Milovník vína: Burčák je když…

Burčák je částečně zkvašený mošt z plodů révy vinné, který obsahuje vyvážený a chuťově harmonický poměr alkoholu, cukru a kyselin. Jde o meziprodukt při výrobě vína, který bývá k dispozici několik dní po začátku kvašení moštu. Obsah alkoholu bývá zhruba 1–7 %. Český vinařský zákon stanovuje, že se pod názvem burčák smí prodávat výhradně produkt vyrobený z letošních tuzemských hroznů révy vinné a že k jeho prodeji smí docházet pouze v období od 1. srpna do 30. listopadu příslušného kalendářního roku. Toť Wikipedie.

img_2187

Burčák však není jenom definice, je to především fenomén, který nemá ve světě obdoby. Zda je tento fenomém správný a žádaný, a zda se staneme vzorem pro jiné země jako třeba Francii a Itálii, to je s otazníkem. Možná je to podobné jako se sudovým vínem. Také ho propagujeme kde můžeme, skoro v každé večerce, drogerii či benzínové pumpě ho milý turista může zakoupit, ale pořád ne a ne se v zahraničí uchytit. Na druhou stranu nás může hřát vědomí, že jsme v něčem světově unikátní. Toť trochu negativismu z mé strany.

Burčák je výborné pití. Navíc pokud je z hroznů. To Vám můžu odpřísáhnout, párkrát jsem burčák z hroznů pil, mám ho moc rád, je to dobrota. Říká se dokonce, že člověk by měl vypít burčáku každý rok alespoň množství odpovídající jeho krvi, aby si ji pročistil a takzvaně vyměnil. Takže takových 5-7 litříků to spraví. Jsou lidé, kteří si krev během burčákové sezóny vymění dokonce několikrát – jak se říká, zdraví nade vše. Nejlepší burčák je za mne z odrůdy Sauvignon. Moc se s ním nesetkáte – na to je Sauvignon moc považovaná odrůda využívaná spíše pro výrobu klasického vína – spíše potkáváte burčák z těch raných, hodně produkčních odrůd. Muškát moravský, Irsai Oliver, Muller Thurgau, Veltlínské zelené atd. Mám rád i růžový burčák, tomu červenému jsem na chuť nepřišel. Toť trochu pozitivismu z mé strany.

dsc_0766

Burčák je výborný zdroj příjmů pro spoustu vinařů. Peníze jsou doma pod střechou ještě dříve, než u Vás žaludeční potíže. A peníze se vinařům na podzim, kdy je třeba vyplácet spousty brigádníků, sběračů a hlídačů vinic hodí. To, že se při něm občas trošku podvádí, míchá, nastavuje, hodně sladí a sype, to už je prostě důsledkem naší společnosti. Zákazník nechce moc platit, navíc tomu nerozumí. Tak proč by v době, kdy maso v obchodech není maso, měl burčák býti burčákem. Toť trochu realismu z mé strany.

Burčák z bílých hroznů má světlou, takovou až mléčnou barvu. Podle odrůdy je nažloutlý, zelenkavý, případně z odrůd jako Tramin či Pinot Gris i lehounce narůžovělý. Pokud je nahnědlý, jantarový apod. – nekupovat. Je zoxidovaný, už několikrát otočený, je z jablek, je pryč, zlomený, mydlina. Aha, nevíte co znamená několikrát otočený – jednoduše. Určitě jste určitě slyšeli, že na pravý burčák se čeká. Že přijde v určitý čas a vydrží malou chvilku, než nenávratně přejde, vyvaří. Jak ho tedy pořád dokola ti vinaři a prodejci prodávají? Co zbude z minulého dne, nalije se zpět do čerstvého moštu – a tak i několikrát dokola. Čím častěji, větší zbytky, méně kvalitní hrozny, jablka apod. – tím ona nahnědlejší barva. Burčák má příjemnou ovocnou vůni, relativně výrazné perlení. Musí být pikantní – nezáleží na sladkosti a jeho stavu, svěžest a kyselinka musí být. Pokud burčáku chybí přirozené ovocné kyselinky, jde pravděpodobně o doslazenou a ochucenou vodu smíchanou s trochou moštu. Oslaďte si doma normální vodu a napijte se. Podobný výraz pak najdete i v nekvalitním, hodně ředěném a nastavovaném burčáku. Čím chladnější místo, tím déle Vám vydrží. Dejte ho do lednice a chcete-li ho uchovat do Vánoc, dejte ho do mrazáku. Toť trochu didaktismu z mé strany.

2093607_

Burčák si můžete dát i v zahraničí. Psal jsem sice o tuzemském prvenství a jedinečnosti, ale i na Slovensku, v Německu či Rakousku se s burčákem můžete setkat. V Rakousku pod názvem Sturm, v Německu pak pod označením Jungerwein nebo Federweisser. Zásadní rozdíl je ale v tom, že například rakouský Sturm se standardně prodává částečně filtrovaný, obsahuje tak mnohem méně kvasinek a nečistot, vydrží tak výrazně déle a i v chuti a aromatice je mnohem čistější a příjemnější. Toť trochu internacionalismu z mé strany.

Burčák je i výborným námětem na výlet. Velmi populární jsou v posledních letech různá burčáková putování, kdy skupinky průjmu chtivých výletníků vyráží mezi sklípky moravských vísek v představě absolutně čisté krve a udržitelného zdraví. A samozřejmě představě čistého srdce a kvality produktů místních vinařů. Podobná atmosféra, navíc doplněná o prodejní stánky plné kabelek a spodního prádla panuje i na různých burčákových slavnostech. Toť trochu turismu z mé strany.

Měli jste snad pocit, že to nebyl turismus ale zase negativismus? Tak dobře – konec dobrý, všechno dobré. Burčák je jeden z produktů, který sice svojí kvalitou a provedením má minimum společného s klasickým vínem, ale dotváří náš vinařský marketing a svět. Oslovuje nové zákazníky, mladé i staré. Mnohdy takové, kteří jinak víno vůbec nepijí. A díky tomu věřím, že podobně jako svatomartinské víno, podpoří v důsledku zájem o samotné moravské vinařství a potažmo i kvalitní vína. Každý přece na něčem začínal. Toť tedy znovu aspoň trochu pozitivismu z mé strany.

dsc_0761

P.S. Když burčák necháte dojít až do konce, vznikne Vám vlastně „mladé víno“. Můžete si ho dát třeba na Martina. Ale doporučuji raději koupit i normální láhev, protože Vám asi moc chutnat nebude. Sakra, zase ten negativismus…

Autor: Martin Procházka

Sdílet příspěvek na

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *