Vinař roku: letos zvítězilo Zámecké vinařství Bzenec

Je hodně vinařských soutěží. Tedy myslím tím především u nás. Ve světě je jich totiž výrazně méně, ale u nás opravdu hodně. Vlastně skoro každý den nás média informují o medailových úspěších tuzemských vinařů, pořád nás zvou na nějaké místní košty a z regálů vinoték nás oslňují zlatavé medaile vín, vyznamenaných mnohdy více než sovětský generál. Z pohledu zákazníka jistě jasný důkaz o špičkovosti nabízeného produktu. Realita je ale trochu jiná.

Nebudu zde poukazovat na nešvary některých vinařů, oblepujících svá vína medailemi mnohdy s vínem nesouvisejících či vlastnohlavně vymyšlených a vlastnoručně vyrobených. Nedávno jsem pro zajímavost zkoumal několik tuzemských vín v jedné vinotéce a nestačil jsem se divit. Ona zlatavá kolečka na lahvi obsahovala informace typu – „Výběr sklepmistra“ – myšleno prosím onoho vinařství – není nad to dát zlatou medaili podle výběru samotného producenta, nebo zlatá medaile „rodinná kolekce“ – opět vlastní výroba nejmenovaného vinařství. Na druhou stranu, pokud víno chutná třeba tchýni, musí se to řádně marketingově využít. To chápu, ale zde bych asi volil upřímnější sdělení na lahvi. Nebo třeba víno „producenta oceněného za propagaci vinařské turistiky“ – opět velmi vypovídající informace o kvalitě obsahu konkrétní lahve. Podobných medailí jsem objevil na dva tucty.

Druhou kategorií medailí jsou medaile ze všech možných i nemožných „bezejmenných“ soutěží. Když pominu kvalitu a erudovanost hodnotitelů oněch desítek či možná stovek místních výstav, je důležité, abychom si uvědomili především jeden základní fakt. Zlatá medaile neznamená nejlepší víno ze všech, stříbrná není druhé místo. Na těchto soutěžích získávají medaile řádově stovky různých vín – záleží na rozmezí bodů, které získají. Například všechna vína nad 86 bodů mají zlatou. Stříbrnou pak vína třeba vína v rozmezí 83-85,9 bodů. A podobně. Celkově pak získá nějaké ocenění i třeba 40-50% přihlášených vín. A víte proč? Protože to je především výnosný business pro pořadatele. Ty zlatavé nálepečky na vína, si totiž vinaři následně kupují! Oni je nedostávají. A není nad to nechat si v reklamce natisknout desítky tisíc medailí za pár haléřů a pak je s ziskem až několika korun na jedné prodávat po tisících vinařům. Nemluvě o různých registračních poplatcích apod. Je spousta lidí, co si z toho udělali celoroční business. A teď si představte, že jsem jednou na jedné lahvi objevil 12 různých medailí.Každá tak po dvou třech korunkách…

Nechci ale házet vše do jednoho ranku. Hodnocení vína určitě není jednoduché a naráží na úskalí používaných stupnic a hodnotících systémů. Sám to znám z mnohaleté zkušenosti. O tom jak hodnotit vína si ale můžeme říci pořádně někdy příště. Abych dnes však nebyl jenom negativní, představím vám jednu z mála soutěží, která myslím má u nás opodstatnění a smysl. Vyhlášení jejich výsledků proběhlo 18. 8. v Praze a je jí Vinař roku České republiky. Prosím neplést s Vinařstvím roku – to je jiná soutěž (aby to teda nebylo úplně jednoduché). Vinaře roku pořádá společnost Český archiv vín za podpory obchodního řetězce Makro. Soutěž je dvoukolová, kdy se nejprve hodnotí jednotlivá vína přihlášená do soutěže primární komisí, složenou ze známých a uznávaných tuzemských sommeliérů a hodnotitelů.

Následně se podle výsledků v první kole vybere 8 finalistů, jejichž kolekce nejlépe hodnocených vín postupuje do finále. Zde již vína hodnotí komise složená z větší části ze zahraničních hodnotitelů, mnohdy z řad Master Of Wine. To je nejvyšší možné „vinné“ vzdělání na světě. V současné době je 341 držitelů tohoto titulu, v České republice není zatím žádný. Jedinou českou držitelkou tohoto titulu je Lenka Sedláčková, která ale dlouhodobě pracuje a žije v Anglii. Vína se ve finálovém kole znovu ohodnotí a výhercem soutěže je vinař či vinařství s nejvyšší počtem bodů za celou kolekci.

hodnotitele

Tato soutěž má tak hned několik pozitiv, která ji řadí na přední místo tuzemských klání a je pro milovníky vína i samotné vinaře velmi prestižní. Soutěží celá kolekce vín, hodnotitelé jsou nestranní odborníci ze světa. I samotné vyhlášení soutěže je odpovídajícím svátkem. Probíhá v paláci Žofín a dlouhodobě si udržuje velmi vysokou úroveň a především punc společenského večera. Vždy je také spojeno s degustací finálových vinařství a vlastně i všech přihlášených vín do soutěže. Když jste tedy šikovní, můžete je všechna ochutnat (většinou kolem 6 – 7 set kousků). Já se o to snažím každý rok, zatím neúspěšně. Ty svoje nejlepší výsledky si navíc nepamatuju.

Letos se do finálové osmičky probojovala tato vinařství – ZD Němčičky, Vinařství Volařík Mikulov, Kamil Prokeš vinařství Velké Němčice, Vinařství Mikrosvín Mikulov, Zámecké vinařství Bzenec, Vinařství Ilias Pavlov, Chateau Valtice – Vinné sklepy Valtice a Vinařství Spielberg Archlebov. Některá jména byla překvapením, jiná jako třeba Volařík či Mikrosvín jsou již matadoři této soutěže. Celkovým vítězem se stalo nakonec Zámecké vinařství Bzenec, které tak dovršilo úspěšné tažení letošním rokem, kdy se mu podařilo získat i „konkurenční“ titul Vinařství roku. Na druhém místě stanulo vinařství Volařík, vítěz již dvou minulých ročníků soutěže a na bronzové příčce Vinné sklepy Valtice. Bramborovou medaili získalo vinařství Mikrosvín Mikulov, loňský vítěz soutěže. Hodnocení ve finálovém kole a jeho výsledky byly hodně těsné, rozhodovaly desetinky bodů. I to svědčí o vyrovnanosti a kvalitě produkce zúčastněných vinařství, především první čtyřky. I já, neustálý nespokojenec a frfňa, bych si z finálových kolekcí vybral.

bronz

Nespornou výhodou soutěže Vinař roku je i její perfektně připravený a fungující mediálně-marketingový, potažmo obchodní dopad. Podobně zvládnutých a dobře „zpropagovaných“ soutěží je u nás opravdu málo, a když se zeptáte co pro vítězné vinaře znamená účast v soutěži, kromě vysoké prestiže je to také velká podpora obchodu. Pořadatel soutěže je totiž také velmi aktivní obchodník na trhu s vínem, a dokáže potenciálu soutěže a vybraných špičkových vín plně využít. Pro vás jako milovníky vína je i důležitá informace, že se vyhlášení vinaře roku můžete sami zúčastnit. Spojit to třeba s nějakým výletem do Prahy po nákupech či restauracích a večer si užít na Žofíně. Nebo navštívit vinařské slavnosti v Dobřichovicích, kde se s vítěznými vinaři a jejich víny můžete opět osobně potkat.

bzenec

A až budete příště vybírat víno ve vinotéce, na medaile kašlete. Dobrá vína nepotřebují spoustu vyznamenání. Prodávají se i bez nich. Mnohdy je totiž přemíra medailí spíše důsledkem nutné potřeby víno prodat. Pokud totiž vinař musí investovat na každou láhev desítky korun za medailičky, asi se samo víno neprodává úplně nejlépe. Sledujte dění ve vinařském světě a soutěže, co mají opravdu smysl. A nebo mi raději napište či zavolejte, poradím vám. Můžeme to třeba vybrat a ochutnat společně…

P.S. Hned jak dohodnotím tady tu soutěž v Horní Dolní – jezdím sem proto, že po hodnocení dostanete zadarmo klobásku a pivo – vrhnu se na článek o těch tabulkách. Těšte se, budu absolutně nestranný 😉

Foto: Martin Procházka

Autor: Martin Procházka

Sdílet příspěvek na

2 komentáře

  1. Díky za popis soutěži a význam známek. A Martine, je pravdou , že do soutěže vinař roku 2015 je možné přihlásit kolekci vín jiného ročníku než 15?

    Publikovat odpověď

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *