První jarní den připadl letos na neděli. Navnadění na příštích několik měsíců, které (snad) budeme moci trávit opět v parcích, na grilovačkách a vůbec více mimo naše příbytky, však začalo v Brně už o dva dny dříve představením nové kolekce Vinařství Kořínek ve vinném baru Degu. „Pozdravy z národního parku“, které tvoří v aktuálním ročníku šest vín, jsou totiž přesně takto zamýšleny: na rozdíl od vyšších řad, které hnanické vinařství produkuje, mají vína nižší obsah alkoholu, pohybujícího se od 10 po 12 procent, jsou světlejší barvy, cukry pak vyrovnává relativně vyšší poměr kyselin.
Lahev, kterou si vezmete do parku, víno, které vám zpříjemní odpoledne, aniž by vás položilo, a edukativní rozměr k tomu: místo korkového uzávěru šroub a opravdu vyladěný design etikety linorytem ztvárňujícím ledňáčka říčního nebo šidélko modré, tedy zástupce živočišné říše, které pozorný návštěvník Podyjí může potkat. A vína sice odkazující na svůj regionální původ, který respektují výběrem odrůd a jejich pro danou oblast typickou chutí, přesto s potenciálem být světová. Vinařství se totiž stalo prvním z České republiky, které v roce 2015 za etikety dostalo prestižní Red Dot Award nebo stříbrnou medaili v „obalovém“ ocenění Pentawards.
Každý „patron“ z živočišné říše má kromě odkazu na místní národní park ještě jednu roli: hosté vinařství si podle něj, jak zmínil zástupce vinařství Jiří Kuchař, který nám vína představoval, víno, které pili, pamatují a po degustaci chtějí například „to víno s broučkem“.
A jaké vzorky jsme tedy na degustaci ochutnali? Začali jsme u nejsuššího a zároveň jediného představitele ročníku 2014: Veltlínského zeleného. Vína s analytikou pouhého 1,6 g zbytkového cukru a čtyřnásobného množství kyselin. Příjemný „startovací“ vzorek, který mě však nenadchl natolik, abych si k němu psala více informací. To druhý v pořadí – vlašák – už si kromě strohých čísel zasloužil poznámku „krásná vůně“. Že mě zaujme ryzlink, ať už vlašský nebo rýnský, však není tak netypické: mnohem raději se tak nechám nadchnout odrůdou, kterou si domů příliš často neodnáším nebo neobjednávám. To se klidně „šidélkovému“ muškátu může stát. Na první vjem sladší víno, které však vyrovnává svěží kyselina a u něhož jsem více než primárně zmiňovanou broskev cítila mandarinkovou dochuť. Extrémně cukernatě přitom nepůsobil ani polosladký Tramín červený. Nejvíce alkoholový ze všech vzorků doporučují z vinařství pít (kromě dezertů) k výraznějším kořenitým jídlům.
Zbývající dva kousky představovala růžová vína: a opět se nabízel výběr mezi suchým kabinetním Zweigeltrebe a polosuchou, rovněž v kabinetu vyrobenou Frankovkou. Nebo také jinak: příjemný doplněk k lososovému tataráku vs. grilovanému masu. Na doporučování vhodného pokrmu, nebo spíše naopak: na návrhy, k jakému jídlu si máte konkrétní lahve otevřít, se totiž u Kořínků specializují. A není divu: Petr Kořínek, sklepmistr a jeden ze spolumajitelů vinařství, sám působil řadu let jako kuchař v rakouských restauracích. A svůj um předvádí také návštěvníkům sklípku. Kromě toho si poslední dobou zve na přípravu speciálních degustačních menu také kolegy šéfkuchaře, jako například nedávno Miroslava Kalinu. První, co jsem proto po návratu z degustace udělala, bylo přihlášení se k odběru novinek vinařství prostřednictvím Facebooku: další takovou akci si totiž rozhodně nemůžu nechat ujít.
Foto: Eva Kneblová
