Recept: arašídové sušenky s čokoládou
Opět jsem zalovila jsme opět na blogu Call me cupcake, a to jednoduše protože jsem naladěna severně, vyrážíme totiž na sever. Blog Lindy Lomelino je moc povedený a ráda zkouším její recepty, ale občas je nutno brát s rezervou množství cukru, jako tomu bylo i v tomto případě, proto jsem v receptu cukru ubrala. Rozhodla jsem se, že nám na cestu do Švédska a Norska upeču sušenky. Protože budeme 14 dní živořit v autě, spát pod stanem a objevovat krásy především tedy Norska, vybrala jsem arašídové sušenky s čokoládou. Docela taková kalorická bomba, takže na cestování super, ještě nám přijdou vhod, až si místo 6 hodinové túry, uděláme túru na 12 hodin. Po loňské návštěvě jsme ani letos neodolali a vracíme se na místo činu a pokračujeme s Mercedesem dál na sever, ideálně na Lofoty, když nás auto nezradí. Budeme potřebovat: 300 g hladké mouky + 3 lžičky kypřícího prášku 150 g cukru moučky 125 g másla 4 lžíce arašídového másla 150 g arašídů (nesolených!) 50 g mléčné čokolády 100 g hořké čokolády 3 vejce vanilkový cukr nebo špetku vanilky Nejprve si připravíme máslo. Necháme jej na pánvi zhnědnout a rozvonět. Ale pozor, nespálit, musí vonět po karamelu. Docílíte toho tak, že jej necháte na pánvi cca 4 minuty na mírném plameni ohřívat, je nutné ho však hlídat. Takto zhnědlé máslo si přecedíme přes sítko a necháme vychladnout. Mouku promícháme s kypřícím práškem. Vejce vyšleháme s cukrem do pěny a přidáme vanilku, vychlazené máslo a arašídové máslo. Šleháme, dokud se vše důkladně nespojí. Postupně vmícháme mouku s kypřícím práškem. Vznikne lepivá mazlavá hmota, do které přidáme arašídy a nakrájenou čokoládu. Promícháme a tvarujeme malé kuličky. Pečeme v předehřáté troubě na 175 ˚C cca 15 minut. Ráda bych napsala, že jsem už sbalená, opak je však pravdou, zítra ještě razím do Boleradic na Festival autentických vín, jak jinak než pracovně. Ještě večer si napeču 3 chleby a 1 focacciu na cestu a 20 čokoládových tartaletek někomu na oslavu a tadáá můžu se sbalit a brzo ráno v neděli vyrazit směr Německo na trajekt do Švédska. Žádnou cestovní horečku nemám, nemám na ni zkrátka čas. Zato čeho se děsím, je cesta trajektem, kterou jsem minule velmi špatně nesla, tak to pojistíme Kinedrylem. Taky předpokládám, že po návratu vyzkouším upéct nějakou tradiční skandinávskou sladkost, viděla bych to tak na ty moc dobré skořicovo-kardamomové šneky. A že se taky konečně dostanu ke kuchařce, kterou jsem si koupila ještě před státnicemi a od té doby jsem se k ní nestihla dostat. Foto: Eva...
Recept: makový dort s mučenkovým krémem a Zajíci v krabici
Pokud máte rádi překvapení, experimentujete a ještě se navíc k tomu stravujete zdravě, tak by vás mohli Zajíci v krabici zaujmout. Jedná se o krabičku s netradičními potravinami, jejíž obsah předem neznáte. Můžete si ji objednat jednorázově nebo předplatit. Mně osobně se nápad velmi líbí a především jeho provedení, od designu krabičky až po recepty a informace o produktech. Nicméně nejsem až zase takový fanda do zdravé stravy a tak nemohu říci, že by mě všechno z květnových Zajíců úplně nadchlo. Samozřejmě je jasné, že ne vždy se Petra s Vaškem, kteří za projektem Zajíci v krabici stojí, trefí do vkusu. Každopádně je super, že můžu vyzkoušet suroviny, které bych si třeba za normálních okolností nekoupila, ba o nich ani nevím. Takhle jsem třeba zjistila, že zeleninovou raw tyčinku už opravdu nechci nikdy ochutnat a naopak objevila mučenkový krém (maracujový curd). Ten mě naprosto nadchl, stejně tak jako miluju klasický lemon curd, tak i ten maracujový mi učaroval. Takže jsem hned chtěla vyzkoušet i jeden z receptů, které byly spolu s dalšími produkty v krásné krabičce, která vysloveně láká k vymalování, taková antistresová omalovánka. Určitě doporučuji omrknout jejich webové stránky, nemusíte si totiž kupovat „mystery“ krabičku, ale můžete si naplnit vlastní, fungují totiž i jako klasický eshop. Použila jsem recept, který byl součástí Zajíců v krabici a trochu jej pozměnila a doplnila. Na korpus budeme potřebovat: 1 a ¼ hrnku hladké mouky 1 lžičku kypřícího prášku ¼ lžičky soli ¾ hrnku cukru krupice nastrouhanou kůru z jednoho citronu a limety 110 g másla 2 vejce ½ lžičky vanilkového extraktu 1 hrnek mléka 2 lžíce modrého máku Krémy: Mučenkový krém ve skleničce (spotřebovala jsem asi ¾ zbytek jsem snědla jen tak ☺) 350 g mascarpone 2 lžíce cukru moučky ¼ lžičky vanilky Na pečení použijeme malou formu cca 20 cm, ideálně pokud máte 2 stejné, tak použijte obě, a hmotu do nich rozdělte, korpusy pak při pečení více vyběhnou a dort bude vyšší. V případě, že nemáte malou formu a jste vlastníky jen klasické o průměru cca 24 cm, zdvojnásobte suroviny u korpusu. Nejprve smícháme mouku, kypřící prášek a sůl. Do větší misky si nastrouháme kůry z limety a citronu. Ty si předem spaříme horkou vodou. Dále přidáme cukr a rozpuštěné máslo. Šleháme dohladka, potom postupně zašleháme vejce a vanilkový extrakt. Po částech přidáváme za stálého šlehání mouku a mléko. Na závěr přidáme maková semínka. Pokud máme 2 formy, tak je použijeme a těsto do nich rozdělíme. Pečeme cca 20 minut při 180˚C, kontrolujeme špejlí. Už během pečení se vám 100% začnou sbíhat sliny, protože to opravdu krásně voní. Korpusy si necháme vychladnout a potom prořízneme, vlastně záleží na vás, jak a kolikrát si korpus rozříznete. Jednotlivé vrstvy korpusů potíráme mučenkovým krémem a vrstvíme...
Recept: Matcha cheesecake
Tentokrát jsem se rozhodla s vámi podělit o můj oblíbený matcha cheesecake. Matcha je japonský zelený čaj, který se drtí na jemný prášek, takže jde jednoduše rozmíchat třeba v jogurtu. Má krásně zelenou barvu a ta chuť, jak bych ji popsala? Zelená? Osvěžující? Jemná? Asi všechno dohromady. A pořídíte jej v čajovnách nebo v některých zdravých výživách, na internetu, prostě všude, docela teď totiž frčí. Jako podklad pro tento pečený cheesecake používám sušenky typu Oreo (nemusí být nutně Oreo, v řetězcích se prodávají podobné sušenky pod jinými značkami). Co budeme potřebovat? Korpus: 250 g tmavých sušenek typu Oreo (asi 2 balení) 70 g rozpuštěného másla Náplň: 500 g (2 balení) mascarpone 250 g vaničkového tvarohu (ideálně tučného) 4-5 lžic cukru moučka 150 g kysané smetany nebo jogurtu 10 g matcha tea 4 ks vajec Sušenky si nameleme a smícháme s rozpuštěným máslem. Vmačkáme na dno formy, které máme vyložené pečícím papírem. Pečeme 15 minut na 180 ˚C v předem vyhřáté troubě. Matchu si pořádně rozmícháme v kysané smetaně, nebo v jogurtu. Můžeme si trochu prášku nechat stranou na obarvení části náplně, kterou pak můžeme cheesecake ozdobit. Viz například foto. Dále si smícháme cukr s mascarpone a tvarohem. Pokud máte rádi sladší dezerty, klidně si ještě přislaďte, je však nutné myslet na to, že podklad ze sušenek je už sám o sobě dost sladký, takže dle mých chuťových buněk je dostačující 4-5 lžic. Přidáme obarvenou kysanou smetanu a vejce. Vše mícháme ručně, nechceme mít v cheesecaku zbytečně moc vzduchu, byl by pak po upečení samá bublina. Jakmile je směs hladká, přelijeme ji na sušenkový korpus a několikrát s formou klepneme o tvrdý podklad, na povrch vystoupají bublinky, které popraskáme párátkem. Do vyhřáté trouby na 180 ˚C si vložíme nádobku s teplou vodou, kvůli vlhkosti, kterou pro pečení cheesecaku potřebujeme. Můžete klidně formu pořádně obalit alobalem a vložit přímo do plechu s vodou, ale opatrně, ať se vám alobal neprotrhne, jinak by se do formy mohla dostat voda. Mám vyzkoušené, že stačí na dno trouby položit plech s vodou a máte vystaráno. Takto umístěný plech pojme případné ztráty v podobě odkapávajícího másla, jako se stává v případě mé špatně těsnící formy. Pečeme 15 minut při 180 ˚C, poté snížíme na 120 ˚C a pečeme ještě 70 minut. Troubu během pečení neotvíráme. Po vychladnutí necháme odležet v lednici. Dozdobit můžeme ještě čerstvým ovocem, doporučuji borůvky. Dejte si kousek čaje 🙂 Foto: Eva...
Vivat Zelňák: Slavnosti jahod a třešní
Poté, co jsem nestihla slavnosti chřestu, jsem chtěla navštívit slavnosti jahod a třešní. Těšila jsem se, že ochutnám sladké, slané, kyselé. Nicméně počet podniků a výrobců dobrot, mě trošku zklamal, čekala jsem asi větší zastoupení. Sestava Mikro farma, Veselá Vačice a Jedna báseň, sice super, ale přišlo mi to trochu málo. Byla jsem zvědavá, jak si místní podniky poradí s jahodami a třešněmi ve slaných jídlech a hlavně, že bude z čeho vybírat. Možná jsem prostě jen čekala víc. Dost bylo kritiky a teď ke chvále, ochutnala jsem vietnamskou bagetu s jahodovo-chilli omáčkou z Veselé vačice. A musím říct, že opravdu výborná. Omáčka sama o sobě hodně pálila, nicméně v kombinaci se vším, co v bagetě bylo, se pálivost vytratila. A ta velikost? Pro mě oběd i večeře v jednom. Kromě výše uvedených bylo možné ochutnat a zakoupit marmelády a sirupy od Vandy, čehož jsem využila a odnesla si domů výborný jahodovo-bezový sirup. Ochutnat bylo možné vína od Jana Stávka nebo ovocná přírodní vína, nesměla chybět káva, pečivo z Jeřábkovy pekárny (zkuste někdy jejich cibulový chlebánek, ten je moc dobrý), nabídku zmrzliny, jak jinak než jahodové a třešňové, a taky sladkosti v podání Nebeských dortíčků či dalších výrobců. Opravdu oceňuji snahu oživit Zelňák a udělat z něj centrum všech chutí a hlavně těch tradičních v podobě místních surovin od regionálních pěstitelů, tak výrobců a zpracovatelů těchto produktů. Nicméně pokud se ve stejný den koná na různých místech Brna několik foodfestivalů najednou, jako tomu bylo i víkend 17. – 18. června, je opravdu obtížné si vybrat, kam se vlastně půjde a asi to částečně škodí i samotným akcím. Rozhodně se těším na další Vivat Zelňák, který bude v srpnu, a tématem budou rajčata, tak vesele nakupujte nebo pěstujte, obdivujte a užívejte toho, že máme v Brně takový super trh, kde to na jednom konci voní bazalkou a na druhém jahodami nebo meruňkami. Vivat Zelňák. Foto: Eva...
Tradiční italské dezerty ve Vařečce
V pátek 13. května, byť toto datum působí děsivě (podotýkám, že nijak, alespoň pro mě nešťastné nebylo) jsem absolvovala kurz tradičních italských dezertů pod vedením cukráře Martina Beránka z Dolce Passione. Jaké to bylo? Martin je hodně svérázné a veselé povahy, o to více je však upřímný a jde vidět, že to co dělá, dělá rád, rozumí tomu a má neuvěřitelný přehled. Tolik informací, kolik během několika hodin stihl sdělit asi jen tak nevstřebám. Ač Martin před začátkem kurzu avizoval, že to bude „Itálie“ a snažil se nás cepovat, tak abychom pracovali správně, kurz se nesl ve velmi přátelském duchu. Příjemnou atmosféru kurzu podtrhuje servis v podobě bezedné skleničky (pro mě vína) a drobné občerstvení. Takže pokud jste ještě žádný kurz neabsolvovali, nemusíte se bát, že byste umřeli na otravu sladkým, protože to prostě v polovině proložíte něčím slaným, což přijde rozhodně vhod. Během několika hodin jsme připravili 5 klasických italských dezertů: Profiteroles bigne s la crema pasticcera, cannoli siciliáni, tiramisu, torta sbrisolona, crostata. A aby tomu všichni rozuměli, tak znovu. Profiteroles bigne je odpalované těsto plněné žloutkovým krémem. Cannoli siciliáni, jak už ze samotného názvu zní, jsou tradičním italským dezertem. Jedná o smažené trubičky plněné ricottovým krémem. Tiramisu nemusím snad představovat. Torta sbrisolona je drobenkový koláč a crostata koláč z křehkého šlehaného těsta. Je opravdu skvělé, že si můžete všechno ošahat, vyzkoušet, ptát se, střídat u jednotlivých úkonů. I pro amatérského cukráře nebo naprostého laika je kurz užitečný, každý si z něj něco odnese. Martin opravdu jednoduše všechno ukáže, od základní práce s cukrářským sáčkem až po super tip, na práci se šlehaným těstem v případě koláče crostata. Krom tiramisu, jsem ani s jedním z výše uvedených neměla zkušenost. Na odpalované těsto, jsem se doposud nějak necítila. A ejhle, ono to není nijak těžké. V porovnání s klasickým českým větrníkem nebo věnečkem, který je teda neuvěřitelně sladký, jsou profiteroles se žloutkovým vanilkovým krémem nebe a dudy. Takže pokud zvládnete techniku odpalovaného těsta, rozhodně doporučuji vyzkoušet. Cannoli jsem před tím zkoušela jen kupované a musím přiznat, že vypadají velmi efektně, takže teďka budu vesele smažit, až se k tomu v některé časové dimenzi dostanu. Řekla bych, že jsou ideální na nějakou besedu s přáteli, nemusíte se trápit s porcováním dortu. Jelikož je povoleno během pečení ochutnávat, tak v závěru už nemáte vůbec sílu na ochutnání celého produktu, ba je vám ho až líto ochutnat a chcete se pochlubit doma. Takže si kromě diplomu o potvrzení absolvování kurzu odnášíte domů krabici plnou dobrot, samozřejmě spolu s receptem na vše výše vyjmenované. Navrch k tomu jsme se ještě vyptali na recept na výbornou focacciu, která všem tak chutnala. Nechyběly ani tipy na jednotlivé suroviny, kde je nakoupit, jaké nakoupit a proč je nakoupit. Což myslím vyřešilo nejednu záhadu nekynoucího těsta,...