdy byl naposledy tady u nás doma. Jak sám říká, jezdí se tam nadechnout. Popisoval mi již po několikáté ten úplně jiný život, který tam lidé žijí. Respektive prožívají. Jiné hodnoty, jiný čas. Jiný svět. Výše konta nehraje roli. Rád by, abych za ním někdy přijel, také se nadechnout. Prý by mi to do nadcházejícího roku Ohnivého kohouta prospělo. Kohout je moje znamení a prý na mne i perfektně sedí. Takže je to tak trochu i můj rok. Po té turbulentní a náročné opici (teď myslím právě končící rok čínského horoskopu – ne vaše stavy po Silvestru) přichází uklidnění. Kohout přeje rodině, soukromí a harmonii. Nechá nás objevovat vše nové, je kreativní, odvážný. Je vtipný, dobrosrdečný a společenský. Hlavním rysem tohoto roku má být rovnost a nezávislost. Je to můj rok a jako takový ho přeji i vám. Dejme si společné předsevzetí, stát se v roce 2017 zase o krůček více nezávislí. Nezávislí na výši konta, kariéře, představ a hodnocení všech okolních a pro nás osobně vlastně nedůležitých arbitrů. To bude náš největší úspěch. Kohout je ale také trochu egoistický, takže několik mých osobních představ bych rád do Vašich životů importoval. berte to jako taková nevinná předsevzetí. Pokud je budete plnit, potěšíte mne i sebe. Pokud ne, také se nic nestane. já o tom stejně vědět nebudu. 1. Budete pít s přáteli!  Víno je společenský nápoj. Jako takové miluje radost, prostředí přátel, život. Zapomeňte na samotářské upíjení ze sklenice někde v rohu na gauči! Vyražte s přáteli někam do vinárny, na degustaci, nebo na dobré jídlo snoubené s vínem. Nenechávejte si zážitky s vínem spojené pro sebe. Sdílená radost je totiž ta největší! 2. Připravíte přátelům soukromou degustaci! Pamatuji si na svoje první pokusy s degustacemi pro kamarády, jak jsem se na...

Pokračovat ve čtení
Tekutý kapřík: Vánoce nemusí být nuda
Pro10

Tekutý kapřík: Vánoce nemusí být nuda

Tento článek vážení přátelé vzniká pro vás všechny, kteří stejně jako já litují množství svátečních dnů během Vánoc a tím i nemožnosti účastnit se aktivně pracovního procesu. Osobně nechápu nadšení všech okolo, že nepůjdou do roboty. Navíc snad i všichni mí zákazníci kamsi mezi svátky jedou, takže nikdo nechce ani degustaci, ani rozvážet víno, a světe div se, ani přijít na školení. Takže o Vánocích budu podobně jako vy doma. A jelikož je mi vás líto, nabízím dnes několik nápadů, jak to přežít. Ano uhodli jste, budeme nakupovat a pít víno. A vzdělávat se. Na začátek mých tekutých dárků pro vás všechny musím na rovinu říci, že většina níže propagovaných věcí patří do portfolia mých kamarádů a spřátelených obchodníků s vínem. V některých jsem dokonce zainteresován i já, ale dělám to nezištně a z lásky k vám všem. Máte to jako dárek ode mne, a těch cca 40 % co z toho budu mít já, to je zase dárek pro mne. Tak pojďme na to. Nejdůležitější na Vánoční večeři je, kromě zvládnutí všech kostí v kaprovi, dobře vybrané víno. Ke kapru či jakékoliv sladkovodní rybě vám dobře půjde Ryzlink rýnský či Chardonnay, hledejte nějaké víno trošku plnější. Čím více majonézy, tím plnější, nemusíte se bát i menších zbytkových cukrů, tyto dvě odrůdy to snesou. A pokud to chcete spojit i s nějakým vzděláváním, mrkněte na sadu německých rieslingů, co jsem tvořil pro Vinařský institut. Máte zde krásné zástupce tří nejznámějších německých vinařsko-rieslingových oblastí, vše pěkně popsáno, zhodnoceno, můžete se během večeře i něco přiučit (takže se nebudete nudit nezávaznou konverzací). Navíc šest lahví vína Vám vydrží teoreticky i na přídavek či druhou porci kapra. Pokud žijete sami, mohly by vám na večer stačit i lahve tři, tak mrkněte na stejných stránkách na aktuální Vánoční sadu, kterou jsme dávali dohromady společně s Ivo Dvořákem (viceprezidentem Asociace sommeliérů) a Martinem Pastyříkem (to je dokonce prezident). Kromě povinného ryzlinku – tentokrát od kamarádů z vinařství Trávníček a Kořínek ze Znojemska – zde máte další dvě unikátní vína. První bylo na míru a dle přání vytvořeno přímo pro Asiciaci sommeliérů navíc s krásným názvem Sauvage (stejný název jako aktuálně propagovaný parfém jedné nejmenované značky – věřte, že láhev vína potěší víc). Druhé pochází z dílny vinařství Sonberk, opět na míru vyrobené pro Mirka Majera, prvního velkého négocianta v České republice. Moc cizích či neznámých pojmů – nevadí, zbytek Štedrého večera můžete trávit na Wikipedii, ono toho pod stromečkem stejně moc nebude, takže se nezdržíte. Ryzlink rýnský se skvěle hodí i k telecím či vepřovým řízkům, takže skvělé řešení i pro nerybožravce. Dalším častým jídlem především na Boží hod bývá svíčková, většinou na návštěvě...

Pokračovat ve čtení
Slovinsko: malá země, velká vína
Lis26

Slovinsko: malá země, velká vína

Já vím, že bych to neměl dělat. Ale jak říká Jára Cimrman – nepochválím-li se sám, nikdo jiný to za mne neudělá. A tak mi dnes promiňte, budu se chvilku chválit. Ne nebojte, nebude to článek o všech mých nesporných osobních kvalitách a umu. Bude to článek o jedné povedené degustaci, které jsem byl strůjcem. O degustaci u nás vlastně skoro neznámých vín ze Slovinska. Ze země, kterou mnoho z vás zná jako výbornou dovolenkovou destinaci, ale o místních vínech jste pravděpodobně ještě neslyšeli. Degustaci jsem nazval Slovinsko – malá země, velká vína. A název přesně odpovídá tomu, jaká místní vína jsou. Možná Vás to překvapí, ale z pohledu kvality a prestiže místních vinařů je Slovinsko považováno za jeden ze skvostů evropských vinařských regionů. Málokdo to tuší, ale pěstuje se zde réva už od 5. století před naším letopočtem. Díky tomu je tak Slovinsko jedním z nejstarších míst spojených s vinařskou kulturou v celé Evropě. Je to dáno nejen výborným klimatem, ale i výjimečností některých slovinských vinařských regionů a jejich terroir v celosvětovém měřítku. To všechno by ale možná k unikátnosti místních vín nestačilo, kdyby nebylo komunismu. Zdá se to zvláštní, ale tamní komunistický režim minulého století významně přispěl k dnešní podobě místních vín. Ve Slovinsku totiž jako v jedné z mála zemí východního bloku nebylo nikdy důsledně potlačeno soukromé vlastnictví a hospodaření. Najdete tak zde množství malých rodinných vinařských firem, fungujících většinou už po staletí, které dokázaly, ač v omezených podmínkách, přežít doby jugoslávské totality. Lidé zde díky tomu neztratili úctu k půdě a obživě, co jim dává, a nezapomněli na um a výrobní postupy předávané z generace na generaci. Zároveň byli minimálně ovlivněni příchodem různých technologických vymožeností a tzv. vinařských tuningových vychytávek druhé poloviny dvacátého století, jako je řízené kvašení, selektivní kvasinky, postřiky, enzymy, trestě, glyceroly apod. Nástupem toho všeho, co dnes po mnoha letech pití nepřirozeně převoněných a přesířených vín považujeme za překonané a hledáme složitě cesty zpět k přírodě a jejím původním chutím. Asi se ptáte, proč se toho o slovinských vínech u nás moc neví, když jsou tak výborná. Odpověď je zase jednoduchá. Produkce místních 22 tisíc hektarů (cca o 20 procent více než ČR) činí asi 90 miliónů litrů vína a valná většina se vypije přímo ve Slovinsku. Slovinci jsou totiž čtvrtí na světě ve spotřebě vína na hlavu. Odpovídá to i jejich výborné gastronomii a vztahu Slovinců k ní. Minimum vín, kolem pěti procent, se exportuje do zahraničí. Jde především o vína špičkových vinařů, která odpovídají cenou svému věhlasu a kvalitě. Což je trošku problém, nevím, kdo z vás by dal jen tak bez znalostí třeba 700 Kč za láhev bílého slovinského vína. I proto tato vína najdete spíše ve špičkových michelinských restauracích,...

Pokračovat ve čtení