Slovinsko: malá země, velká vína
Já vím, že bych to neměl dělat. Ale jak říká Jára Cimrman – nepochválím-li se sám, nikdo jiný to za mne neudělá. A tak mi dnes promiňte, budu se chvilku chválit. Ne nebojte, nebude to článek o všech mých nesporných osobních kvalitách a umu. Bude to článek o jedné povedené degustaci, které jsem byl strůjcem. O degustaci u nás vlastně skoro neznámých vín ze Slovinska. Ze země, kterou mnoho z vás zná jako výbornou dovolenkovou destinaci, ale o místních vínech jste pravděpodobně ještě neslyšeli. Degustaci jsem nazval Slovinsko – malá země, velká vína. A název přesně odpovídá tomu, jaká místní vína jsou. Možná Vás to překvapí, ale z pohledu kvality a prestiže místních vinařů je Slovinsko považováno za jeden ze skvostů evropských vinařských regionů. Málokdo to tuší, ale pěstuje se zde réva už od 5. století před naším letopočtem. Díky tomu je tak Slovinsko jedním z nejstarších míst spojených s vinařskou kulturou v celé Evropě. Je to dáno nejen výborným klimatem, ale i výjimečností některých slovinských vinařských regionů a jejich terroir v celosvětovém měřítku. To všechno by ale možná k unikátnosti místních vín nestačilo, kdyby nebylo komunismu. Zdá se to zvláštní, ale tamní komunistický režim minulého století významně přispěl k dnešní podobě místních vín. Ve Slovinsku totiž jako v jedné z mála zemí východního bloku nebylo nikdy důsledně potlačeno soukromé vlastnictví a hospodaření. Najdete tak zde množství malých rodinných vinařských firem, fungujících většinou už po staletí, které dokázaly, ač v omezených podmínkách, přežít doby jugoslávské totality. Lidé zde díky tomu neztratili úctu k půdě a obživě, co jim dává, a nezapomněli na um a výrobní postupy předávané z generace na generaci. Zároveň byli minimálně ovlivněni příchodem různých technologických vymožeností a tzv. vinařských tuningových vychytávek druhé poloviny dvacátého století, jako je řízené kvašení, selektivní kvasinky, postřiky, enzymy, trestě, glyceroly apod. Nástupem toho všeho, co dnes po mnoha letech pití nepřirozeně převoněných a přesířených vín považujeme za překonané a hledáme složitě cesty zpět k přírodě a jejím původním chutím. Asi se ptáte, proč se toho o slovinských vínech u nás moc neví, když jsou tak výborná. Odpověď je zase jednoduchá. Produkce místních 22 tisíc hektarů (cca o 20 procent více než ČR) činí asi 90 miliónů litrů vína a valná většina se vypije přímo ve Slovinsku. Slovinci jsou totiž čtvrtí na světě ve spotřebě vína na hlavu. Odpovídá to i jejich výborné gastronomii a vztahu Slovinců k ní. Minimum vín, kolem pěti procent, se exportuje do zahraničí. Jde především o vína špičkových vinařů, která odpovídají cenou svému věhlasu a kvalitě. Což je trošku problém, nevím, kdo z vás by dal jen tak bez znalostí třeba 700 Kč za láhev bílého slovinského vína. I proto tato vína najdete spíše ve špičkových michelinských restauracích,...
Le Rendez vous: Market nejen o jídle
Le Rendez vous je market plný jídla, umění, designu, módy a zážitků. Vážně! Chodím na něj pravidelně už nějaké dva tři roky a vždycky jsem si ho náramně užila. Je to taková moje srdcovka. Letos jsem měla možnost zažít ho z druhé strany jako prodejce. Akorát jsem tam nebyla s tím, co jsem uvařila a upekla, ale s naší značkou designových popruhů na foťák, kterou s mým mužem máme. O tom vám ale vyprávět nechci. V předchozích ročnících jsem na Le Rendez vous vyrazila vždycky za jídlem, jak taky jinak. Letos jsem nějak dospěla nebo co a všímala si i ostatních prodejců. Nebojte se, i jídla bylo na tomto ročníku dostatek. A to opravdu dobrého. Ještě než se dostaneme k jídlu, ráda bych vám řekla něco o tom, koho všeho můžete na Le Rendez vous potkat. Obsazení prodejců je samozřejmě akci od akce jiné, ale jde o to, že jsou to velmi šikovní a kreativní lidé se skvělými nápady, ty přetváří do úžasných věcí a ty vám pak nabídnou třeba na Le Rendez vous. Od bytových doplňků, přes šperky až po hračky pro děti nebo různé kreativní sady. To všechno a mnohem víc máte možnost na tomhle marketu pořídit. Další market se bude konat příští rok někdy na jaře, takže neváhejte a vyrazte se tam podívat. A teď k tomu jídlu, které vás samozřejmě nejvíc zajímá. Naprosto mě nadchly polévky od Good Karma Catering. Miluju husté polévky a tyhle byly přesně podle mého gusta. Ochutnali jsme marockou mrkvovou polévku s tahini a domácí harissou, francouzskou houbovou smetanovou polévku a polévku z pečených batátů a fazolí černé oko. Všechny byly báječné a lahodily nejen našim chuťovým buňkám, ale i oku. Nikdy byste neřekli, že je možné, aby polévka vypadala tak krásně. Po polévce přišel druhý chod v podobě sendviče z domácího petrželkového chleba s kachním masem, glazovanou cibulkou, kyselou okurkou, redukcí z červeného vína s česnekem a tymiánem a citrónovou majonézou. Skvěle to zní už podle názvu, že? Věřte mi, že takové to i bylo. Holky z Mňam a Mňau, které si na Le Rendez vous připravily speciální podzimní menu, jemuž dominovala právě kachna, měly každý den vyprodáno. A to dřív, než celý market končil. Jako sladkou tečku jste si mohli dopřát cupcake nebo sušenky od Tytyny, typické francouzské pečivo z Páj pâtisserie nebo čokoládové lanýže z Choco lanýže Herůfkovi. Jde o malou rodinnou firmičku, která vyrábí čokoládu tady u nás na Jižní Moravě. Kakaové boby si dováží z různých koutů světa a ostatní suroviny nakupují výhradně od místních dodavatelů, jak jinak než ve vysoké kvalitě. Trochu vám z toho vyschlo v krku? Není problém. Dopřejte si sklenku francouzského vína...
Recept: krémová dýňová polévka
Někdy mám pocit, že na konci října se můžou všichni zbláznit, jenom aby si uvařili dýňovou polévku. Je to hodně dané tím, že obchody propagují nabídku dýní. Hádejte kvůli čemu. No jasně, kvůli Halloweenu. Jenže dýně seženete celý podzim a při správném skladování si můžete dýňovou polévku uvařit třeba i uprostřed zimy. Dýně má ráda teplotu okolo 15 °C, ale nedávejte ji do lednice, tam je na ni moc vlhko. Nachystejte si: 350 g očištěné dýně 1 malou cibuli 40 g másla 1 lžičku cukru 200 ml smetany ke šlehání 500 ml zeleninového vývaru sůl a muškátový oříšek Cibuli oloupejte a nakrájejte nadrobno. Dýni rozkrojte, očistěte od slupky a dužinu se semínky vyškrábejte – dobře to jde klasickou polévkovou lžící. Potom dýni nakrájejte na asi půlcentimetrové kousky. Díky tomu budete mít polévku uvařenou coby dup. V hrnci si rozpusťte máslo, přidejte cibuli a 2–3 minuty ji poduste. Nezapomeňte ji občas promíchat. K opečené cibuli přidejte dýni nakrájenou na kousky, pocukrujte, zvyšte plamen a 5 minut opékejte, aby dýně změkla. Zalijte vývarem, přidejte smetanu a přiveďte k varu. Vařte 15 minut. Uvařenou polévku rozmixujte tyčovým mixérem dohladka. Podle chuti osolte a párkrát do polévky strouhněte také muškátového oříšku. Na talíři můžete polévku posypat opraženými dýňovými semínky, zakápnout dýňovým olejem nebo podávat s chlebovými krutonky s bylinkami. Foto: Lenka...
Ryby: proč chybí na českých talířích?
Rybu? Ne, děkuji. Znám jenom málo lidí, kteří si dopřávají rybu alespoň jednou za 14 dní. Někteří z nás ji do jídelníčku nezařadí ani jedenkrát za měsíc. Přitom podle výživových poradců bychom si je měli správně dopřát až dvakrát týdně. Proč? Protože ryba je zdravá. Je důležitým zdrojem minerálů a vitamínů. A když si ji budete na talíř nandávat pravidelně, snížíte riziko řady onemocnění. To se ovšem nebavíme o oblíbeném českém zpracování ryb, kterým je smažení v trojobalu. V tomto případě si naopak můžete nějakou tu pěknou a zákeřnou nemoc pořídit. Ryby nejen na Vánoce Tradičním obdobím, kdy si rybu připraví téměř každá česká domácnost, jsou Vánoce. Není to ale škoda? My Češi sníme za rok něco okolo 5 kg ryb na hlavu. Zdá se vám to jako dostatečné množství? Když si to rozpočítáte, vyjde vám, že za měsíc sníme každý zhruba 400 g ryb. A to se do téhle statistiky počítají i vegetariáni, nemluvňata a ti, kteří z nějakého důvodu ryby nejí. Pořád se vám to zdá v pořádku? Pojďme si to porovnat třeba s vepřovým. Toho za rok spořádáme celých 42 kg na osobu, což dělá 3,5 kg měsíčně! Už sami vidíte, co je tady špatně? Optimálně bychom měli za rok sníst 17 kg ryb na osobu, tj. o celé kilo víc, než je tomu teď. Když už ryby, tak ty mořské Česko je zemí rybníků. Máme jich více než 24 tisíc a jejich celková plocha je 52 tisíc ha. A přesto, když už si ryba najde cestu do české kuchyně, je to nejčastěji ta mořská. Losos, tuňák, treska, makrela, halibut… často až daleko za nimi stojí kapr nebo pstruh. Když někomu řeknete, že jste si koupili tolstolobika, zeptá se vás, co to vlastně je. Ročně u nás vyroste něco okolo 20 tun kaprů. Z toho půlku jich vyvezeme do okolních zemí – nejvíce do Německa, potom na Slovensko, do Rakouska, Polska a Maďarska, ale je o ně velký zájem i v Belgii, Francii či Itálii. Nejčastější výmluvy Věřte mi, že ryby vám díru do žaludku opravdu neudělají. Sepsala jsem seznam nejčastější výmluv a rozmetala je pádnými argumenty. Ryby jsou drahé Nemá smysl zapírat, že čerstvá ryba patří k dražšímu druhu masa. Ale jak už jsem několikrát zmiňovala, ryba je zdravá a dietní, což jsou faktory, které by měly převážit nad cenou. Děláte to přece pro sebe a svou rodinu. Navíc, pokud jste ochotni dopřát si steak z pěkně vyzrálého hovězího masa, proč si jednou pro změnu nekoupit taky rybu? Bojím se, že mi zaskočí kost Kosti jsou problém hlavně u kapra, který jich má opravdu hodně. V dobré rybárně vám vyfiletují rybu tak, že v ní nenajdete ani jednu kostičku. V Brně můžu doporučit např. Rybenu na Orlí, kde to s...
Recept: šípkový sirup
Na zavařování mě neužije, marmelády mě taky neberou, ale vyrábět sirupy, to mě baví. Do našeho každoročního arzenálu patří bezinkový sirup, kterého jsem letos na jaře dělala dvě dávky, a už dojíždíme poslední láhev. Loni jsem poprvé zkoušela šípkový sirup. Šípky jsou plné vitamínu C, a pokud vám všechen při vaření a zavalený hromadou cukru někam neuteče, můžete si chrochtat, že děláte něco pro svoje zdraví. Rozhodně ale budete mít jistotu, že si dopřáváte něco lepšího, než co koupíte v obchodě. Na 2 až 2,5 litru sirupu budete potřebovat: 500 g šípků 1,5 litru vody 1-2 kg cukru 40 g kyseliny citrónové sterilizované láhve Šípky opláchněte, a pokud se vám chce, očistěte je od bubáků. Není to ale nezbytně nutné. Zalijte je 1 litrem vody. Na pomoc si vezměte tyčový mixér a šípky nahrubo rozmixujte. Tím vaše práce prozatím končí. Směs na sirup svěřte na 5 hodin lednici. Po 5 hodinách přiveďte louhující se šípky k varu a poté opět uložte do lednice. Tentokrát na ně můžete zapomenout na celých 12 hodin. Pokud však na další přípravu sirupu nebudete mít čas a necháte je louhovat déle, vůbec nic se nestane. Nachystejte si cedník s jemným plátnem a velký hrnec. Přeceďte šípky do hrnce. Šípky hodně vody nasákly, proto se za to nebojte vzít a vymačkejte jí z nich co nejvíc. Výslednou tekutinu zvažte a přidejte stejnou hmotnost cukru plus 1 kg navíc. Tekutinu doplňte do množství 1,5 litru, přidejte kyselinu citrónovou a přiveďte k varu. Cukr by se měl rozpustit ještě dříve, než začne sirup vřít. Sirup nevařte, stačí, aby ode dna začaly stoupat bublinky, a máte hotovo. Pěnu, která se vám bude při vaření na sirupu tvořit, postupně sbírejte, jinak vám vytvoří v lahvích nepěkný špunt. Láhve si připravíte jednoduchým trikem. Uvařte vodu ve varné konvici a naplňte s ní láhve i víčka až po okraj. Nechte 10 minut stát a poté vodu vylijte. Tadá! Sterilizované láhve máte připravené na naplnění sirupem. Naplněné láhve otočte dnem vzhůru a nechte sirup vychladnout. Foto: Lenka...