„Na Moravě nejde udělat dobré červené víno,“ bude vám ještě stále tvrdit spousta lidí, zatímco jiní na ně nedají dopustit. A podobně ambivalentní reakce jsem slyšela také, když jsem v posledních pár dnech před degustací někde utrousila, že jdu na Stapletona a Springera.
Na čem už se většina lidí – ať už jsou milovníky nebo kritiky tohoto bořetického vinařství – shodují, je, že (abych to napsala tak nějak hezky ☺) se představitelé tohoto vinařství rozhodně nebojí říct si za svoje láhve na české poměry o relativně vyšší částky. Jenže když se podíváte na jejich eshop, je vidět, že si to mohou dovolit: některých lahví červeného zbývá posledních pár kusů a třeba na skleničku Orange si budu moct zajít už tak maximálně do Petit Cru, na jejichž Facebooku dnes hlásili, že to byli právě oni, kdo vykoupil všechny zásoby.
V čem je navíc tohle vinařství pracující v BIO režimu a produkující pitelná přírodní vína také specifické, je, že 85 % jejich vinic je osázených odrůdou Pinot Noir, a to ve více klonech. Pyšní se zejména 777, který si dovezli rovnou z Francie, která je domovem této mnou oblíbené odrůdy. Kromě pro moravská vinařství opravdu netypického soustředění se na jednu hlavní odrůdu až do takové míry je zajímavostí také to, že vinice, které vinařství vlastní (v současné době se jedná o 25 hektarů a tato rozloha už příliš narůst nemá), leží v oblasti, kde najdeme VOC Modré hory. Do něj však právě Pinot Noir nepatří.
Začala jím však páteční podvečerní degustace v Borgo Shopu. A je třeba dodat, že povedená degustace: kromě toho, že jsme okusili také tři vzorky „mimo soutěž“, večer v podání Tomáše Springera, jednoho z mladších představitelů vinařství, byl velmi zábavný. Prvním oficiálním vzorkem (měli jsme ještě nultou skleničku z letošního ročníku) byl Blanc de Noir 2015 z trati Čtvrtě. Jedná se přesně o to víno, které už dnes ve vinařství neseženete: pro mě velmi pitelné a příjemné bílé víno s lehce naoranžovělým nádechem, které jsem si letos užívala také na několika letních akcích. Chardonnay Bratáčky 2015 pak bylo jediným zástupcem bílých odrůd, které v případě tohoto vinařství představuje právě jen Chardonnay, a to s desetiprocentním podílem vinic. Víno, které nesedne každému, protože zrálo na francouzských barrique sudech a na kvasinkách, a přesto pro své kvality opět nedostatkové: ideální chuti by přitom mohlo dosáhnout až za další dva až tři roky. Mně však chutnalo už nyní.
Zatímco pinoty od Stapletonů a Springerů znám a už zhruba vím, co od nich mám čekat, jejich Svatovavřinecké jsem snad ještě neměla. Proč, nám během večera také Tomáš Springer ozřejmil: podle něj této odrůdě u nás každý rok nesvědčí (což je mimochodem v přímém kontrastu k tomu, že se jedná o jednu ze tří odrůd, které se nálepkou VOC Modré hory mohou honosit). V minulosti jej tak používali spíše na výrobu rosé, a to buď opět společně s Pinotem Noir, nebo Modrým Portugalem, na internetu jsem dohledala také Sarah´s Rosé z ročníku 2011, kde byla parťačkou v láhvi Frankovka. Dvapatnáctka však odrůdě opravdu sedla: víno pro mě rozhodně patřilo k tomu nejlepšímu, co jsme zkusili.
A pak už následovala ochutnávka pěti pinotů: od ročníku 2015 po 2013 (bonusový závěrečný vzorek byl, pokud jsem si neudělala špatně poznámky, dokonce dnes již neprodejný ročník 2005). Nestává se mi to často, ale tentokrát jsme se u stolu poměrně shodli: za nejzajímavější jsme označili Pinot Noir Ben´s Reserve 2014 (nesoucí křestní jméno jednoho ze spoluzakladatelů), zaujalo také poslední degustované Pinot Noir Trkmanska 2013. Víno z hroznů pěstovaných na jedné z největších viničních tratí u nás (možná ji máte stejně jako já zafixovanou také například z etiket J. Stávka) leželo na barrique dokonce dva roky a k výše zmíněnému pinotu s výraznějšími tříslovinami bylo příjemným protipólem. Ale ani ostatní vzorky rozhodně nebyly marné. No, a já se pro dnešek loučím, dostala jsem chuť na to Orange… ☺
