Kohout na víně: nový art wine restaurant
Poprvé jsem Kohouta na víně ochutnal asi týden před oficiálním otevřením podniku. Řešil jsem zde něco ohledně vína a za dovezené lahve jsem si odnesl domů výslužku. Kohouta na víně s pastyňákovým pyré. Kohout byl z rodinné farmy U Slouků a já si moc pochutnal. Ušetřil jsem za večeři, i ženu a děti jsem podělil a hlavně se začal těšit na nový gastronomický počin v Brně. V následujících dvou měsících jsem zde byl už asi desetkrát, a tak si dovolím krátkou recenzi. Příběh vzniku restaurace je jednoduchý. Robert Frantel, majitel velmi dobré restaurace Kopeček v Rájci-Jestřebí, chtěl mít velmi dobrou restauraci i v Brně a Adamu Vaněrkovi zase nestačila jeho blanenská vinotéka a chtěl v Brně vinný bar. A protože se spolu znali, dali hlavy, ruce a energii dohromady, a Kohout byl na světě. Tedy vlastně na víně. Kouhout se usadil na Malinovském náměstí v prostoru pod Domem umění. Dříve zde byla restaurace Leporelo. Není to úplně v nejrušnější části Brna, na druhou stranu zde většinou dobře zaparkujete, navíc okolní parky lákají k cestě za jídle po svých. A do centra po večeři je také pár kroků. Interiér je příjemně světlý, elegantně zařízený a vzdušný. Součástí restaurace je i zahrádka, bohužel stíněná pouze slunečníky, takže teď v létě tam v poledne bývá docela horko. Celková kapacita restaurace bez zahrádky je cca 30 hostů. Základní koncepční myšlenkou jak jsem již naznačil je spojení restaurace a vinného baru do jednoho. Každý den zde můžete ochutnat několik desítek vín na skleničku, ke dvou stovkám jich najdete v lahvích. Kromě klasických mainstreamových jsou zde zaměřeni hodně na vína naturální. V tomto ohledu je to snad první podobné místo v Brně. Výběr vín je docela důsledný, kromě klasických vinařských regionů a výrazného tuzemského zastoupení zde naleznete i vína z regionů u nás méně známých – jako třeba Slovinska či Maďarska. Dobrá káva, pěkný výběr destilátů. O domácích limonádách se ani nezmiňuji, to je dnes standardem snad všude. Co se týká nabídky místní kuchyně, základním hlediskem je dle sdělení provozovatelů kvalita a sezónnost používaných surovin. Každý den rozdílné obědové menu s výběrem ze dvou jídel (pasta, maso) či můžete zvolit něco z týdenního obědového menu. Tam naleznete vždy nějakou rybičku, salát, nějakou českou klasiku či specialitu restaurace, kohouta na víně. Toho si ostatně můžete dát kdykoliv. Většina jídel se včetně polévky se pohybuje kolem 120-150 Kč. Mimo oběd vybíráte z týdenního A la carte menu, vždy je v nabídce několik variant předkrmů či polévek, kolem osmi hlavních jídel a tří až čtyř dezertů. Opravdoví gastronauti pak mohou zvolit degustační večeři o několika chodech, doplněnou o párování s víny. A jaké jsou vlastně moje pocity a hodnocení? Po úvodních týdnech, které byly trošku rozpačité a po právu rozjížděcí – což je pochopitelné – se kvalita...
Gourmet tour: Jak jsme hodnotili vinařské Brno
Nejdříve jsem myslel, že Vám z této akce budu přinášet online vstupy a poskládám reportáž krůček po krůčku, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Ono by se to asi brzy zvrhlo, a z celého článku by možná byla spíše velká ostuda. Proč? Město Brno se totiž rozhodlo postavit novou strategii komunikace svých předností pro turisty na třech základních premisách. Brno bude nově město kultury, architektury a POZOR… GASTRONOMIE. A s tím souvisí i projekt brněnského turistického informačního centra – Brno Gourmet tour. V rámci něho budou každý rok hodnoceny brněnské podniky v kategoriích restaurace, kavárna, cukrárna, bar, pivnice a vinárna, a ty nejlepší budou zařazeny do katalogu doporučených míst, které se turisté v Brně nemusí bát navštívit. Mé maličkosti a kolegovi sommeliérovi Ivo Dvořákovi připadla ta čest, první ročník této Gourmet tour v kategorii vinárny a vinné bary ohodnotit. Všechny nominované podniky projít, dát si tam pár pohárků, něco na zub, popovídat s obsluhou, ochutnávat, porovnávat, hodnotit a zase ochutnávat. Asi už začínáte chápat, proč by online reportáž nemusela dopadnout dobře. Ale pojďme k samotnému průběhu dne. Zásadními hledisky hodnocení pro nás byla nabídka rozlévaných a lahvových vín, úroveň vystupování a znalostí personálu, doplňkový sortiment, prostředí podniku a samozřejmě celkový dojem. Vypadá to jednoduše, ale hned v prvním navštíveném podniku jsem začal chápat, jaká to bude řehole. Nejdříve nás totiž naše povinnost zavedla do vinotéky U tří knížat. Malá, útulná vinotéka či lépe vinárnička, zaměřená spíše na tu lehce „propitější“ část populace. Majitel Pavel Nešpůrek i jeho kolega jsou velcí vínomilci, a je to zde znát. Není nad to, když Vás obsluhuje přímo člověk, který si veškerá vína sám vybral, zná je a ví proč je prodává. Ucházející sudovka a vždy aspoň deset lahvových vín na skleničku, které Pavel stále dle různých témat či novinek v sortimentu mění. Navíc jsme zde objevili možná poslední láhev na světě Hibernalu 2013 od Petra Kočaříka, a tak jsme ji museli v rámci naší tour hned také ochutnat (rozuměj vypít). Na to, že bylo asi deset dopoledne, docela slušný start. Druhým hodnoceným podnikem byla Jedna báseň na Sukově. Slušné polední menu a moc příjemná obsluha. Kočka byla sice první den v práci, a o vínu nevěděla skoro nic, ale ty oči… Malou výtku jsme tu měli i k vínu. Když už si člověk napíše na vývěsní štít Wine Bar – očekávali bychom trošku nápaditější a širší výběr vín – a hlavně vlastní vinný lístek. Ne vypracovaný a dodaný velkoobchodem s nápoji, stejný jako v desítkách dalších podniků v Brně. Určitě kvitujeme možnost dát si většinu vín v nabídce na skleničku, chtělo by to ale sortiment dále rozšířit. A na obsluze by šlo taky...
Špilberk food festival zas a znovu
S různými gastro-víno-kávo a bůhvíjakými festivaly se nám poslední dobou tak roztrhl pytel, že člověk neví, ani kam dřív skočit. Typickou ukázkou byl první červnový víkend v Brně. Festival vína pod Petrovem, VinFest na výstavišti, Vínománie na Náměstí svobody, studentský WinePicnic na Vinařkách, vyhlášení Vinařství roku, Gourmet Mikulov, Špilberk food festival… to všechno by měl každý milovník dobré gastronomie a vína dle představ pořadatelů stihnout (a to jsem určitě ještě na nějaký fest zapomenul). To, že kupní síla v Brně je především co se týče dobrého jídla a vína pořád výrazně omezená, to už asi nikoho nenapadlo. A tak se není moc čemu divit, že i přes vzrůstající popularitu gastro-akcí, nebylo nikdo moc narváno. A to nemluvím o sobotních ohňostrojích na Príglu, kam se půlka Brna začíná přesouvat preventivně už po obědě, aby stihla to nejlepší místo na pláži a ideálně ještě pár piveček a klobásku před prvním výstřelem. Já jsem navštívil WinePicnic, na skok i festival vína pod Petrovem a především tradičně Špilberk Food Festival. Svoboďáku jsem se raději po předchozích zkušenostech vyhnul. Samotný Špilberk Food Festival se konal letos již po páté. A stejně jako v loni ve mne zanechal trochu rozporuplné pocity. Navštívil jsem jej pro jistotu v pátek i v sobotu. Pátek je koncipován jako takový startovací den pro různé VIP, pozvané hosty a především pro ty, kterým není líto dát 1750 Kč za vstup a nemít v tom skoro nic. Resp. 750 Kč na festivalové platidlo Florén, a zbývajících 1 000 Kč na Welcome drink, možnost navštívit řízenou degustaci nebo okřídlené tvrzení „snížená kapacita areálu“ – což vzhledem ke skutečnosti, že v pátek je zde vždy nejvíce lidí, zní úsměvně. Ale proč ne, pouze při uvědomění, že ony startovací Florény Vám vydrží tak dvě až tři zastávky a pak hurá znovu do směnárny, stává se ze Špilberku docela nákladná trachtace. V sobotu a v neděli je akce již o poznání levnější, vstup stojí 400 Kč v předprodeji. Překvapivě však v tyto dny bylo relativně málo lidí a především výrazně méně utráceli. Spíše se procházeli, občas nakoukli, občas něco ochutnali – a to nejlépe skupinově. Na tržbách restaurací se to při konečném sčítání docela projevilo. A co všechno tedy za své peníze dostanete? Především velmi příjemný pořadatelský standard a úroveň akce. Možná se Vám to nezdá, ale krásně jsem si to uvědomil při letošní návštěvě Prague Food Festivalu, kde Vám při vstupu slavnostně předají plastový příbor (ten zapomenete na talíři po prvním snězeném jídle a musíte si za 30 Kč kupovat nový), při přesunu z jedné části areálu do druhé Vám pro jistotu seberou skleničku, a sednout si u většiny restaurací můžete maximálně na zem....
Růžovka na léto
Když nám konečně o víkendu zase vykouklo pořádně sluníčko, trávil jsem celé odpoledne sekáním trávy na zahradě. Mám to rád, jezdím si tam a zpět, vytvářím různé obrazce, a hlavně mám pod stromem na stole založenou pěkně v ledu láhev vína. A vždy když jedu kolem, dám si hlt, někdy dva. Postupně pak získávají moje obrazce v trávě nové a nové rozměry, práce mi jde od ruky. Soused odvedle stál u bazénu, sledoval stoupající hladinu (myslím v jeho bazénu, ne moji), a po chvilce na mne zavolal. Prý, že by potřeboval na léto nějaké růžovky, a jestli nemám typ. A že k bazénu je to to nejlepší. A nápad na článek byl tu. Protože které víno je více trendy na jaro a léto, než růžové? Nejdřív jsem chtěl jít psát hned, ale šli jsme se sousedem vybírat nějakou růžovku do sklepa, a pak už byla noc. Růžová vína nemají v České republice nějakou hlubokou a dlouhotrvající tradici. A ač první zmínky o růžových vínech ve světě pochází někdy z dob Hippokrata, u nás byla vždy spíše opomíjena a výrobci se soustředili na vína bílá a červená. Souvisí to určitě s lehkostí růžových vín, jejich primární ovocností a jednoduchostí, která mnohdy nedává dostatečně vyniknout terroir. Vína bývají často plochá, unifikovaná, bez nápadu a jedinečnosti. Dodnes Vám i mnoho tuzemských vinařů bude tvrdit, že růžovky jsou jen jakási móda, a že pořádná vína z nich ani nemohou být. Nakolik mají pravdu, nechám spíše na Vašem posouzení, ale pouze pro Vaše uklidnění doplním, že nejsme v tomto směru žádnou výjimkou. Celosvětově byla vždy výroba růžových vín spíše na vedlejší koleji oproti klasickým vínům. Těch výjimečných regionů a opravdu ikonických růžových vín je relativně málo. Ale dávám si za úkol jich ještě do léta několik ochutnat, a doporučit na Vaše letní dovolené. U nás o módě růžových vín můžeme hovořit v posledních cca 12 letech. Jedním z nejznámějších tuzemských propagátorů byl a je vinař Jiří Hort z Dobšic u Znojma, jehož růžová vína představují špičku v této kategorii u nás. Růžová vína se postupně stala vinařským marketingovým artiklem číslo jedna, podobně jako vína Svatomartinská. Moravským vinařům pomohla jednak zastavit klesající trend prodeje červených vín – tj. problém přebytku modrých hroznů, a jednak i zjednodušila samotné zpracování modrých hroznů a výrobu vína. Pro mnohé konzumenty se také stala jakýmsi vstupním můstkem k vínu (opět podobně jako Svatomartinská vína). V současné době představují růžová vína přibližně 10% tuzemské produkce. Toto číslo se poslední 3 roky již výrazně nemění, poptávka je již konstantní a odpovídá možnostem a nastavení trhu. Ve většině případů se jedná o lehčí, příjemně ovocná a svěží vína, určená k rychlému pití spíše...
Milovník vína?
Dobrý den. Moje jméno je Martin Procházka, a živím se jako milovník vína. Zní to divně takové představení na začátek? Asi si pod pojmem zaměstnání „milovník“ představíte spíše něco mezi gigolem, sňatkovým podvodníkem či profesionálním účastníkem reality show. Ale živit se jako milovník vína? Trošku Vám to rozvedu a vlastně se i lépe představím. S vínem obchoduji, nakupuji ho a prodávám, doporučuji ho zákazníkům pro různé příležitosti. O vínu hodně mluvím – nejvíce a nejraději na degustacích a setkáních s podobnými milovníky vína, jako jsem já. O víně dokonce učím – na sommelierských kurzech, dělám školení pro své odběratele či přednáším na konferencích. O víně rád čtu a poslouchám o něm mluvit ostatní. O víně píši. Za vínem rád cestuji. O víně se mi zdá. Víno každý den piji. Víno se postupně stalo nedílnou součástí mého života. Není to už dostatečná definice milovníka, či chcete-li možná i blázna? Víno je pro mne především radost. Radost ze všech zážitků, které mi tento nápoj a kultura s ním spojená nabízí. Tu radost, když rozděláte láhev vína, nalijete si pohárek a poprvé přivoníte, ochutnáte. Radost je také vidět nádherné vinice zalité sluncem, ochutnávat hrozny, povídat si s vinařem. A když se pak vinaři podaří vyrobit opravdové velké víno, ta radost „být při tom“. Nebo když vidíte spokojené lidi kolem sebe, jak jim chutná, jak mají rádi víno podobně jako vy. Velkou radost mám, že popularita vína u nás stále roste. Víte že za posledních 10 let se v naší zemi spotřeba vína na osobu takřka zdvojnásobila? V roce 2015 to bylo krásných 21 litrů vína na osobu. Je to sice pořád ještě výrazně méně než je evropský průměr (cca 36 litrů), a ještě méně než u přeborníků v této disciplíně – ve Francii, Itálii či Portugalsku (přes 50 litrů), ale výsledek je to uspokojivý. Někde jsem dokonce četl, že nejvíce vína na hlavu se vypije ve Vatikánu, ale v oficiálních statistikách to nějak nemůžu dohledat. Víno je pro mne přátelství. Nejenom mé s vínem samotným, ale především s lidmi okolo něj. Víno je nápoj, který nás všechny spojuje a posouvá naše soubytí někam dál. Po chlastu se blbne, po pivu se kyne, ale po vínu… se zpívá. Víno Vás dokáže udržet na nohou celou noc. Budete tančit, zpívat a radovat se. Víno, ženy, zpěv. Ne nadarmo se to říká, platí to stoprocentně. S vínem mám spojená ta mnohá krásná setkání v mém životě. A ty nejkrásnější okamžiky v životě si zaslouží láhev Champagne. Víno je pro mne zážitek. Okamžitý i procítěný. Ta chvíle, když objevíte něco nového, jedinečného. Ten zážitek z okamžiku, kdy porozumíte myšlence vinaře, jeho tvrdé práci a filozofii. Když...