Když jsem se před x lety narodila (do kolika je u žen vkusné a společensky přípustné tu číslovku zmiňovat? ☺), nikdo nemohl tušit, že ti, kteří nemají paměť na čísla, budou mít jednou krásnou nápovědu, kdy mi gratulovat: v roce 2010 totiž na moje narozeniny poprvé začal Grand Restaurant Festival.
Zpětně už nedokážu dohledat (natož si vzpomenout), zda to byl zároveň i první ročník, kterého jsem se zúčastnila. „Dvajedenáctku“ už jsem však spolehlivě vychytala: udělaly jsme si tehdy s kámoškami výlet do pražského Zátiší. A od té doby jsem se v Praze díky festivalu podívala například do Francouzské restaurace Art Nouveau v Obecním domě, Bellevue na Smetanově nábřeží, do restaurace ve Ville Richter nebo zkusila fúzi v podání AvantGarde. A poslední roky se zaměřila více i na Brno: znáte snad lepší způsob, jak s rodinou oslavit životní jubileum (minimálně) tříchodovým menu doplněným napárovanými víny, aniž byste však uváděli svoje hosty do rozpaků jak tím, co zvolit za jídlo, tak také cenami pokrmů? (objednávky menu se platí předem, na místě tak jen dorovnáte účet za konzumaci navíc).
Ty jsou přitom – zejména v případě restaurací nabízejících vyšší gastronomii – skvělé: za tři chody včetně dvou sklenic vína nebo piva a vody zaplatíte šest set, o chod méně vás vyjde na pět set korun, polovinu této částky pak stojí jeden pokrm doplněný vybraným nápojem. Některé restaurace navíc opakovaně rozmazlují svoje hosty ještě výrazněji: tu přidají dezert, nebo alespoň kávu, pokud je sladká tečka součástí degustovaného menu (složení jídel je v režii jednotlivých podniků, takže je na nich, zda vám naservírují polévku a dva hlavní chody nebo předkrm, hlavní chod a dezert). Velmi časté je alespoň bonusové úvodní ochutnávkové sousto (amuse bouche).
Jako u každého degustačního menu nebo večeře jsem i díky tomuto festivalu vyzkoušela zcela nové chutě (jako například mořského ježka U Bílé krávy) nebo alespoň jejich kombinace (hovězí žebro a káva, zelenina a lékořice v brněnském Pavillonu). A přesto se do některých podniků ráda vracím: jedním z letitých favoritů festivalu je pro mě brněnská Valoria, kam jsem přitom zpočátku vůbec nechtěla zavítat: nabídka šesti chodů za cenu tří mě spíše odrazovala. Po první návštěvě si však zasloužila pozornost rodinných členů i mimo festivalové období: například k oslavě výročí svatby. A takto marketingově by podle mě měla akce pro restaurace fungovat.
Letos si pro nás Valoria připravila těch chodů pět a menu naznalo větší obměny: v minulosti se některá jídla opakovala, což mi ale vzhledem k jejich počtu ani nevadilo, vždy bylo na talíři něco nového. Takže jestli „vychytáme“ datum, je to opět za Brno jasná volba. Kromě ní se nabízí ještě dalších sedm míst: již tradičně brněnská La Bouchée, která vsadila na jelení kýtu (a tu zde umí opravdu skvěle), nebo Koishi (asi jediná z lepších restaurací v Brně, kam jsem dosud nenašla cestu, ač kolem ní často procházím). Zapojili se i nováčci na brněnské gastroscéně: Konfit, který sídlí na místě bývalého Rialta, nebo sesterský podnik tradičního účastníka Borgo Agnese (ani tento podnik letos nechybí): Rynk, sázející možná trochu netradičně na burger se zajímavou kombinací foie gras, lanýžové majonézy a koriandru. Splněním letošního festivalového motta „Baroko na talíři“ si sice nejsem až tak jistá ☺, ale nabídka je to rozhodně lákavá. Při pohledu na přehled zúčastněných restaurací mám navíc dojem, že se festival čím dál více dostává i mimo velká města: nebýt to tak daleko jen na oběd, určitě si nenechám ujít například Bistrot de Papa v Horních Dubénkách.
A co vy a Grand Restaurant Festival? Zvažujete účast? Kterou restauraci jste si vyhlédli? A jaké jsou vaše předchozí zkušenosti? Budu ráda za komentáře a doporučení.
Foto: Eva Kneblová
