Degustací vín mám za sebou za posledních 10 let asi více než 90 procent mých známých. Což ze mě samozřejmě nedělá znalkyni, ale alespoň jsem za ty roky zjistila, které z nich jsou pro mě těmi nejlákavějšími, a tedy které si – pokud to alespoň trochu jde – nechci nechat ujít.
V první řadě jsou to ochutnávky vinařsky netypických zemí nebo regionů: roky mám sen vyzkoušet vína z Velké Británie, ale při svých cestách na ostrovy jsem se s nimi nikdy nesetkala (většinou všude nabízejí australskou produkci) a v termín snad jediné loňské degustace v ČR, potažmo v Praze, jsem měla již v kalendáři něco nepřeložitelného. Vždycky mě také zaujmou horizontální degustace: tedy ochutnávky jedné odrůdy, ročníku a/nebo dalších parametrů od více vinařů. A zvlášť u vinařství, jejichž produkci roky sleduji, nic nepotěší jako akce, na které můžu přechutnat jednu odrůdu z více ročníků z jedné vinice, nebo naopak stejnou odrůdu jednoho a téhož ročníku z více tratí. A tím druhým případem byla právě ochutnávka vinařství Mikrosvín Mikulov.
Království vlašáků je na Mikulovsku
Zmíněnou odrůdou, pokud jde o Mikros, asi nemohlo být cokoliv jiného než Ryzlink vlašský: jejich vlajková loď. Do brněnského baru Petit Cru jich zástupci společnosti – sommelierka Dáša Fialová a nový sklepmistr Zbyněk Žiška, jehož rukopis tak budeme moci poznat až od ročníku 2016 – přivezli rovnou pět.
Což prakticky napovídá, že Mikrosvín Mikulov není žádným malým vinařstvím: jen jejich letošní plánovaná výsadba (15 hektarů) převyšuje kompletní rozlohu vinic mnoha jiných producentů. A ta celková jejich dosahuje nyní 160 ha. Uvedená degustace vlašáků měla být (a rozhodně byla) až vrcholem večera, před ní jsme ve svých skleničkách mohli najít dalších pět vzorků. Začali jsme (pro tuto akci) jediným zástupcem Standard Line: prvním Sauvignonem v této – do gastronomie ideální – řadě. Byl to takový ten typ Sauvignonu, který mám ráda: svěží, aromatický, angreštový. Objasnění na sebe nenechalo dlouho čekat: víno nebylo vyrobené z hroznů pěstovaných na Mikulovsku, jimž právě tento typ aromatičnosti chybí, ale ze Šanova na Znojemsku: podoblasti, kde je Sauvignon jednou ze zásadních odrůd.
Úkol hodný téměř odborníka: odlište Ryzlink vlašský z Goldhameru od rýňáku (odkudkoliv)
Následovaly čtyři vzorky z řady Traditional (produkce vinařství je v současné době rozdělena do čtyř: Standard, Flower, Traditional Line a řady Legia Deximus Gemini): po jednom Veltlínském zeleném i Rulandském bílém přišly na řadu dva rýňáky. A pak už jsme se dočkali těch vlašáků. Začali jsme v ten večer jediným vínem z květinové řady: suchý vlašák z hroznů ze Zimního vrchu je navíc nově zařazený do Salonu vín, a tak bylo pro zástupce vinařství jistě příjemné nám jej na akci nabídnout. Vzorek byl zajímavý už tím, že na mě působil spíše sauvignonovým dojmem, což mělo příčinu v tom, že část hroznů použitých pro jeho výrobu pocházela z mladších vinic, které mu dodaly větší ovocnost.
Naopak hrozny pouze z nejstarších vinic, které Mikrosvín obhospodařuje, se přeměnily ve vlašák z Liščího vrchu, další legendární viniční trati, kterou se vinařství může pyšnit. Třetí vzorek, tentokrát z Goldhameru, na mě na první napití působil spíše jako Ryzlink rýnský: cítila jsem v něm lipovost. Kdyby jej za rýňák ve vinařství vydávali, tak bych jim na to skočila. Byla jsem proto ráda, že tuto podobnost zmínil i sám sklepmistr. Důvod? Zřejmě vysoká botrytida hroznů a následné „prodýchání“ na sudu o velkém objemu.
Díky tomu, že jsem byla prozíravá a obsluhu baru poprosila o druhou skleničku dříve, než byl skla nedostatek, jsem tak mohla vnímat značný rozdíl mezi tímto a dalším vzorkem, tentokrát ze Železné. K poslednímu vlašáku, z Ořechové hory, nemám opět žádné poznámky. Pohled do analytiky napoví: zase jednou jsem nedocenila vysoké zbytkové cukry (víno je deklarováno jako polosladké). Dorazili nás stejně zatříděným Rulandským bílým: k tomu jsem si aspoň napsala, že 2/3 hroznů ležely ve 136litrovém sudu po tokajském.
Závěr povedené degustace byl poněkud netradiční: vlašák jsme si dali ještě jednou, a to v kombinaci s rýňákem, doplněný troškou Chardonnay. Sekt je novinkou vinařství a vznikal z hroznů ročníku 2012 tradiční metodou druhotného kvašení na lahvi. Na závěr možná trochu BRUTus. Jeho zařazení až na samotný konec nám bylo zdůvodněno tím, že byl mezitím vyprodaný, a na degustaci se tak dostal opět až na poslední chvíli. Koneckonců, proč ne: užili jsme si v lednu alespoň dalšího Silvestra!
Foto: Eva Kneblová
