Mojito: jak ho dokonale připravit i doma
Po přečtení titulku si určitě říkáte, co je na tom tak těžkého. Těžké to rozhodně není, ale určitá alchymie v tom přece jen je. Připravit dokonalé mojito, ze kterého se vaši přátelé posadí na zadek, totiž není jen tak. Naučte se dostat z pár jednoduchých surovin to nejlepší, co vám můžou nabídnout. Kdo je připraven, není ohrožen Příprava je důležitá a přitom ji všichni tak rádi zanedbáváme. To je ale chyba! Na začátek si určitě nechte zamrazit pořádnou hromadu ledu. Mátu namočte do studené vody, nechte odmočit nečistoty a osušte. Limetky omyjte, odkrojte jim obě špičky a nakrájejte je na osminky. V obchodě si kupte kvalitní kubánský rum – třeba Havana Club nebo Bacardi, tuzemák obejděte obloukem. Potřebovat budete ještě třtinový cukr, bílý krystal si nechte raději do buchty, a perlivou vodu. A samozřejmě drtítko, vysokou sklenici, tzv. highball, a brčka. Alchymie zvaná mojito Přípravy máme za sebou, tak můžeme jít na věc. Do sklenice vhoďte 6–8 lístků máty, přidejte dva dílky limetky a celé to zasypte vrchovatou lžičkou třtinového cukru. Několika šťouchanci drtítkem vymačkejte z limetek šťávu a rozmačkejte mátové lístky. Odměřte si velkého panáka rumu a vlijte ho do sklenice k rozmačkaným limetkám s mátou. Lžičkou všechny ingredience míchejte asi půl minuty, dokud se cukr nezačne rozpouštět. Právě v tomto kroku se skrývá tajemství dobrého mojita. Už jste skoro u konce. Připravený základ mojita zasypte ledovými kostkami a vše dolijte vychlazenou perlivou vodou. Přidejte brčko, případně ozdobte mátou, limetkou nebo obojím a můžete podávat. Na fotkách vidíte jahodové mojito, ve kterém jsem vyměnila kubánský rum za jahodový likér. Uznávám, že je to napodobenina mojita, ovšem omluvou mi budiž to, že je fakt moc dobrá. Pokud chcete připravit nealkoholické mojito, vyměňte v postupu panáka rumu za panáka perlivé vody. Jinak přípravu drinku dodržte. Foto: Lenka...
Ze slovníčku gurmána: Umami
Odjakživa nás učili, že náš jazyk je schopný rozpoznat čtyři chutě – sladkou, kyselou, slanou a hořkou. Každý správný gurmán však ví, že existuje ještě pátá, tak trošku záhadná chuť se stejně tajuplným jménem – umami. Jak to s umami přesně je? Dá se říct, že umami pochází z Japonska. Poprvé ji světu gastronomie představil japonský chemik Kikunae Ikeda v roce 1908. Jedná se o složeninu slovíček umai /うまい/ znamenající dobrý, chutný nebo delikátní a mi /味/ s významem chuť. Náš jazyk vnímá v jídle aminokyseliny glutamátu. Ty způsobují, že se nám sbíhají sliny, a onen opojný pocit na jazyku, když konečně ochutnáme. Chuť umami je nepopsatelně lahodná, pikantní, bohatá a prostě mňam! Ono je to ve skutečnosti s umami ještě krapet složitější, ale nejsme vědci a jde nám spíš o dobré jídlo, takže věřím, že my „foodies“ si s touto jednoduchou definicí vystačíme. Pokud máte zájem o podrobnější studium umami, dozajista vám rád pomůže strýček Google a chytré knihy. Malé okénko do historie Umami provázelo lidstvo od pradávna. Už ve starověkém Římě používali kvašené rybí omáčky – ty jsou obecně považovány za nejznámějšího nositele chuti umami. Byzantská a arabská kuchyně se zase neobešla bez murri – omáčky z fermentovaného ječmene. Čínští kuchaři používali sójovou a rybí omáčku od 3. století. I Auguste Escoffier pracoval ve svých slavných restauracích v Paříži a Londýně s umami chutí. Akorát nevěděl, že jde právě o ni. Jsme znovu v roce 1908. Kikunae Ikeda dělá pokusy s mořskými řasami kombu. Přitom zjišťuje, že jejich chuť je jiná než notoricky známá sladkost, slanost, kyselost a hořkost. A tak se zrodilo umami! Od té doby prošla umami mnoha světovými laboratořemi, v nichž byla podrobena dalším testům. Byly objeveny nové potraviny s umami chutí a jejich seznam se stále rozšiřuje. Umami do každé rodiny Chcete na vlastní jazyk zjistit, jak ono přesně nedefinovatelné umami chutná? Tady je seznam několika potravin, které chutnají… no, jako umami. Sušená rajčata Báječná chuť zralých rajčat se zvýrazní tím, když je usušíte. Pokud chcete zažít chuť umami, nekupujte ta naložená v oleji, ale volně balená. Sójová omáčka Proslulá asijská omáčka, která si našla své místo i v českých kuchyních. Vyrábí se fermentací sójových bobů, pšenice a soli. Možná byste chtěli namítnout, že „sójovka“ je prostě slaná, ale to byste se mýlili – je umami. Miso Na chuť štiplavé s oříškovými tóny. Miso pasta ze sójových bobů a obiloviny (nejčastěji rýže, ječmene nebo žita) je oblíbenou japonskou surovinou. U nás ji budou znát zejména milovníci asijské kuchyně, ochutnat by ji měl však každý. Ančovičky Je čas přehodnotit váš postoj k těmto malým rybičkám. Jsou natolik umami, že se bez nich neobejde slavný...
FoodPark: Další food festival?
Na sobotní dopoledne jsme se s kamarádkou domluvily, že se zajdeme podívat na FoodPark. Z domu jsem vyrážela náležitě hladová, abych toho mohla co nejvíc ochutnat, a s plánem nakoupit pečivo od místního pekaře. Na FoodParku jsem doposud byla zatím jenom jednou a tehdy mě příliš neuchvátil. Zasloužil si ovšem dostat druhou šanci. Tentokrát si pro mě připravil několik příjemných překvapení, některé negativní dojmy bohužel zůstaly. Brány FoodParku se otevírají v 10:00. Trošku škoda, že všichni prodejci nebyli připravení prodávat a svoje stánky teprve chystali. Nenechaly jsme se odradit a prošly tu hrstku připravených. Stánkaři nás zvali na ochutnávku a velice zapáleně nám o svých produktech povídali. Nakonec jsme se rozhodly pro italský hot dog od Daydream Caffé a bagetu od Vietnamských baget. Musím říct, že spojení rajčat, mozzarelly a rukoly v louhovaném rohlíku s debrecínským párkem bylo poněkud netradiční. Přesto však překvapivě dobré. Akorát bych pro příště párek vyměnila za nějaký jemnější, jeho chuť byla až příliš výrazná. Vietnamská bageta byla také trefou do černého. Na vaše přání vám ji připraví s chilli omáčkou nebo bez ní. Úsměv přidávají zdarma. Jedním ze stánků, které mě nadchly, byla Fajna pasta. Mají obrovský výběr těstovin v nejrůznějších příchutích od kakaových, přes skořicové, sicilské, s červenou řepou až po pravé semolinové. Já jsem koupila fettuccine s medvědím česnekem a těším se, až nám je uvařím s jednoduchou žloutkovou omáčkou s parmazánem. Už teď se mi sbíhají sliny! Skvělý nápad měli v Tropicu. Vyrábí totiž 100% přírodní džusové koncentráty bez cukru, konzervantů a navíc jsou nepasterizované. Koupíte si malý pytlíček, ten si naředíte vodou a jako mávnutím kouzelného proutku máte litr výborného džusu. A pokud koncentrát nespotřebujete hned, vydrží vám v mrazničce až dva roky. Sbohem, tetrapaky, já mám od této chvíle lepší řešení. Závěr naší návštěvy jsme si osladily zmrzlinou od Božského kopečku cukrárny Tutti Frutti. Zatím jsem na ni slyšela pět samou chválu, takže jsem nemohla odolat. Od velice milého pana zmrzlináře jsme nejdříve dostaly ochutnat každou příchuť a teprve potom jsme se rozhodly, kterou si dáme. Naše volba padla na sicilský citron a pražený kokos. Zmrzlina byla opravdu skvělá, těším se, až ochutnám další příchutě. FoodPark ve svém sloganu slibuje, že je největším potravinovým marketem na Moravě. My jsme dneska měly tu smůlu, že docela velké množství prodejců postihly nenadálé technické potíže, a nemohli přijet. Mezi nimi bylo právě i pekařství, takže čerstvý chleba se mi koupit nepodařilo. Nakoupit si tady prý můžete vše pro víkendové vaření. O tomto tvrzení nejsem tak úplně přesvědčena. Nutno uznat, že jsem na FoodParku byla zatím jenom dvakrát, ovšem ani jednou bych tady nenakoupila všechno, co potřebuji. Sortiment prodejců spíš připomíná další z řady food festivalů než trhy a tržnice, které najdete v zahraničí. Nedostává se mi větší...
Rebarborové koláčky s medem
Momentální rebarborová sezóna nahrává tomu upéct si z ní báječný koláč. Tyhle koláčky svým stylem připomínají francouzské koláče plné lahodného krému. Oslazené nejsou klasicky cukrem, nýbrž medem. A díky kombinaci špaldové a hladké mouky nemusíte mít až tak špatný pocit, až je budete mlsat. Budete totiž mít co dělat, abyste je všechny nesnědli na posezení! Na 10 malých koláčků nebo 1 velký koláč budete potřebovat: 100 g hladké mouky 100 g hladké špaldové mouky 100 g moučkového cukru 100 g másla 1 vejce špetku soli 500 g rebarbory 2-3 lžíce třtinového cukru 3 vejce 70 g medu 250 g hustého bílého jogurtu 1 lžíci kukuřičného škrobu 1 lžičku vanilkového extraktu Nejprve si nachystejte těsto. Z prvních pěti ingrediencí v seznamu uhnětejte hladké těsto a nechte ho minimálně půl hodiny zabalené ve folii odpočinout v lednici. Pokud ho tam odložíte až do druhého dne, nic se nestane, těstu to leda prospěje. Rebarboru omyjte, oloupejte a nakrájejte na malé špalíčky. Dejte ji do mísy a promíchejte s třtinovým cukrem. V druhé míse si nachystejte krémovou směs z vajec, medu, jogurtu, kukuřičného škrobu a vanilkového extraktu. Troubu si předehřejte na 180°C. Těsto rozválejte na stejně silný plát a vykrajujte z něj kolečka o něco větší, než je průměr vašich formiček. Pokud plánujete upéct velký koláč, postupujte stejně, jen nevykrajujte kolečka. Těstem vyložte formičky/formu a případné přečnívající okraje seřízněte. Na těsto nejdříve rovnoměrně naneste rebarboru promíchanou s cukrem. Poté ji zalijte krémovou směsí. Malé koláčky pečte v předehřáté troubě 20-30 minut, dokud náplň nezpevní a nezačne zlátnout. Velkému koláči v troubě dopřejte 30-40 minut. Foto: Lenka...
Garden Food Festival Olomouc 2016
O víkendu 14.–15. 5. 2016 se v olomouckých Smetanových sadech konal další ročník Garden Food Festivalu. Dva dny nabité dobrým jídlem a zajímavým programem přilákaly mnoho návštěvníků. A to i přes nepříznivou předpověď počasí, která se nakonec naštěstí nevyplnila. Areál byl rozdělen do několika částí na restaurace, místní producenty a minipivovary. Nechyběla také dětská zóna a pikniková louka, na níž jste si mohli posedět a ochutnat všechny nakoupené dobroty. A že bylo z čeho vybírat. Nabízela se jak česká, tak světová kuchyně, klasika a moderna, ryby, mořské plody, neobvyklé kombinace chutí i netradiční suroviny. Každý mohl ochutnat, co se mu zlíbilo. Všechno samozřejmě od špiček v oboru. Restaurace jako Grand Cru (Jan Punčochář), Entrée Restaurant (Přemek Forejt), Lobster (Jaroslav Klár), El Romero (Miguel Sánchez Zampaña), Moravský grunt a další nabízely jedinečný gurmetský zážitek. Věrni své kuchařské cti servírovali kuchaři podávané chody tak, že byly pastvou nejen pro chuťové buňky, ale také pro oči. Osvěžení dopřála široká nabídka domácích sirupů a limonád, český, španělských i rumunských vín, minipivovarů, drinky od Becherovky v jejich chill-out zóně nebo slavný olomoucký The Black Stuff s exkluzivní nabídkou irské whisky. Odvážlivci vyzkoušeli třeba jeden z chodů od Brouk na talíři. Je libo moučného červa, saranče nebo štíra? Na dezert si můžete dopřát třeba zmrzlinu z foie gras. Jako červená nit se celým festivalem táhla vůně tvarůžků. Není se čemu divit, jsme přece v Olomouci. A tak jste mohli ochutnat tvarůžkový tatarák, slanou palačinku s tímto aromatickým sýrem, vepřovou roládu s medvědím česnekem a tvarůžkovou omáčkou a mnoho a mnoho dalšího. Sladkou tečku jste si mohli dopřát v originální tvarůžkové cukrárně přímo z Loštic. Velmi se mi líbí myšlenka festivalu podporovat místní podniky, výrobce a farmáře. Protože to dobré nemusí nutně pocházet odjinud, mnohdy se stačí porozhlédnout doma. Sympatická byla také prezentace středních gastronomických škol z Olomouckého kraje. O návštěvě festivalu by se dala popsat ještě spousta stránek. Náš vymezený prostor se však chýlí ke konci. Nejlepší je stejně všechno zažít a ochutnat na vlastní jazyk. Proto příští rok neváhejte a přijeďte! Foto: Lenka...