Zápisky z cest: Vysoké Tatry nabízí slovenskou klasiku i degustační zážitky
Horské stravování má svoje specifika: žádné Tripadvisory, Zomata… Na kopci jdete na oběd do té jediné horské chaty, kolem které cestou procházíte, a večer – ač to byste si už relativně vybírat mohli – tam, kam vám zbytky sil dovolí. Ano, vyrazila jsem v létě do hor. Do těch, kde opravdu jeden den potkáte lišku (která z jiných návštěvníků vyloudila svačinu, takže do gastronomického článku stoprocentně patří) a druhý kamzíky (ti už byli jen zoologickým zážitkem). Ještě, že nedošlo aspoň na ty medvědy, kteří se zde jednou za čas zjeví, protože to bych tento krátký příspěvek na téma stravování ve Vysokých Tatrách, potažmo přímo v Tatranské Lomnici, kde jsme se s kamarádkou ubytovaly a odkud podnikly tři (na běžného turistu) relativně náročné výšlapy, pravděpodobně nikdy nesepsala. Jak už jsem naznačila v úvodu, co se týče stravování během dne, člověk si nemohl moc vymýšlet. Pokud se nevybavil dostatečnou svačinou, byl závislý na tom, co mu nabídla jedna, maximálně dvě chaty, které míjel na celodenní túře. I přesto jsem se tentokrát nesetkala s takovou hrůzou, jakou nám před lety naservírovali v (české) Labské boudě. Ač si provozovatelé musí být svého dominantního postavení vědomi, nabízejí obdobný set relativně poctivě připravených jídel: základem byly vždy minimálně dvě husté polévky: lepší zelňačku, tedy po slovensky kapustnicu, jsem u nás asi nejedla. Hutná, plná zeleniny, která jí dala jméno, brambor a masa i klobásek, případně doplněná o kysanou smetanu. A samozřejmě chléb. Kromě ní „frčela“ hodně ještě fazolová. Z hlavních jídel pak převážně guláš a případně pařené kynuté knedle, které nazývají buchtami. Trochu mě mrzelo, že se v nich neukrývaly všudypřítomné borůvky, ale čokoláda. A nesměly chybět ani palačinky. Nezbytné halušky, případně pirohy už byly znamením toho, že daná horská chata je zásobovaná i jinak než jen horskými nosiči (když vidíte, v jakém terénu denně nosí sudy piva i více než stokilové zásoby nealko nápojů a surovin k přípravě jídel, rozmyslíte si, jestli nesníte byť půlkrajíček chleba, který pro vás někdo na vrchol tak pracně vynesl). Pro mě právě zmíněné pirohy představovaly lepší variantu k mnou nepříliš oblíbeným haluškám: surovinový základ je sice prakticky stejný, jídlo alespoň trochu odlehčuje přidaná zakysaná smetana. Ve „městě“ kromě uvedeného menu dostanete již prakticky vše. Jako u nás, tak ani na Slovensku nesmí chybět vyprážaný syr, kromě něj by Pohlreicha trefilo i z všudypřítomných fotonabídek jídla a skutečnosti, že například v tradiční kolibě Stará mama, kam jsme byly z penzionu poslány na první popříjezdovou večeři, nabízeli také desítky druhů pizz. A podle toho také slušně nestíhali. Přesto nám jídlo relativně chutnalo, stejně jako další den v Grill Pubu (na přípravu steaků i vidíte). Zpětně mě trochu mrzí nenavštívení restaurace Slnečný Dom, která byla fakticky jedinou z těch na Tripadvisoru, které jsou skutečně přímo...
Tipy na domácí grilování: Tymiánová křidýlka, octová krkovička, sendvič z hovězích žeber
Léto je sice skoro u konce, ale ještě pořád máme před sebou hromadu dní, které můžeme strávit nad vůní grilu. Domácí grilování přitom nemusí být jen o klobásách nebo sýru. Fantazii se meze nekladou. A pokud si dáte práci i s food stylingem, můžete své víkendové barbeque posunout na úroveň skutečného gastronomického zážitku. Mám pro vás pár tipů z naší domácí kuchyně. Hovězí burger s pažitkou a karamelizovanou cibulkou Hovězí maso ve spojení s grilem nesmí chybět. S ním se dá totiž kouzlit po mnoha směrech – nejen co do „náplně”, ale i co do přílohy. Čerstvé mleté maso má nezaměnitelnou vůni i chuť. Zkuste do něj zamíchat kteroukoliv na drobno nasekanou bylinku, kterou máte zrovna po ruce. Může to být tymián, rozmarýn, libeček, cokoliv. My jsme zvolili pažitku, která dá masu v kombinaci s grilem krásný nádech. Takto připraveným šťavnatým bochánkům sluší jako příloha dvojice cibulek – zkaramelizovaná žlutá a jen tak lehce ogrilovaná jarní, okořeněná citrónovým pepřem. A pokud chcete zařadit i omáčku, doporučuji například domácí sauce z majonézy, kečupu a 10leté single malt whisky Talisker. Vepřová krkovička s karotkou ve vinném octu Vepřová krkovice patří mezi oblíbené grilovací náměty. My máme rádi, pokud chuť masa vynikne, proto jsme od jakékoliv omáčky, která by ji přerazila, upustili. Štavnatost masa zvýrazníte v kombinaci s lehkou marinádou z vinného octa, česneku a cibule. Jako přílohu můžete zvolit něco jemného, třeba bramboru ve slupce nebo okurkový salát. Ke krkovici se hodí také grilovaná mrkvička decentně naložená v červeném vinném octu, který obě ingredience skvěle propojí. Kuřecí křidýlka s tymiánem a sójovou omáčkou Toto je pokrm, který prostě miluju. Jednoduchý recept, dlouhotrvající zážitek. Kuřecí křídla se ideálně přes noc naloží do sójové omáčky se snítky tymiánu. Před položením na gril se od marinády trochu omyjí, aby tymián nezhořkl. Mezitím, co se maso griluje, se zbylá marináda na pánvi zredukuje (pokud je jí málo, můžete přidat kousek másla). A nakonec to nejlepší – ogrilovaná křidýlka se před servírováním ve zredukované omáčce vyválejí. Hotovo. Sójovka dodá masu krásně slanou chuť, bylinka jej zase příjemně ovoní. Ke křidýlkům žádnou přílohu nepotřebujete, dokonale uspokojí vaše chuťové buňky samotné. Grilované krevety s limetkou Zkoušeli jste někdy grilovat mořské plody? Já mám nejraději čerstvé krevety. Tady žádnou velkou kreativu vymýšlet nemusíte, nejlépe chutnají jen tak hozené na gril. Podávat je můžete zakápnuté kouskem citrónu nebo limetky, které zvýrazní specifickou chuť masa. Sendvič z hovězích žeber a cherry rajčátek Nedávno jsme přišli na to, že grilování vlastně neznamená připravit a sníst všechno najednou a na místě. Jednotlivé chody si můžete rozprostřít do celého odpoledne, nebo si třeba ogrilovat maso do zásoby na druhý den, protože svou chuť nezmění,...
Zmrzlina: kde najdete tu nejlepší v Brně?
Léto bez zmrzliny je pro mě něco jako zima bez sněhu. Musím přiznat, že v posledních letech, obzvlášť od té doby, co bydlíme v Brně, je blátivá zima smutnou realitou, ale to na situaci nic nemění. Zmrzlina k horkému létu prostě patří. A v rozpálených ulicích Brna prostě bodne. Pokud máte mlsné jazýčky a nespokojíte se jen tak s nějakou točenou zmrzkou z prášku na rohu, mám pro vás pár tipů, kam si zajít v Brně na poctivý nanuk nebo kopečkovou. Božský kopeček Božský kopeček, Zelný trh Tohle roztomilé modré autíčko nejčastěji potkáte na Zelném trhu. S nápadem zmrzlinového auta přišli v cukrárně Tutti Frutti. Zmrzlinu si vyrábí sami z hromady dobrého a zralého ovoce. Vybírat můžete až z osmi příchutí a každý den mají v nabídce jiné. To už je dobrý důvod, abyste se stali pravidelnými zákazníky. Já už jsem ochutnala mango, pražený kokos a mým favoritem je kiwi s bazalkou, které vyhrálo i první místo na Prague Ice Cream Festivalu. Cena kopečku 20 Kč / speciál 30 Kč Kavárna Praha Kavárna Praha, Husova 535/18 Jestli váháte, kam se stavit na nanuk, tak určitě do Prahy! Kavárna Praha leží v centru dění a zároveň na jejím nádvoříčku najdete požadovaný klid v ruchu velkoměsta. Nanuky do Prahy dodává Klarelia. A jsou to opravdu poctivé domácí nanuky, ve kterých najdete kousky oříšků nebo ovoce. Nutno přiznat, že v nanucích bývají občas i kousky ledu, ale pro mě osobně je to jenom drobná vada na kráse. Nanuky od Klarelie můžete občas potkat i na některém z brněnských foodfestivalů. V nabídce bývají čtyři druhy. Cena za nanuk okolo 40 Kč All in fresh All in fresh, Česká 31 Také All in fresh se může pochlubit zmrzlinou vlastní výroby. Prodají vám ji z malého okýnka pod hodinami na České. Při sběru materiálu na článek jsme vyzkoušeli avokádovou zmrzlinu s Baileys a kokosovou. Nutno přiznat, že zrovna tyhle dvě příchutě nás nijak nenadchly. Příště vyzkouším nějakou ovocnou, která má mít 75% podíl čerstvého ovoce. Cenu za kopeček si bohužel nepamatuju přesně, ale odhaduju to na 20-30 Kč Zmrzka na České Cukrárna Diana, Česká 241/25 Cukrárně Diana nikdo snad jinak neřekne. Pokud preferujete velký výběr před řemeslným zpracováním, je to pro vás to pravé místo. Zmrzlina je opravdu velice dobrá, sice z ní občas kromě smetany, žloutků, ovoce a cukru ucítíte občas i něco navíc, ale ve výsledku to zas až tak nevadí. Zkuste třeba kombinaci mascarpone a jahodové. Cena kopečku okolo 15 Kč MunGo nanuky Zdraví s chutí, nám. Svobody 702/9 Brněnská polévkárna MunGo rozšířila v létě svůj sortiment o nanuky. O prázdninách si dopřávají zasloužený odpočinek, ale jejich nanuky můžete koupit všude možně po Brně. Na výrobu nanuku jim stačí pouhé čtyři složky. A těmi jsou jenom ovoce, jablečný mošt nebo kokosové mléko. Nic jiného...
Otevřená zahrada žije: tentokrát ji zaplnili milovníci slováckých vín
Jen si to představte: je čtvrtek odpoledne, rozloučíte se s kolegy v práci a už za pár minut stojíte se skleničkou dobrého moravského vína uprostřed zahrady ohraničené lesem, procházíte se kolem jezírka a pozorujete nově natřené včelíny. Ne, nepotřebujete k tomu teleport. Tohle vše můžete zažít přímo v centru Brna, v Otevřené zahradě, kde tým nadšenců z Nadace partnerství připravuje tento skvělý letní festival již čtvrtým rokem. A protože už své vstupenky na další letošní místní ochutnávky mám doma, mohu se pokusit nalákat i ty, kteří buď o akci dosud nevěděli, nebo se na ni jen ještě nevypravili. Nebylo by to totiž poprvé, kdy pořadatelé několik dní před degustací hlásí: Máme vyprodáno. A vězte, že minimálně o ty dvě další bych nerada přišla. Víno z blízka totiž není žádnou jednorázovou akcí, ale celým seriálem ochutnávek, pro které si milovníci vína uvolňují čtvrteční podvečery. Co dva týdny zde můžete potkat vinaře reprezentující jednotlivé vinařské vesnice nebo (mikro)regiony. Jako třeba Strážnicka, odkud šestice vinařů přivezla do Brna svoje vína 28. července. Pro některé z nás přitom nebyli zcela neznámými: přípravný tým si je totiž vybral na další z akcí, kterou tato neziskovka připravuje, a to již od roku 2009: Festivalu otevřených sklepů, na kterém letos návštěvníci zavítali právě do Petrova nebo Kozojídek. Já si třeba výrazněji zapamatovala Vinařství Dobčákovi. Možná i díky svéráznému (vlastně jak jinak také u Moraváka ☺ )majiteli vinařství: Josefu Dobčákovi. Při pohledu na jeho vignetty se možná nejeden člověk zaraduje, že nákupem vína získá originální adresný dárek. To samozřejmě není vyloučeno, ale obdarovávaní se musí jmenovat Ondřej nebo Jakub. Jiné syny (ani dcery) totiž vinař Dobčák nemá. Po starším Jakubovi, který se degustace také zúčastnil, jsou pojmenována vína z vyzrálejších hroznů, mladší Ondřej dal jméno řadě lehčích, mladších vín. Vzorků od Dobčáků jsem tentokrát ochutnala většinu, přišly totiž na řadu mnohem dříve než v dubnu ve Strážnici. Protože jsem však nyní začala bílými víny, nedošlo na jejich exkluzivní řadu Vín strážnických pánů, kupáže, jejichž základem je vždy Svatovavřinecké. V čase jsem však přeskočila návštěvu u stánku paní Brázdové ze Sudoměřic. Ta měla snad více práce s objasňováním toho, co za odrůdu je to ten Johanniter, než s naléváním degustačních vzorků. Nebudu vás nudit teorií, kdo chce, podrobnosti si najde (jen bych nehledala ve Státní odrůdové knize, tam totiž zapsaná není). Mě u tohoto vzorku zaujalo zejména to, že působil výrazně sladším dojmem než předchozí degustované Chardonnay (rovněž z patnáctkového ročníku), ačkoliv poměr cukrů a kyselin byl u obou vín velmi obdobný. V tom jsem se shodla i s kamarádkou, stejně tak jako na tom, že u Sauvignonu bychom si, že máme ve skleničce právě tuto odrůdu, asi netiply. I přes nesporně odlišný charakter slováckých Sauvignonů v porovnání s například (mými oblíbenými) znojemskými bych...
Kohout na víně: nový art wine restaurant
Poprvé jsem Kohouta na víně ochutnal asi týden před oficiálním otevřením podniku. Řešil jsem zde něco ohledně vína a za dovezené lahve jsem si odnesl domů výslužku. Kohouta na víně s pastyňákovým pyré. Kohout byl z rodinné farmy U Slouků a já si moc pochutnal. Ušetřil jsem za večeři, i ženu a děti jsem podělil a hlavně se začal těšit na nový gastronomický počin v Brně. V následujících dvou měsících jsem zde byl už asi desetkrát, a tak si dovolím krátkou recenzi. Příběh vzniku restaurace je jednoduchý. Robert Frantel, majitel velmi dobré restaurace Kopeček v Rájci-Jestřebí, chtěl mít velmi dobrou restauraci i v Brně a Adamu Vaněrkovi zase nestačila jeho blanenská vinotéka a chtěl v Brně vinný bar. A protože se spolu znali, dali hlavy, ruce a energii dohromady, a Kohout byl na světě. Tedy vlastně na víně. Kouhout se usadil na Malinovském náměstí v prostoru pod Domem umění. Dříve zde byla restaurace Leporelo. Není to úplně v nejrušnější části Brna, na druhou stranu zde většinou dobře zaparkujete, navíc okolní parky lákají k cestě za jídle po svých. A do centra po večeři je také pár kroků. Interiér je příjemně světlý, elegantně zařízený a vzdušný. Součástí restaurace je i zahrádka, bohužel stíněná pouze slunečníky, takže teď v létě tam v poledne bývá docela horko. Celková kapacita restaurace bez zahrádky je cca 30 hostů. Základní koncepční myšlenkou jak jsem již naznačil je spojení restaurace a vinného baru do jednoho. Každý den zde můžete ochutnat několik desítek vín na skleničku, ke dvou stovkám jich najdete v lahvích. Kromě klasických mainstreamových jsou zde zaměřeni hodně na vína naturální. V tomto ohledu je to snad první podobné místo v Brně. Výběr vín je docela důsledný, kromě klasických vinařských regionů a výrazného tuzemského zastoupení zde naleznete i vína z regionů u nás méně známých – jako třeba Slovinska či Maďarska. Dobrá káva, pěkný výběr destilátů. O domácích limonádách se ani nezmiňuji, to je dnes standardem snad všude. Co se týká nabídky místní kuchyně, základním hlediskem je dle sdělení provozovatelů kvalita a sezónnost používaných surovin. Každý den rozdílné obědové menu s výběrem ze dvou jídel (pasta, maso) či můžete zvolit něco z týdenního obědového menu. Tam naleznete vždy nějakou rybičku, salát, nějakou českou klasiku či specialitu restaurace, kohouta na víně. Toho si ostatně můžete dát kdykoliv. Většina jídel se včetně polévky se pohybuje kolem 120-150 Kč. Mimo oběd vybíráte z týdenního A la carte menu, vždy je v nabídce několik variant předkrmů či polévek, kolem osmi hlavních jídel a tří až čtyř dezertů. Opravdoví gastronauti pak mohou zvolit degustační večeři o několika chodech, doplněnou o párování s víny. A jaké jsou vlastně moje pocity a hodnocení? Po úvodních týdnech, které byly trošku rozpačité a po právu rozjížděcí – což je pochopitelné – se kvalita...
Chorvatská Dalmácie: ryby, blitva, pršut i smažené hranolky
Vzpomínám si, že před 13 lety, kdy jsem v Chorvatsku u moře byla naposledy, jsme si museli sbalit kromě plavek a bot do vody také hromadu paštik, lančmítů a domácích zásob, ze kterých jsme pak kuchtili obědy na plynovém vařiči. Potěšilo mě, že tahle cestovatelská éra je už za námi. Proto, když jsem letos s odhlečeným kufříkem odjížděla směr Trogir, jsem se mohla těšit nejen na plnohodnotně vybavenou kuchyni, kde si snadno uvaříte z lokálních surovin, ale i na návštěvu místních konob, kde vám naservírují paletu toho nejlepšího, co Dalmácie nabízí. Když jsem ještě jako školou povinná naposledy trávila léto na pobřeží chorvatských ostrovů a pevniny, zapsalo se mi do paměti několik věcí. Zaprvé, že není radno pouštět se do vln bosky, zadruhé, že v Chorvatsku umí být opravdu horko, a zatřetí, že to tu všude voní po rybách. Zaujalo mě, že ani po více než dekádě se nic nezměnilo. Ježků i sluníčka je tu stále plno a vůně ryb je snad ještě intenzivnější. Díky bohu. Chorvatská kuchyně si zkrátka zakládá na tom, co jí daruje Jadran. Aby ne, když nabízí samé skvostné záležitosti. Plody moře, zejména nejrůznější ryby a rybičky, langusty, olihně, sépie, chobotničky, mušle a další, tu patří k vyhledávaným specialitám domácích obyvatel i turistů. Příprava navíc není nikterak náročná. Buď je hodíte na gril doma, anebo zajdete do některé z konob, místních restaurací, kde je hodí na gril kuchař. To je nejjednodušší a zároveň nejlepší možná příprava ryb a mořských plodů. Typickým pokrmem v konobě (nejen v Dalmácii, ale po celém přímořském Chorvatsku) je takzvaná riblja plata, tedy talíř s několika druhy ryb a darů moře. O degustační porci nemůže být řeč, protože takový talíř většinou zabere polovinu stolu a smlsnou si na něm dva až tři strávníci. Obvykle se k němu servíruje citrón, variace čerstvé zeleniny a tradiční blitva, což je směs listů mangoldu s bramborami. Pokud si chcete dát porci pro jednoho, není problém si vybrat z aktuální nabídky ryb, které má restaurace právě k dispozici. Než vám tu vaši hodí na pánev, přijdou se vám s ní pochlubit. Ryby se v chorvatských konobách kvalitou i cenově liší podle třídy. Ryby první třídy odpovídají nejvyšší kvalitě a logicky si za ně připlatíte, ovšem ani ryby nižších tříd nejsou vůbec špatné a odpovídají tomu, co můžete sehnat i u nás doma. Milovníci mořských potvůrek si pak pochutnají zejména na pokrmu zvaném lignje na žaru, tedy na grilovaných olihních. Dobré konoby je podávají důkladně vyčištěné, opět ideálně s citrónem a blitvou nebo domácím chlebem, kterému se tady říká kruh. Kruh je přitom kapitolou sama o sobě. Tradičnější jídlo Chorvatska by mě snad ani nenapadlo. Přitom se...