Zápisky z cest: jak chutná Mallorca
Mallorca je jedno z nejúžasnějších míst, které jsem kdy ve svém životě navštívila. Jasně, nadšená jsem z každého místa, kam se jedeme podívat, to už mám tak nějak v povaze, ale Mallorca ve mně zanechala něco víc. Jestli je to divokými horami nebo neskutečně modrým mořem to opravdu netuším. Nejsme typičtí plážoví povaleči, kteří se rožní na lehátku u moře a každou půl hodinu se otočí, aby byli rovnoměrně opálení. Na pláži vydržíme asi tak hodinu. I s cestou… Naopak jsme vyrazili do hor, i když nějakou tu pláž a město jsme taky nemohli minout. Zásadním poznatkem je, že na Mallorce si občas připadáte jako v Německu nebo Británii. Čechy jsme potkali, kromě letiště, asi jenom jednou a to v hlavním městě Palma de Mallorca. Němci a Britové prý vlastní až 10 % nemovitostí a pozemků. Doma jsem si po pečlivých přípravách udělala seznam všeho, co musíme ochutnat: ryba sangria sobrasada pa amb oli paella Všechno, kromě paelly, si můžeme odškrtnout. Na Mallorce to na první pohled vypadá, že nemá žádnou vlastní kuchyni. Nabídka restaurací se přizpůsobila Němcům a Britům, takže sestává hlavně z hamburgerů, těstovin, pizzy a salátů. Nedejte se nachytat a hledejte. Naše první zkušenost s restaurací byla v Deia, kde jsme si zašli na večeři. Ano, skončili jsme v jedné z těch hamburger–pasta–pizza–salad restauracích, ale dá se říct, že nám nic jiného nezbývalo, protože všude jinde bylo beznadějně obsazeno. Nutno ale říct, že lasagne i aglio olio e peperoncino byly fakt dobré. A aby to nebylo až tak moc nemallorské, dali jsme si mallorskou citrónovou limonádu vyráběnou v Palmě. Měla jsem v plánu stavit se i do restaurace kousek od Deia, kde prý dělají nejlepší paellu na světě s výhledem na moře. Tam jsme se nakonec nedostali, protože jsme přehodnotili plán naší cesty. A stejně měli ve čtvrtek zavřeno, což byl jediný den, kdy bychom se tam dostali. V přístavním městečku Port de Sollér jsem chtěla navštívit jednu konkrétní restauraci, o které se psalo v průvodci. Údajně tam mají vařit typickou mallorskou kuchyni se šmrncem evropských šéfkuchařů. Procházeli jsme promenádou i zkoumali boční uličky a ne a ne ji najít. Nakonec jsme zakotvili v jedné rybárně s výhledem na přístav. Jako předkrm jsme si dali rybí vývar s mušlemi a kousky ryb a něco, o čem jsme vůbec nevěděli, co to bude. Nakonec se z toho vyklubala orestovaná směs brambor nakrájených na kostičky, květáku, papriky, jater a pravděpodobně chobotnice, i když tou si nejsem tak úplně jistá. Nebylo to špatné, ale ta polévka byla prostě lepší. Podvědomě jsem se rybím polévkám odjakživa vyhýbala. Tahle vypadala lákavě už na pohled a chutnala ještě líp. U druhého chodu jsem váhala mezi jehněčím a králíkem. Nakonec vyhrál králík, protože byl s krevetami a já jsem se rozhodla rozbít další tabu,...
Říjnové gastrotipy: dýně, ústřice i raw
Podzim je tu v plné palbě, ale o gastroakce zatím není nouze. V hlavní roli jsou samozřejmě dýně, ale máme pro vás i pár dalších zajímavých akcí. Jdeme na to! 6. 10. Street Picnic vol.7, Local Barber Shop Street Picnic je představa totální pohody: skvělá příležitost vypnout si telefon, dát si kafe nebo drink. V říjnu nás čeká poslední letošní akce, tak je nejvyšší čas vyrazit! Těšit se můžete na grilování v podání Vietnamské bagety a o sladké se postará Kobliha. Fanoušci kávy se mohou zúčastnit srovnávacího cuppingu. Event na facebooku 9. 10. Den otevřených ústřic v Koishi – VI. ročník Ústřice jsou bez diskuze ultimátní dekadentní zážitek. Pokud nemáte hluboko do kapsy a chcete strávit den ve společnosti těchto chutných měkkýšů, německých ryzlinků a Tomáše Matonohy, vyražte na Den otevřených ústřic do Koishi. Nudit se rozhodně nebudete. Event na facebooku 9. 10. Podzimní neděle, Marinada store Jak jinak strávit podzimní neděli než nad dobrým jídlem. V Marinada Store vás čeká podzimní menu šéfkuchařky Sann Giger, živá kytarová hudba a hlavně speciální host večera Daniela Turecká, autorka knihy Nalož to! A nebojte se, bude i autogramiáda. Event na facebooku 14. – 15. 10. Polívkobraní, Zelný trh Podzimní Polívkobraní bude o prezentaci různých druhů známých i méně známých polévek, ale především o polévce soutěžní, a tou je „Zelňačka“. Budete mít možnost vybrat tu nejchutnější! Nebudou chybět regionální prodejci, káva, pivo a víno. Event na facebooku 15. 10. Vegan & RAW fest, hala Parkk – Malá Amerika Organizátoři FoodParku pro nás stále připravují nové a chutné akce, což nás samozřejmě baví. Na vegan a RAW fest ochutnáte spoustu dobrot a zajít můžete i na nějaký z workshopů nebo přednášek. Součástí bude i oblíbený pravidelný FoodPark. Event na facebooku 16. 10. Dýňová slavnost, Otevřená zahrada Milovníci dýně nesmí chybět na dýňové slavnosti v Otevřené zahradě. Těšit se můžete na prodej dýní různých tvarů a velikostí, program pro vaše ratolesti, podzimní farmářský trh, opékání buřtů a občerstvení z restaurací Rebio a Gril La Bouchée. Máte nejlepší recept na dýňový koláč? Přihlaste se do soutěže a ukažte konkurenci, zač je toho loket. Event na facebooku 18. – 21. 10. Slavnosti jídla, náměstí Svobody Slavnosti jídla se vrací na náměstí Svobody v Brně. Akce se zúčastní 8 brněnských restaurací, které doplní regionální a řemeslní prodejci (prodejci s vínem, pivem, kávou, trdelníky, frgály, kváskovým pečivem a řemeslníci se šperky, výrobkami z ovčí vlny a dřevěnými výrobky). Pokrmy bude možné zakoupit za speciální festivalovou měnu. Event na facebooku 22. 10. Podzimní prohlídky – Brněnské kavárny – zmizelé i současné Brněnské kavárny jsou nepochybně naprostý fenomén. Chcete se dozvědět něco o jejich historii a připomenout si místa, kde...
Piknik box: první narozeniny s domácími koblížky, cidery a balónky
Už je to přesně rok, co oblíbená červená kavárna v Björnsonově sadu uvařila první latté a naservírovala první zákusek. A své první narozeniny se rozhodla oslavit ve stylu, který na ní máme všichni rádi. Pohodově, po domácku a s boulemi za ušima. Když do Piknik boxu přijdete, dýchne na vás příjemná atmosféra. Sednete si na paletu, dáte si něco dobrého a pozorujete, co se děje v parku kolem. Ve středu 12. září odpoledne tu ale bylo rušněji, jak se na správnou narozeninovou oslavu sluší a patří. Šňůry barevných balónků natažené mezi červenými kontejnery, řádka voňavých stánků lemujících nádvoří, pultík s hudbou a letáky na sloupech, které hlásaly, že se něco chystá. Kromě menu samotného Piknik boxu, kde mezi lákavými dortíky a koláčky jednoznačně vedly ricottové cheesecaky podávané ve skleničce stejně jako nachlazený Prager Cider, nechyběl například pop up projektu Kobliha, který vás musel zaujmout už na první pohled i nádech. Nadýchané čerstvé donuty „tisíce” chutí. Do nosu jste si mohli dát smažené koblížky ve stylu slaný karamel, s arašídy, lotusky, s malinou a pistáciemi, s citrónovou polevou nebo třeba čokoládové posypané marshmallowny. Výzvou ovšem byly javorovoslaninové donuty! Minisendviče s trhaným vepřovým ramínkem připravila parta kolem DEBUT. Lec Kůk zase kolemjdoucí lákali na slané francouzské quiche. Na své si přišli i milovníci vína a burčáku, který dovezlo vinařství Vávra. A na závěr samozřejmě přípitek a sfouknutí svíčky na dortu, které nesměly chybět. Podle mého názoru se Piknik boxu oslava povedla tak, jak si představovali. Už se těšíme na druhé narozeniny, kde, doufejme, uvítají další řadu mini bister a gastro projektů, které si zakládají na poctivé domácí kuchyni, kterou tvoří s láskou. A to je na tom to skvělé! Foto: Lucie...
Recept: Kanelbullar čili skořicoví šneci
Po návratu ze Švédska a Norska jsem se rozhodla upéct tyto skořicové šneky. Docela často je šlo vidět v kavárnách a obchodech, u nás je můžete ochutnat třeba v Ikee. Co se týká našeho dobrodružství, stříbrným Mercedesem (rok výroby raději nechci znát) jsme ujeli přes 7000 kilometrů. K tomu Mercedesu se totiž z loňské dovolené v Norsku vztahuje docela zábavný příběh, kdy jsme ztroskotali už v Brně právě u Ikey a auto nám pak dávalo zabrat celou dovolenou (vytečený olej, pokleslý podvozek, nefunkční zavíraní oken). Letos však ani neškobrtlo a jelo jako drak. Přes Švédsko jsme se dostali až na Lofoty. Krása, sever jsme navštívili už podruhé a rozhodně se tam ještě vrátíme, ba dokonce uvažujeme, že bychom se tam i přestěhovali (trošku naivní a praštěná idea, ale jsme opravdu nadšení). No, a nyní k receptu, opět jsem vycházela z blogu Lindy Lomelino. Těsto: 150 g rozpuštěného másla 90 g cukru krystal ½ lžičky soli 2 lžičky mletého kardamomu 500 ml mléka 50 g čerstvých kvasnic 800 g hladké mouky Náplň: 200 g másla 170 g cukru krystal 2 lžičky mleté skořice ½ lžičky mletého kardamomu ¼ lžičky vanilky Na potření: rozšlehané vejce cukr krystal nebo perlový cukr na posypání Mléko zahřejeme na 37 °C a přidáme rozdrobené kvasnice, které v něm rozmícháme. Máslo, smícháme s kořením, cukrem a přidáme mléko s rozpuštěnými kvasnicemi. Mouku prosejeme a smícháme se solí. Mouku postupně přisypáváme do tekuté směsi a mícháme cca 5 minut kuchyňským robotem, dokud není těsto krásně hladké a trochu lepivé. Přikryjeme a necháme kynout cca 40 minut na teplém místě. Mezitím si připravíme náplň. Máslo rozpustíme s cukrem a kořením v rendlíku a promícháme. Vykynuté těsto rozdělíme na dvě poloviny. První část vyválíme do tvaru obdélníku cca 3 mm silného. Potřeme polovinou máslové směsi a přeložíme na poloviny, tak aby náplň byla uvnitř, na internetu je nespočet způsobů, jak můžete šneky tvarovat (slečně sice nerozumím, každopádně vám hezky ukáže jak na šneky). Můžete těsto po delší straně nakrájet na proužky a ty stočit do šneka, případně omotat kolem prstů, viz foto a video. Nebo zcela jednoduše udělat z těsta roládu a nakrájet na jednotlivé šnečky. Takto vytvořené šneky necháme ještě 30 minut kynout na plechu a pak je potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme ideálně perlovým cukrem, který má velké krystalky. Každopádně já jsem jej neměla, tak jsem je posypala obyčejným krystalem. Takto postupujete i s druhou polovinou těsta a náplně. Nakynuté a potřené šneky pečeme cca 10 minut na 250 °C. Vyšlo mi 28 ks šneků, které jsme ještě ten den snědli. Při pečení nádherně voní kořením a máslem. Určitě s nimi uspějete, ideální na svačinu, snídani či ke kávě. Ochutnejte...
Report: Yuhi vařila v Pilátovi
Pokud máte rádi asijskou kuchyni, doporučuji navštívit japonskou restauraci Ebisu na Slovákově 8 (nenechte se odradit, tím, že nevidíte vývěsní štít restaurace, ten se nachází ve dvoře, takže kdo hledá, ten najde). Yuhi Che vaří výborně. Občas si nechávám něco nosit do Laskomin, protože Ebisu se nachází ve sklepení pod pekařstvím. Doporučuji zejména hlívu ústřičnou na másle a po návštěvě Piláta i bůček na zázvoru. Fantastické. A navíc v horkém letním počasí velmi oceníte příjemný chládek, který vám restaurace po čas návštěvy poskytne. S obavou, že v 5 hodin odpoledne už na nás možná nic nezbude, jsme se vydaly k Pilátovi. A bylo všeho dost, přes poledne se Yuhi vůbec nezastavila, ale odpoledne se nám mohla věnovat. Naštěstí už nebyla taková zima (jeden z těch chladných a deštivých zářijových dnů), a tak jsme se mohly kochat výhledem na jedno z nejhezčích zákoutí Brna z venkovního posezení. V nabídce byla miso polévka, má oblíbená hlíva, nudle se zeleninou a sezamovou omáčkou, vepřový bůček a krevetový salát. Měly jsme problém si vybrat: „Já bych si totiž dala nejraději ten bůček a k tomu tu hlívu.“ A nakonec k tomu přibyl ještě krevetový salát. Co budu povídat hlíva fantastická, doma si ji takhle nikdy neudělám. Křupavá, voňavá, prostě mňamka. Bůček za normálních okolností úplně nevyhledávám, ale tady jsem neodolala. Úplně se rozplýval, zázvor nebyl nijak moc výrazný a krásně se doplňoval s vínem. Zkrátka pokud se nebojíte ochutnat něco nového, určitě navštivte Ebisu a přesvědčte se, jak Yuhi vaří. Můžete například přijít na Ebisu birhtday party, která se koná ve čtvrtek 13. října, a oslavit 3. výročí existence Ebisu v Brně. Já tam totiž...
Slavnosti moře: šestá vlna ošplouchla Kraví horu
Na první setkání se společností Ocean48, respektive panem Baráčkem, si vzpomínám naprosto přesně. Do dnes již neexistující kdysi proslavené restaurace U Kastelána nám přinesl humry a spoustu dalších skvělých surovin přímo na kurz vaření vedený Michalem Göthem. Jako dodavatel čerstvých ryb pro kvalitní brněnské restaurace totiž společnost před sedmi lety začínala. Od té doby se u Oceanu48 změnilo mnohé: Baráčkovi otevřeli první prodejnu na Minské, kromě ní můžeme v současnosti v Brně ryby od této rodinné firmy nakupovat na dalších čtyřech místech. A první mimobrněnský obchod otevřela v Olomouci. Přibylo tradiční páteční grilování na žabovřeské pobočce, bistro v Králově Poli a hlavně: akce Slavnosti moře. Ta postupnou proměnou svého rozsahu zcela kopíruje vývoj kdysi malé společnosti: první vlna (nejedná se totiž o ročníky, letos ocean šplouchal již dvakrát) byla takovým prodloužením pátečního grilování do soboty. U třetí vlny již bylo pořadatelům jasné, že zájem naprosto převyšuje kapacity zahrádky kolem kapličky a že pokud si nechtějí dále číst o nezvládnuté organizaci a nedostatku místa, musí popřemýšlet o změně. Následovaly tak dva ročníky tsunami na Slovanském náměstí. A konečně šestá vlna zalila o víkendu 3. až 4. září Kraví horu. A právě o její nedělní návštěvě bych ráda napsala pár řádků. Návštěvníky čekalo deset stánků s nabídkou pokrmů, stanoviště s čerstvými ústřicemi a od prvních akcí pořadatelé také výrazně rozšířili sortiment vína. Já si na akci vzala rodinnou posilu, abychom toho zvládli zkusit co nejvíce. I tak jsme neochutnali tři jídla, i když sestra, která se „na Kraváku“ zastavila o den dříve, po telefonu hlásila, že žraločí burger přímo od pořadatelů byl také dobrý. Kromě něj nedošlo ještě na nabídku La Bouchée (mušle svatého Jakuba) a pstruha lososovitého z Hotelu Žabčice. Moji společnost nejvíce zaujaly spíše asijské úpravy ryb a potvůrek. Za favorita vyhlásili grilované tygří krevety marinované v citrónovém tymiánu na těstovinách tagliolini s mangem, chilli a kari od prakticky místní Monte Bú, a to přesto, že se restaurace zaměřuje primárně na steaková masa. Chutnala také thajská polévka Tom yum s krevetami z nového podniku Konoha, kterou jsme degustační odpoledne zahájili. Zajímavé chutě jsem čekala od grilovaných chapadel kalamárů teriyaki s míchaným salátem s rukolou a wafu dresinkem, restaurace Kaizen ale zklamala: jídlo nemělo nejen specifickou, ale prakticky žádnou chuť. Dobře ochucená byla naopak chapadla z Ristorante Piazza, na černé rizoto mám ale poslední dobou smůlu, k celkově pozitivnímu dojmu z pokrmu příliš nepřispělo. Zvládli jsme také dvojitou porci smažených kalamárů a krevet s česnekovou aioli od týmu restaurace Retro Consistorium, jednu naběračku z velké středomořské pánve a výběr tapas od pořádající společnosti Ocean48. Z těch mi nejvíce chutnal tuňákový salát. Na festivalu se dal strávit prakticky celý den (o to spíše, že akce probíhala v rozlehlém parku). Nechyběly stánky s kávou a zmrzlinou, točené pivo,...