FoodPark: Další food festival?
Na sobotní dopoledne jsme se s kamarádkou domluvily, že se zajdeme podívat na FoodPark. Z domu jsem vyrážela náležitě hladová, abych toho mohla co nejvíc ochutnat, a s plánem nakoupit pečivo od místního pekaře. Na FoodParku jsem doposud byla zatím jenom jednou a tehdy mě příliš neuchvátil. Zasloužil si ovšem dostat druhou šanci. Tentokrát si pro mě připravil několik příjemných překvapení, některé negativní dojmy bohužel zůstaly. Brány FoodParku se otevírají v 10:00. Trošku škoda, že všichni prodejci nebyli připravení prodávat a svoje stánky teprve chystali. Nenechaly jsme se odradit a prošly tu hrstku připravených. Stánkaři nás zvali na ochutnávku a velice zapáleně nám o svých produktech povídali. Nakonec jsme se rozhodly pro italský hot dog od Daydream Caffé a bagetu od Vietnamských baget. Musím říct, že spojení rajčat, mozzarelly a rukoly v louhovaném rohlíku s debrecínským párkem bylo poněkud netradiční. Přesto však překvapivě dobré. Akorát bych pro příště párek vyměnila za nějaký jemnější, jeho chuť byla až příliš výrazná. Vietnamská bageta byla také trefou do černého. Na vaše přání vám ji připraví s chilli omáčkou nebo bez ní. Úsměv přidávají zdarma. Jedním ze stánků, které mě nadchly, byla Fajna pasta. Mají obrovský výběr těstovin v nejrůznějších příchutích od kakaových, přes skořicové, sicilské, s červenou řepou až po pravé semolinové. Já jsem koupila fettuccine s medvědím česnekem a těším se, až nám je uvařím s jednoduchou žloutkovou omáčkou s parmazánem. Už teď se mi sbíhají sliny! Skvělý nápad měli v Tropicu. Vyrábí totiž 100% přírodní džusové koncentráty bez cukru, konzervantů a navíc jsou nepasterizované. Koupíte si malý pytlíček, ten si naředíte vodou a jako mávnutím kouzelného proutku máte litr výborného džusu. A pokud koncentrát nespotřebujete hned, vydrží vám v mrazničce až dva roky. Sbohem, tetrapaky, já mám od této chvíle lepší řešení. Závěr naší návštěvy jsme si osladily zmrzlinou od Božského kopečku cukrárny Tutti Frutti. Zatím jsem na ni slyšela pět samou chválu, takže jsem nemohla odolat. Od velice milého pana zmrzlináře jsme nejdříve dostaly ochutnat každou příchuť a teprve potom jsme se rozhodly, kterou si dáme. Naše volba padla na sicilský citron a pražený kokos. Zmrzlina byla opravdu skvělá, těším se, až ochutnám další příchutě. FoodPark ve svém sloganu slibuje, že je největším potravinovým marketem na Moravě. My jsme dneska měly tu smůlu, že docela velké množství prodejců postihly nenadálé technické potíže, a nemohli přijet. Mezi nimi bylo právě i pekařství, takže čerstvý chleba se mi koupit nepodařilo. Nakoupit si tady prý můžete vše pro víkendové vaření. O tomto tvrzení nejsem tak úplně přesvědčena. Nutno uznat, že jsem na FoodParku byla zatím jenom dvakrát, ovšem ani jednou bych tady nenakoupila všechno, co potřebuji. Sortiment prodejců spíš připomíná další z řady food festivalů než trhy a tržnice, které najdete v zahraničí. Nedostává se mi větší...
Castellana trattoria: Rodinná a tradiční Itálie podle babiččiných receptů
V centru Brna na Novobranské ulici stojí rohová restaurace, která každý den vypráví příběhy domácí kuchyně inspirované slunnou Itálií. Castellana trattoria, kterou vede rodilý Ital a v Brně velmi populární restauratér Sergio Bellini, umí zkombinovat rodinnou pohodu a tradiční italskou gastronomii. Vaří podle receptů vlastní babičky, díky čemuž můžete ochutnat skutečnou Itálii, jak ji poznal i on sám ve svém dětství. Castellana trattoria patří mezi mé oblíbené podniky, proto jsem Sergia nedávno navštívila, aby v rozhovoru kouzlo své trattorie přiblížil i vám. Sergio, mohl bys představit svou restauraci a kuchyni, kterou tu vaříš? Koncept Castellany je postavený na tradiční domácí italské restauraci. To znamená, že atmosféra i jídlo, které nabízíme, musí vyvolat dojem jednoduché, tradiční italské restaurace, která se v Itálii nazývá trattoria. S ní se můžete setkat spíše na venkově nebo na menších městech a je synonymem pro rodinnou restauraci, kde můžete ochutnat místní domácí kuchyni. Tento koncept chceme držet i tady, přestože jsme v centru města 🙂 Chceme vyvolat atmosféru, která je jednoduchá, přátelská, domácí a tradiční. Na co v restauraci nebo kuchyni kladeš největší důraz? Na čem si dáváš nejvíce záležet? Právě protože chci zachovat koncept trattorie, snažím se, abychom používali kvalitní suroviny, protože ty jsou základem dobré kuchyně, a zpracovávali je tradičním stylem. Na druhé straně chci dělat opravdu tradiční Itálii, proto jsme zvolili domácí styl, který zachovává tradice. Používáme například recepty mé babičky a prababičky. Z jakých surovin vaříš? Snažím se používat co nejvíce lokálních surovin, které respektují styl, který má být zachovaný. Například vejce jsou lokální farmářská, protože nemá smysl dovážet je z Itálie. Také máslo odebíráme od zdejšího dodavatele Gran Moravia, protože zpracováním odpovídá italským recepturám. Když je však potřeba originálních surovin, jako například Parmigiano Reggiano, prosciutto, pancetta, Pecorino Romano, olivový olej a další, dovážíme je přímo z mého rodného regionu, kde jsou vyráběny tradičně a nejsou zpracovávány průmyslově. Na jakou část Itálie se tvoje kuchyně specializuje? Na celou Itálii. Dělali jsme a budeme znovu dělat regionální menu, kdy vybereme konkrétní region a připravíme tamní tradiční pokrmy, aby hosté poznali, že italská kuchyně neznamená jen celek, ale že je také hodně regionální. S jídlem pak kombinujeme i regionální víno. Vždycky říkám, že díky tomu má člověk pocit, že může procestovat Itálii i v Brně 🙂 Kromě toho připravujeme také sezónní věci podle nabídky, kterou dá matka příroda. Jak se do vaření, resp. do konceptu celé restaurace promítá známý italský temperament? Já jsem charakterem spíše Angličan než Ital. Pocházím ze severu, kde jsme daleko klidnější než Italové z jihu, které znáte třeba z filmů. Já se z restaurace snažím udělat především rodinné prostředí, i proto jsme malý podnik a pracuje tu jen lidé, které...
Špilberk food festival zas a znovu
S různými gastro-víno-kávo a bůhvíjakými festivaly se nám poslední dobou tak roztrhl pytel, že člověk neví, ani kam dřív skočit. Typickou ukázkou byl první červnový víkend v Brně. Festival vína pod Petrovem, VinFest na výstavišti, Vínománie na Náměstí svobody, studentský WinePicnic na Vinařkách, vyhlášení Vinařství roku, Gourmet Mikulov, Špilberk food festival… to všechno by měl každý milovník dobré gastronomie a vína dle představ pořadatelů stihnout (a to jsem určitě ještě na nějaký fest zapomenul). To, že kupní síla v Brně je především co se týče dobrého jídla a vína pořád výrazně omezená, to už asi nikoho nenapadlo. A tak se není moc čemu divit, že i přes vzrůstající popularitu gastro-akcí, nebylo nikdo moc narváno. A to nemluvím o sobotních ohňostrojích na Príglu, kam se půlka Brna začíná přesouvat preventivně už po obědě, aby stihla to nejlepší místo na pláži a ideálně ještě pár piveček a klobásku před prvním výstřelem. Já jsem navštívil WinePicnic, na skok i festival vína pod Petrovem a především tradičně Špilberk Food Festival. Svoboďáku jsem se raději po předchozích zkušenostech vyhnul. Samotný Špilberk Food Festival se konal letos již po páté. A stejně jako v loni ve mne zanechal trochu rozporuplné pocity. Navštívil jsem jej pro jistotu v pátek i v sobotu. Pátek je koncipován jako takový startovací den pro různé VIP, pozvané hosty a především pro ty, kterým není líto dát 1750 Kč za vstup a nemít v tom skoro nic. Resp. 750 Kč na festivalové platidlo Florén, a zbývajících 1 000 Kč na Welcome drink, možnost navštívit řízenou degustaci nebo okřídlené tvrzení „snížená kapacita areálu“ – což vzhledem ke skutečnosti, že v pátek je zde vždy nejvíce lidí, zní úsměvně. Ale proč ne, pouze při uvědomění, že ony startovací Florény Vám vydrží tak dvě až tři zastávky a pak hurá znovu do směnárny, stává se ze Špilberku docela nákladná trachtace. V sobotu a v neděli je akce již o poznání levnější, vstup stojí 400 Kč v předprodeji. Překvapivě však v tyto dny bylo relativně málo lidí a především výrazně méně utráceli. Spíše se procházeli, občas nakoukli, občas něco ochutnali – a to nejlépe skupinově. Na tržbách restaurací se to při konečném sčítání docela projevilo. A co všechno tedy za své peníze dostanete? Především velmi příjemný pořadatelský standard a úroveň akce. Možná se Vám to nezdá, ale krásně jsem si to uvědomil při letošní návštěvě Prague Food Festivalu, kde Vám při vstupu slavnostně předají plastový příbor (ten zapomenete na talíři po prvním snězeném jídle a musíte si za 30 Kč kupovat nový), při přesunu z jedné části areálu do druhé Vám pro jistotu seberou skleničku, a sednout si u většiny restaurací můžete maximálně na zem....
Růžovka na léto
Když nám konečně o víkendu zase vykouklo pořádně sluníčko, trávil jsem celé odpoledne sekáním trávy na zahradě. Mám to rád, jezdím si tam a zpět, vytvářím různé obrazce, a hlavně mám pod stromem na stole založenou pěkně v ledu láhev vína. A vždy když jedu kolem, dám si hlt, někdy dva. Postupně pak získávají moje obrazce v trávě nové a nové rozměry, práce mi jde od ruky. Soused odvedle stál u bazénu, sledoval stoupající hladinu (myslím v jeho bazénu, ne moji), a po chvilce na mne zavolal. Prý, že by potřeboval na léto nějaké růžovky, a jestli nemám typ. A že k bazénu je to to nejlepší. A nápad na článek byl tu. Protože které víno je více trendy na jaro a léto, než růžové? Nejdřív jsem chtěl jít psát hned, ale šli jsme se sousedem vybírat nějakou růžovku do sklepa, a pak už byla noc. Růžová vína nemají v České republice nějakou hlubokou a dlouhotrvající tradici. A ač první zmínky o růžových vínech ve světě pochází někdy z dob Hippokrata, u nás byla vždy spíše opomíjena a výrobci se soustředili na vína bílá a červená. Souvisí to určitě s lehkostí růžových vín, jejich primární ovocností a jednoduchostí, která mnohdy nedává dostatečně vyniknout terroir. Vína bývají často plochá, unifikovaná, bez nápadu a jedinečnosti. Dodnes Vám i mnoho tuzemských vinařů bude tvrdit, že růžovky jsou jen jakási móda, a že pořádná vína z nich ani nemohou být. Nakolik mají pravdu, nechám spíše na Vašem posouzení, ale pouze pro Vaše uklidnění doplním, že nejsme v tomto směru žádnou výjimkou. Celosvětově byla vždy výroba růžových vín spíše na vedlejší koleji oproti klasickým vínům. Těch výjimečných regionů a opravdu ikonických růžových vín je relativně málo. Ale dávám si za úkol jich ještě do léta několik ochutnat, a doporučit na Vaše letní dovolené. U nás o módě růžových vín můžeme hovořit v posledních cca 12 letech. Jedním z nejznámějších tuzemských propagátorů byl a je vinař Jiří Hort z Dobšic u Znojma, jehož růžová vína představují špičku v této kategorii u nás. Růžová vína se postupně stala vinařským marketingovým artiklem číslo jedna, podobně jako vína Svatomartinská. Moravským vinařům pomohla jednak zastavit klesající trend prodeje červených vín – tj. problém přebytku modrých hroznů, a jednak i zjednodušila samotné zpracování modrých hroznů a výrobu vína. Pro mnohé konzumenty se také stala jakýmsi vstupním můstkem k vínu (opět podobně jako Svatomartinská vína). V současné době představují růžová vína přibližně 10% tuzemské produkce. Toto číslo se poslední 3 roky již výrazně nemění, poptávka je již konstantní a odpovídá možnostem a nastavení trhu. Ve většině případů se jedná o lehčí, příjemně ovocná a svěží vína, určená k rychlému pití spíše...
Rebarborové koláčky s medem
Momentální rebarborová sezóna nahrává tomu upéct si z ní báječný koláč. Tyhle koláčky svým stylem připomínají francouzské koláče plné lahodného krému. Oslazené nejsou klasicky cukrem, nýbrž medem. A díky kombinaci špaldové a hladké mouky nemusíte mít až tak špatný pocit, až je budete mlsat. Budete totiž mít co dělat, abyste je všechny nesnědli na posezení! Na 10 malých koláčků nebo 1 velký koláč budete potřebovat: 100 g hladké mouky 100 g hladké špaldové mouky 100 g moučkového cukru 100 g másla 1 vejce špetku soli 500 g rebarbory 2-3 lžíce třtinového cukru 3 vejce 70 g medu 250 g hustého bílého jogurtu 1 lžíci kukuřičného škrobu 1 lžičku vanilkového extraktu Nejprve si nachystejte těsto. Z prvních pěti ingrediencí v seznamu uhnětejte hladké těsto a nechte ho minimálně půl hodiny zabalené ve folii odpočinout v lednici. Pokud ho tam odložíte až do druhého dne, nic se nestane, těstu to leda prospěje. Rebarboru omyjte, oloupejte a nakrájejte na malé špalíčky. Dejte ji do mísy a promíchejte s třtinovým cukrem. V druhé míse si nachystejte krémovou směs z vajec, medu, jogurtu, kukuřičného škrobu a vanilkového extraktu. Troubu si předehřejte na 180°C. Těsto rozválejte na stejně silný plát a vykrajujte z něj kolečka o něco větší, než je průměr vašich formiček. Pokud plánujete upéct velký koláč, postupujte stejně, jen nevykrajujte kolečka. Těstem vyložte formičky/formu a případné přečnívající okraje seřízněte. Na těsto nejdříve rovnoměrně naneste rebarboru promíchanou s cukrem. Poté ji zalijte krémovou směsí. Malé koláčky pečte v předehřáté troubě 20-30 minut, dokud náplň nezpevní a nezačne zlátnout. Velkému koláči v troubě dopřejte 30-40 minut. Foto: Lenka...
Report: Slavnosti Chřestu v Ivančicích
Ivančické Slavnosti chřestu se letos konaly již po 22. Tradiční akce přitahuje stále pozornost obrovské skupiny návštěvníků – letos se zúčastnilo okolo 11 000 lidí. K takto vysokému číslu jistě dopomohlo i skvělé letošní počasí. Ivančicko bylo dříve oblastí kde se pěstoval výborný český chřest, dnes už tomu tak bohužel není. Čerstvý chřest, který bylo možno zakoupit byl z Hostína u Vojkovic (www.ceskychrest.cz). Trochu mne zklamalo, že v tak teplém počasí neměli chřest skladovaný na ledu nebo aspoň v nějakých chladících boxech, ale volně v bedýnkách. Zvlášť když všechny rady ohledně chřestu apelují na jeho absolutní čerstvost. I tak se ale prodalo okolo 3 tun českého chřestu (bílého i zeleného dohromady). Hlavní program Slavností se odehrával na Ivančickém náměstí, kde byly umístěny dvě stage (jedna kulinářská, jedna hudební) a stany restaurací s posezením pod slunečníky. V bočních ulicích centra města se pak dál rozprostíral doprovodný program – řemeslný jarmark a stánky Foodparku s regionálními specialitami, vínem a sýry. Pokud by někdo rád navštívil podobné stánky i během roku, má šanci vždy 1x za 14 dní v Brně v hale Malá Amerika kousek od vlakového nádraží (www.foodpark.cz). Na kulinářské stage jste mohli během soboty zahlédnout show Petra Stupky a v neděli dokonce i Jana Punčocháře. Oba kuchaři připravovali recepty a speciality z chřestu. Za zvláštní pozornost určitě stály smažené kohoutí hřebínky v Punčochářově pojetí. Hudební stage ovládly v pátek vystoupení lokálních škol a školek, v sobotu pak vládla ráno dechová kapela následovaná zpěvačkou Naty Hrychovou. Odpoledne si vysloužila velké publikum skupina Čankišou. Program pro děti i dospělé doplňovalo také promítání v kině během všech tří dnů Slavností. Nutno dodat že v průběhu parného dne bylo zchlazení se v kině příjemným osvěžením. Pro zájemce bylo také otevřené muzeum a expozice Vladimíra Menšíka a Alfonse Muchy. Pro foodies bylo samozřejmě hlavní atrakcí ochutnávkové chřestové menu lokálních restaurací. Čtyři restaurace z Brna (La Bouchée, Bohéma, SONO Restaurant a Meat and Beer), Rajhradská Kaizen, Ivančická Mosillana a Hotel Ryšavý z Vémyslic se snažily nabídnout ty nejzajímavější pokrmy z chřestu. V menu se často opakovala krémová chřestová polévka, byť pokaždé různě ochucená, svěží změnou pak byla miso polévka s chřestem restaurace Kaizen. Ze všech skvělých pokrmů mě zaujal např. chřestový hotdog z La Boucheé, čokoládový dortík s chřestovým prachem a pravým zlatem nebo jelení ragú se zeleným chřestem. Lehkým zklamáním byl chřestovo-banánový sorbet, který chřest viděl (kromě špičky zapíchnuté ve výsledné porci) spíše jen z rychlíku. Naopak za pochvalu rozhodně stojí domácí ovocné šťávy a limonády některých restaurací jakožto alternativa ke všudypřítomným přeslazeným syceným čepovaným nápojům. Dalším velkým plus, které stojí za zmínku je jednoznačně použití ekologickách tácků a příborů, ani ve velkých městech na podobných...