Recept: Boží milosti
Masopustní období je spjato s veselím a přípravou rozličných pokrmů (od zabíjačky až po koblihy). Patří sem i toto tradiční pečivo, které se svým složením liší podle regionu, ale vždy si zachovává typickou křehkost a poměrně jednoduchý a rychlý způsob přípravy. Receptů na milosti naleznete nespočet, zjistíte, že někde se používá droždí, víno, pivo, rum, smetana, pomerančová či citronová kůra, zkrátka jiný kraj, jiný mrav. Toto křehké obřadní pečivo, které bylo zvykem nosit i ženám v šestinedělí, se smažilo na sádle a obalovalo v cukru. My doma milosti nesmažíme, už vlastně ani nevím proč, nějak jsme si zvykli na to, že je upečeme v troubě a jsou stejně dobré. Krásně křehké, zkrátka návykové. Co budeme potřebovat: 400 g hladké mouky 300 g změklého másla 3 žloutky 100 ml bílého vína Špetku soli Moučkový cukr na obalení nebo na posypání, můžete jej smíchat s vanilkovým cukrem Smícháme mouku, máslo nakrájené na kostičky, žloutky, víno a sůl. Z hmoty vypracujeme hladké těsto. Můžeme ke zpracování použít i robota, ale vzhledem k antistresové konzistenci těsta doporučuji použít ruce. Těsto zabalíme do potravinářské fólie a necháme přibližně hodinu odpočinout v lednici. Odleželé těsto rozdělíme na několik částí a z každé vyválíme tenoučké pláty (cca 1 mm), ze kterých rádýlkem vykrajujeme obdélníčky, každý dílek několikrát nařízneme (ne rozříznout, viz foto). Někde je zvykem milosti překroutit nebo je vykrajovat do různých tvarů, jak jsem uvedla výše, existuje tolik variant, jak na ně, že žádná nemůže být špatná. Nyní se můžete rozmyslet, jak milosti připravíte, klidně vyzkoušejte oba dva způsoby přípravy a uvidíte, co vám chutná víc. Zaprvé osmažíme boží milosti na sádle či oleji, doporučuji vyšší vrstvu oleje, tak jako když smažíme koblihy. Teplé je obalíme nebo posypeme pořádnou vrstvou moučkového cukru. Zadruhé můžeme boží milosti upéct v troubě, což je o poznání zdravější varianta a nemusíme mít výčitky z toho, že tu jednu a půl kostky másla ještě osmažíme na sádle. Pečeme cca 10 – 12 minut při 170 °C, měly by chytnout „narůžovělou barvu“ a budou v troubě krásně šumět. Ještě teplé je obalíme nebo posypeme moučkovým cukrem. Nejlépe chutnají čerstvé, takže hravě do nich, než nám začne ten půst. Foto: Eva...
Recept: dýňový karamel
Podzim, to jsou dýně. Dýňová polévka, pečená dýně, dýňové dorty… a abyste té dýně neměli náhodou málo, uděláme si dýňový karamel. Ten pak můžete použít do palačinek, na lívance, do dortového krému a já mám v plánu jej použít jako náplň do narozeninového koláče z křehkého těsta. Co budeme potřebovat? 300 g dýňového pyré (použila jsem Hokkaido, ale můžete určitě použít i muškátovou či jinou) 150 g cukru krupice 100 ml smetany ke šlehání 150 g másla ½ lžičky mořské soli Postup je poměrně jednoduchý, teda pokud nespálíte karamel. Cukr vsypeme do rendlíku se silnějším dnem a necháme jej na mírném ohni (či teplotě) zahřívat, jakmile se začne rozpouštět, začneme jej vařečkou míchat. Až se nám všechen cukr rozpustí a získá krásnou zlatavou barvu, postupně za stálého míchání přiléváme smetanu (nesmí být studená, ideální je pokojová teplota). Vymícháme dohladka, pak přidáme sůl, dýňové pyré a opět vymícháme. Odstavíme ze sporáku a přidáme na kostky nakrájené máslo, které metličkou vpracujeme do hmoty. A máme hotovo. Přelejeme do skleničky, uzavřeme a po vychladnutí skladujeme v lednici. Doporučuji kombinaci třeba s palačinkami a můžete přidat oříšky se skořicí. Takhle nějak chutná podzim. Foto: Eva...
Recept: Kanelbullar čili skořicoví šneci
Po návratu ze Švédska a Norska jsem se rozhodla upéct tyto skořicové šneky. Docela často je šlo vidět v kavárnách a obchodech, u nás je můžete ochutnat třeba v Ikee. Co se týká našeho dobrodružství, stříbrným Mercedesem (rok výroby raději nechci znát) jsme ujeli přes 7000 kilometrů. K tomu Mercedesu se totiž z loňské dovolené v Norsku vztahuje docela zábavný příběh, kdy jsme ztroskotali už v Brně právě u Ikey a auto nám pak dávalo zabrat celou dovolenou (vytečený olej, pokleslý podvozek, nefunkční zavíraní oken). Letos však ani neškobrtlo a jelo jako drak. Přes Švédsko jsme se dostali až na Lofoty. Krása, sever jsme navštívili už podruhé a rozhodně se tam ještě vrátíme, ba dokonce uvažujeme, že bychom se tam i přestěhovali (trošku naivní a praštěná idea, ale jsme opravdu nadšení). No, a nyní k receptu, opět jsem vycházela z blogu Lindy Lomelino. Těsto: 150 g rozpuštěného másla 90 g cukru krystal ½ lžičky soli 2 lžičky mletého kardamomu 500 ml mléka 50 g čerstvých kvasnic 800 g hladké mouky Náplň: 200 g másla 170 g cukru krystal 2 lžičky mleté skořice ½ lžičky mletého kardamomu ¼ lžičky vanilky Na potření: rozšlehané vejce cukr krystal nebo perlový cukr na posypání Mléko zahřejeme na 37 °C a přidáme rozdrobené kvasnice, které v něm rozmícháme. Máslo, smícháme s kořením, cukrem a přidáme mléko s rozpuštěnými kvasnicemi. Mouku prosejeme a smícháme se solí. Mouku postupně přisypáváme do tekuté směsi a mícháme cca 5 minut kuchyňským robotem, dokud není těsto krásně hladké a trochu lepivé. Přikryjeme a necháme kynout cca 40 minut na teplém místě. Mezitím si připravíme náplň. Máslo rozpustíme s cukrem a kořením v rendlíku a promícháme. Vykynuté těsto rozdělíme na dvě poloviny. První část vyválíme do tvaru obdélníku cca 3 mm silného. Potřeme polovinou máslové směsi a přeložíme na poloviny, tak aby náplň byla uvnitř, na internetu je nespočet způsobů, jak můžete šneky tvarovat (slečně sice nerozumím, každopádně vám hezky ukáže jak na šneky). Můžete těsto po delší straně nakrájet na proužky a ty stočit do šneka, případně omotat kolem prstů, viz foto a video. Nebo zcela jednoduše udělat z těsta roládu a nakrájet na jednotlivé šnečky. Takto vytvořené šneky necháme ještě 30 minut kynout na plechu a pak je potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme ideálně perlovým cukrem, který má velké krystalky. Každopádně já jsem jej neměla, tak jsem je posypala obyčejným krystalem. Takto postupujete i s druhou polovinou těsta a náplně. Nakynuté a potřené šneky pečeme cca 10 minut na 250 °C. Vyšlo mi 28 ks šneků, které jsme ještě ten den snědli. Při pečení nádherně voní kořením a máslem. Určitě s nimi uspějete, ideální na svačinu, snídani či ke kávě. Ochutnejte...
Report: Yuhi vařila v Pilátovi
Pokud máte rádi asijskou kuchyni, doporučuji navštívit japonskou restauraci Ebisu na Slovákově 8 (nenechte se odradit, tím, že nevidíte vývěsní štít restaurace, ten se nachází ve dvoře, takže kdo hledá, ten najde). Yuhi Che vaří výborně. Občas si nechávám něco nosit do Laskomin, protože Ebisu se nachází ve sklepení pod pekařstvím. Doporučuji zejména hlívu ústřičnou na másle a po návštěvě Piláta i bůček na zázvoru. Fantastické. A navíc v horkém letním počasí velmi oceníte příjemný chládek, který vám restaurace po čas návštěvy poskytne. S obavou, že v 5 hodin odpoledne už na nás možná nic nezbude, jsme se vydaly k Pilátovi. A bylo všeho dost, přes poledne se Yuhi vůbec nezastavila, ale odpoledne se nám mohla věnovat. Naštěstí už nebyla taková zima (jeden z těch chladných a deštivých zářijových dnů), a tak jsme se mohly kochat výhledem na jedno z nejhezčích zákoutí Brna z venkovního posezení. V nabídce byla miso polévka, má oblíbená hlíva, nudle se zeleninou a sezamovou omáčkou, vepřový bůček a krevetový salát. Měly jsme problém si vybrat: „Já bych si totiž dala nejraději ten bůček a k tomu tu hlívu.“ A nakonec k tomu přibyl ještě krevetový salát. Co budu povídat hlíva fantastická, doma si ji takhle nikdy neudělám. Křupavá, voňavá, prostě mňamka. Bůček za normálních okolností úplně nevyhledávám, ale tady jsem neodolala. Úplně se rozplýval, zázvor nebyl nijak moc výrazný a krásně se doplňoval s vínem. Zkrátka pokud se nebojíte ochutnat něco nového, určitě navštivte Ebisu a přesvědčte se, jak Yuhi vaří. Můžete například přijít na Ebisu birhtday party, která se koná ve čtvrtek 13. října, a oslavit 3. výročí existence Ebisu v Brně. Já tam totiž...
Z deníku táborové kuchařky: jak jsem vařila pro skauty
Ještě před odjezdem na skautský tábor jsem se chtěla podělit v článku o to, jak se těším a připravuji na to, že budu v roli kuchařky. Co čert nechtěl, nestihla jsem to, a proto se s vámi podělím rovnou o to, jak to vlastně celé dopadlo. V první řadě pro takové množství lidí (+-60! 5 jídel denně) jsem sice nevařila poprvé, nikdy to však nebylo déle než víkend, takže 14 dní mě opravdu trochu děsilo. Ale jelikož na tábory jezdím už spousty let, okoukala jsem činnost svých strýčků, kteří nám vždycky vařili. Letos tomu bylo poprvé revolučně jinak a my se museli a zároveň i chtěli o kuchyň a celý chod tábora postarat sami. Vaření a hospodaření bylo tedy mou parketou. Před samotným táborem proběhla důkladná příprava a analýza starých táborových jídelníčků a zpětných vazeb, které nám děti na konci tábora vyplňovaly. Zároveň jsem chtěla dostat do jídelníčku víc zeleniny a ovoce a taky věčný boj, naučit děti jíst pomazánky. Při sestavování jídelníčku jsem tedy vycházela z toho, na co si troufám, co děti jí, co chci aby jedly a taky z několika riskantních pokusů (nakyne/nenakyne mi to těsto?), které se nakonec vyplatily. Možná vám vrtá hlavou, jak může jeden člověk zvládat tolik práce, ale věřte, nebyla jsem na to sama. Bez pomoci ostatních by to nešlo. Škrabky a nožíky v rukou našich dětí někdy hbitě, jindy velmi osobitým způsobem (třeba z velké brambory udělaly bramboru téměř neviditelnou) pomáhaly čistit, loupat, škrábat. A myslím, že to pro ně byla velmi užitečná zkušenost se podílet na přípravě jídla, některé do té doby škrabku snad ani neviděly a po čase si práci s ní docela osvojily. Starší holky dokonce velmi rády a zcela dobrovolně nabízely výpomoc, a to i před budíčkem!! Jelikož nevaříme na klasickém sporáku, ale na „míru“ vyrobeném, bylo možné vařit v několika velkých hrncích najednou a do toho třeba ještě sušit krutony do polévky. Slovo sporák možná nevystihuje vzhled a vlastnost této téměř tunu vážící věci správně. Správně je asi krematorium nebo Záhořovo lože, protože krematorium spotřebuje půlku lesa, než v něm uvaříte oběd. A to horko u toho, sežehnuté nohy, popálené prsty…výčet zranění je opravdu rozmanitý. A co, že jsme to vlastně vařili? Vzala jsem si sebou jednu ze svých mnoha kuchařek. Kuchařku, na kterou nedám nikdy dopustit a Roman Vaněk by za ni měl dostat metál, protože podle ní snad zvládne i člověk vařečkou zcela nepolíbený. Poklady klasické české kuchyně jsou plné jednoduchých jídel, se kterými se podle mého názoru děti setkávají často i doma. A množství? Míry byly různé, někdy od oka, jindy devítinásobek z receptu. Nepochybělo nám nikdy, vždy něco málo zbylo a to zbagrovala noční hlídka. Dokonce došlo i na hec. Nasmažit vdolky? Proč ne....