Dobrý den. Moje jméno je Martin Procházka, a živím se jako milovník vína. Zní to divně takové představení na začátek? Asi si pod pojmem zaměstnání „milovník“ představíte spíše něco mezi gigolem, sňatkovým podvodníkem či profesionálním účastníkem reality show. Ale živit se jako milovník vína?
Trošku Vám to rozvedu a vlastně se i lépe představím. S vínem obchoduji, nakupuji ho a prodávám, doporučuji ho zákazníkům pro různé příležitosti. O vínu hodně mluvím – nejvíce a nejraději na degustacích a setkáních s podobnými milovníky vína, jako jsem já. O víně dokonce učím – na sommelierských kurzech, dělám školení pro své odběratele či přednáším na konferencích. O víně rád čtu a poslouchám o něm mluvit ostatní. O víně píši. Za vínem rád cestuji. O víně se mi zdá. Víno každý den piji. Víno se postupně stalo nedílnou součástí mého života. Není to už dostatečná definice milovníka, či chcete-li možná i blázna?
Víno je pro mne především radost. Radost ze všech zážitků, které mi tento nápoj a kultura s ním spojená nabízí. Tu radost, když rozděláte láhev vína, nalijete si pohárek a poprvé přivoníte, ochutnáte. Radost je také vidět nádherné vinice zalité sluncem, ochutnávat hrozny, povídat si s vinařem. A když se pak vinaři podaří vyrobit opravdové velké víno, ta radost „být při tom“. Nebo když vidíte spokojené lidi kolem sebe, jak jim chutná, jak mají rádi víno podobně jako vy. Velkou radost mám, že popularita vína u nás stále roste. Víte že za posledních 10 let se v naší zemi spotřeba vína na osobu takřka zdvojnásobila? V roce 2015 to bylo krásných 21 litrů vína na osobu. Je to sice pořád ještě výrazně méně než je evropský průměr (cca 36 litrů), a ještě méně než u přeborníků v této disciplíně – ve Francii, Itálii či Portugalsku (přes 50 litrů), ale výsledek je to uspokojivý. Někde jsem dokonce četl, že nejvíce vína na hlavu se vypije ve Vatikánu, ale v oficiálních statistikách to nějak nemůžu dohledat.
Víno je pro mne přátelství. Nejenom mé s vínem samotným, ale především s lidmi okolo něj. Víno je nápoj, který nás všechny spojuje a posouvá naše soubytí někam dál. Po chlastu se blbne, po pivu se kyne, ale po vínu… se zpívá. Víno Vás dokáže udržet na nohou celou noc. Budete tančit, zpívat a radovat se. Víno, ženy, zpěv. Ne nadarmo se to říká, platí to stoprocentně. S vínem mám spojená ta mnohá krásná setkání v mém životě. A ty nejkrásnější okamžiky v životě si zaslouží láhev Champagne.
Víno je pro mne zážitek. Okamžitý i procítěný. Ta chvíle, když objevíte něco nového, jedinečného. Ten zážitek z okamžiku, kdy porozumíte myšlence vinaře, jeho tvrdé práci a filozofii. Když plánuji svoji dovolenou, řídím se takřka bezvýhradně podle jednotlivých vinařských apelací a oblastí. Chci za vínem a vším, co s ním souvisí. Hledám špičkovou gastronomii, kde můj zážitek z regionu dostává další rozměr. A když se pak víno úžasně snoubí s místní specialitou, to je ten opravdový zážitek.
Víno je pro mne zdraví. A nejenom v onom známém zvolání „na zdraví“, ale v celé své podstatě. Je to nejpřírodnější nápoj – snad kromě vody – který znám. Čistý, přímý, bez příkras. Víno je jediný nápoj, které je k Vám vždycky naprosto upřímný. Jak říká můj oblíbený strýček Henry z filmu Dobrý ročník od Ridleyho Scotta – „víno je jemný nektar, naprosto neschopný jakýchkoliv lží. Vůbec nesejde na tom, kdy ho sklidíš, víno bude tvým ústům šeptat vždy s naprostou otevřenou upřímností, jakmile si dáš jediný doušek“. A jestli mi nevěříte, zeptejte se profesora Šamánka.
Ale proč Vám to vlastně všechno píši? V příštích měsících či možná letech se budeme společně potkávat na stránkách tohoto blogu a budeme si spolu povídat o víně. A mým hlavním cílem je udělat z Vás podobné milovníky vína, jako jsme já (prosím – neplést s alkoholiky). A i když Vás možná to milování nebude živit, minimálně Vám bude obohacovat Váš život. Řekl jsem minimálně? Myslel jsem maximálně!
Foto: Jiří Turek
