Silvestrovské pohoštění na míru: pro celiaky, vegany i milovníky zdravé stravy
Ačkoliv máme oslavy konce roku spojené spíše s junk foodem čítajícím chipsy, chlebíčky s majonézou a uzeninami a dojídání vánočního cukroví, jsou mezi námi i tací, kteří se takto stravovat nemohou či nechtějí. Jak ale nekonvenčně se stravující blízké pohostit ke spokojenosti všech zúčastněných? Bez lepku Pokud chcete připravit občerstvení pro člověka trpícího intolerancí lepku nebo pro někoho, kdo jej ze své stravy vyřazuje záměrně (mezi odborníky na výživu je totiž velmi kontroverzním tématem), čeká vás výlet do supermarketu plný pečlivého pročítání složení u veškerých kupovaných výrobků. Lepek je obsažen ve většině obilovin – zejména v pšenici, žitu či ječmenu, a tím pádem i ve výrobcích obsahujících mouku. (Mnohdy jej však najdeme i v potravinách, kde bychom to vůbec nečekali, jako jsou například uzeniny.) Základem tedy bude sehnat bezlepkové pečivo nebo jej nahradit jinými přílohami. Surovinou, která by celiakům neměla způsobovat žádné nepříjemnosti, je například rýže. Můžete tedy bez obav připravit třeba domácí sushi nebo zapojit trochu fantazie a použít rýžový papír. Vhodné jsou samozřejmě také brambory – přestože by tedy kupované chipsy mohly být v pořádku (raději ale vždy kontrolujte složení!), jistotou bude připravit si vlastní ve fritéze či troubě. Budete-li podávat také hutnější pohoštění, volte bramboru plněnou dle vaší fantazie. Zkusit to můžete například po mexicku (směsí podobnou chilli con carne) nebo zvolte středomořskou variantu s balkánským sýrem, olivami, sušenými rajčaty a bazalkou. Zajímavou obměnou jsou též sladké brambory neboli batáty. Chybu neuděláte ani se zeleninou – cuketa či lilek nakrájený na plátky vám například skvěle poslouží jako základ pro minipizzy. Rozhodně se však nemusíte omezovat jen na slané pohoštění. Také pohanka či jáhly jsou přirozeně bezlepkové a k výrobě dezertů jsou jako stvořené. Výslednou mlskou tak může být například bezlepkový pudink s jáhlovými piškoty dozdobený ovocem nebo moučník z pohankové mouky. Tip: Rýžové závitky se zeleninou Rýžový papír (raději vždy použijte dvojitou vrstvu) namočte ve vodě a následně rozprostřete na čistou utěrku. Doprostřed naaranžujte nastrouhanou zeleninu – skvěle se hodí například kombinace mrkve, ředkve a mungo klíčků. Přidejte kousky lahůdkového tofu (není nutné), lžičku pálivé harrisy a pár kapek sójové omáčky. Následně papír důkladně zabalte a osmažte na troše rozpáleného oleje do zlatova. Tento recept je vhodný také pro vegany a vegetariány. Bez živočišných produktů Vegetariánů a veganů, ať už z etických či jiných důvodů, postupně přibývá. Zatímco vegetariáni se vyhýbají pouze masu, vegani nekonzumují ani vejce, mléčné výrobky, sýry a mnozí dokonce ani med. I tak je ale škála pochutin, které jim můžete připravit, překvapivě široká. Trefou do černého budou pomazánky, jejichž základ tvoří rozmixované luštěniny, avokádo či semínka. Bez obav zakomponujte například také sušená rajčata, houby či olivy, pokud nejsou v rozporu s chuťovými preferencemi vašich hostů. Dejte pozor i na pečivo – nemusí být automaticky...
Pár dní v Budapešti: městě milovníků tučných jater
George Ezra údajně napsal svůj velký hit nesoucí jméno maďarské metropole, aniž by ji kdy navštívil. Já přistupovala k titulku článku o něco zodpovědněji a v „Paříži východu“, jak bývá město na Dunaji někdy také nazýváno, strávila hned čtyři dny. A rozhodně ne naposledy. Ale jestli čekáte ódy na guláš nebo tokáň, zklamu vás. Co se týče klasik, které asi většinu čtenářů napadnou, skončila jsem první den paprikášem (byl dobrý a hlavně zakončený místní malinovou pálinkou). Na Budapešti mě ale gastronomicky zaujaly zcela jiné věci. I kdyby to skvělé skončilo snídaní, věřte, že je kvůli čemu se vracet. Nadýchané omelety, vejce benedikt, která se snadno obměnou několika surovin přemění ve vejce florentinská… Nebo si je už po ránu můžete vychutnat ve variantě Kacsamáj benedict, tedy s plátkem tučných kachních jater. A zapíjet je Proseccem. Ano, až takto nás nedělní ráno rozmazlovali v Bistro Déryné, nedaleko našeho ubytování. Mimochodem, tento podnik servírující skvělá jídla tradiční maďarské i francouzské kuchyně je zmíněný také v Michelinském průvodci, a to v kategorii Bib Gourmand, která představuje restaurace nabízející dobré jídlo za nízkou cenu (v době psaní článku máme těchto „bibích“ restaurací šest také v České republice, tedy přesněji v Praze). Bistro Déryné ale rozhodně není žádná snobárna, jen tam prostě vše funguje, jak má: na přípravě jídla (seděla jsem hned vedle kuchyně) jsem mohla oči nechat. Kromě slaných specialit byla na výběr také spousta sladkého vonícího pečiva z vlastní pekárny, nechyběly domácí krémeše. Natrefit na podnik, který by dobré snídaně servíroval, přitom rozhodně nebylo v centru těžké. A jestli mi něco v Brně opravdu gastronomicky chybí, tak jsou to právě tato místa. Čest těm několika výjimkám, které nabízejí více než jen (většinou vysušená) míchaná vejce, případně palačinky. Tučných kachních, případně husích jater jsem se již v předchozím odstavci dotkla. Doufám, že teď nebudu dostávat výhružné e-maily od zarytých ochránců zvířat. Tuhle pochoutku totiž opravdu miluji (i když nepopírám, také bych byla raději, kdyby se získávala humánnější cestou). A i velká část těch jater, která si – za poměrně vysoké částky – můžeme občas dopřát u nás, pochází právě z Maďarska. Pokud je tedy nedovezli z Francie, se kterou si tyto drůbeží vnitřnosti asi spojí většina z nás. V Budapešti na trzích se přitom prodávaly jako u nás v řeznictví kuřecí prsní řízky. Po velkých kusech (žádné plechovečky o hmotnosti 90 gramů), jen tak zabalené do igelitového sáčku, případně zavakuované. Není tak divu, že se na ně dalo narazit snad všude, včetně místních předvánočních trhů na náměstích. Ty mě gastronomicky ohromily také: konfitovaná kachní stehna, masové špízy i ta restovaná foie gras. A zapít jsme je mohli například českým pivem, které je – zdá se – v Budapešti oblíbené. To na naše víno jsem za prodloužený víkend nenarazila. Ale...
Mikulášská sobota v Brně: bez anděla, ale po čertech dobrá
Čtyři z pěti. Taková je moje účast na závěrečné akci festivalu Víno zblízka, která vysílá milovníky vína do ulic města Brna. Je to vlastně taková bojovka: pokud nedáte přednost naplánované trase od pořadatelů, ale rozhodnete se ji sestavit sami podle odhadu vašich preferencí a „sil“ (já už třeba vím, že všechny zastávky, abych z nich něco měla, fakt nezvládám, viz i moje „reportáž“ z roku 2014), čeká vás na jejím začátku chvilka nad mapou. A mnohdy i v průběhu, jak svoje původní očekávání korigujete. Navíc se dostanete třeba i do ulic Starého Brna, které pro mě překvapivě pořádně nezná spousta Brňáků. A kde se dokonce natáčela jedna ze scén snímku Záhada hlavolamu. Tolik úvod od letité skauty, jdeme na to víno ☺ Pořadatelé sází na určitou osvědčenou sadu vinařů: Sonberk, Gotberg, Lahofer nebo třeba Proqin… To jsou jména, se kterými jsme se mohli setkat opakovaně. Také některé lokality zůstávají: ochutnávkové vzorky se pravidelně nalévají například v restauraci La Bouchée, vinném baru Petit Cru, poněkolikáté mohli návštěvníci zavítat také do italského podniku Castellana Trattoria nebo k Žíznivému mnichovi. Co se v čase rozhodně změnilo, je, že restauratéři již nenabízejí k vzorkům od vinařů, kteří u nich našli zázemí, degustační menu. Některé z podniků si sice speciální pohoštění přichystaly, ale už se rozhodně nejednalo o snoubení, jako tomu bývalo dříve. I proto si naši pozornost vysloužila nově otevřená oříškárna na Kobližné: spojení netradiční, ale přechutnávání vín z produkce vinařství Tanzberg společně se sušeným ananasem, borůvkou nebo makadamovým ořechem bylo příjemným – a hlavně hravým – zpestřením celé degustační soboty. Jak taková možná maličkost, jakou byla papírová lodička s jedenácti kousky, potěšila. A věřím, že se provozovatelům nedávno otevřeného podniku vrátila v podobě nákupů rovnou na místě, další účastníci se alespoň o prodejně dozvěděli. Díky tomu jsem také z Tanzbergu ochutnala vše: ta hra mě prostě bavila. A z vín? Pravidelní čtenáři mých příspěvků asi již vědí, že jednou z odrůd, pro kterou mám slabost, je Sauvignon. Víno z hroznů vypěstovaných na slavné viniční trati Turold mi opravdu sedlo, i když sušenou borůvku bych sama k vzorku nezvolila. Spojení Ryzlinku rýnského s meruňkou už dávalo větší smysl, i když vysoký zbytkový cukr se mnou trochu zatřásl. Víno ale rozhodně povedené. A když už jsem byla u těch sladších vzorků, nemohla jsem si nechat ujít ani Pinot Meunier rosé, odrůdu, kterou vinařství vysadilo nedávno. Všechny vzorky jsem přechutnala také u vinařství PROQIN, které bylo naší vůbec první zastávkou: koneckonců, jak lépe také začít než sekty. Navíc sekty z produkce tohoto vinařství. Z dvojice Matthias (Pinot / Chardonnay) a Proqin Char.ka (pouze Chardonnay) mi více sedlo druhé zmíněné. Naopak jejich novinková tichá cuvée mě až tak nezaujala: a nebylo to asi jen chybějícím zástupcem A v ABCD cuvée (tvořily jej totiž odrůdy Blauburger, Dornfelder a...
Vánoční tipy: jedlé dárky pro všechny gurmány
Vánoce už jsou skoro tady, a jestli přemýšlíte, co nadělit vašemu gurmánovi pod stromeček, máme pro vás několik DIY tipů. Podmínkou je, abyste rádi trávili čas v kuchyni. Ale nebojte, tyhle dárky jsou hotové raz dva a téměř bez námahy. Stačí nakoupit pěkné skleničky, přidat cedulku s věnováním a dárek od srdce je na světě. Úspěch zaručen! Ochucená sůl Ideální na maso i jen tak na chleba s máslem. Ochucená sůl je navíc skvělý univerzální dárek, pokud nevíte, co věnovat, ale zároveň chcete překvapit něčím originálním. Budete potřebovat: 100 g hrubozrnné soli (např. mořské, himálajské, uzené, lávové – koupíte ji třeba v Koření od Antonína) 2 lžičky kuliček růžového pepře 2 lžičky plátkového sušeného česneku 4 snítky tymiánu 3 snítky rozmarýnu 2 snítky oregana 1 snítku šalvěje kůru z 1 citrónu Z nachystaných surovin vyrobíte tři druhy ochucené soli. Každý druh připravujte samostatně. Sůl nasypte do pánve s nepřilnavým povrchem, zlehka zahřejte a dejte bokem. Do ještě teplé soli vmíchejte bylinky. Do mořské soli přidejte lehce podrcený růžový pepř, česnek a tymián. K uzené soli se skvěle hodí otrhané jehličky rozmarýnu a citrónová kůra. Lávová sůl vytvoří dokonalou kombinaci s oreganem a šalvějí, kterou nakrájejte na nudličky. Sůl naplňte do skleniček nebo mlýnků a uzavřete. Bylinky se díky zahřátí v soli samy dosuší. Adventní sirup Nic nenavodí vánoční atmosféru lépe než tenhle sirup. Kombinace lehce kyselého ibišku a perníčkového koření je dokonalá a chutnat vám bude jako limonáda i na přilepšenou v horkém čaji. Na 1,5 litru budete potřebovat: ¾ hrnku sušených květů ibišku 1 kg třtinového cukru 1 lžíci kyseliny citrónové 3 svitky skořice 3 hvězdičky badyánu 2 hřebíčky Uvařte 1 litr vody. Jakmile voda vře, vsypte do ní kyselinu citrónovou. Nechte trochu vychladnout a dejte louhovat ibišek s kořením alespoň na 5 hodin, ale s klidným svědomím ho můžete nechat stát až do druhého dne. Jakmile je výluh dostatečně silný, přeceďte ho do dalšího hrnce, přidejte 1 kg cukru a zahřívejte. Sirup se nemusí vařit, bohatě stačí, když ode dna začnou stoupat drobné bublinky. V tu chvíli máte hotovo. Mezitím si vysterilizujte láhve. Uvařte vodu ve varné konvici, nalijte ji do lahví a nechte 10 minut stát. Poté slijte a sirup plňte ještě do horkých lahví. Obraťte je dnem vzhůru a nechte vychladnout. Domácí hořčice S tímhle dárkem překvapíte hned dvakrát – poprvé, až ho obdarovaný rozbalí, protože tohle opravdu nečekal, a podruhé, až ochutná, protože nečekal, že bude tak dobrá. Na 400 ml budete potřebovat: 100 g žlutých hořčičných semínek 150 ml jablečného octa 150 ml bílého vína 2 lžičky mořské soli 4–5 snítek estragonu V misce smíchejte hořčičné semínko, ocet, víno a sůl a nechte 3 dny zrát v chladu. Třetí den otrhejte lístky estragonu a nakrájejte je nadrobno. Směs s hořčičným...
Vánoční cukroví: výlet do historie pečení
Vánoce jsou tu už za pár dní, a tak jsme zase trošku zapátrali po nějakých gastro zajímavostech. Tentokrát jsme si vzali pod lupu tradici pečení vánočního cukroví. Věděli jste třeba, že první cukroví na světě se vyrábělo z ovoce? Nebo že původně chránilo lidi a jejich příbytky před zlými silami? Tak se do naší exkurze pojďme s chutí pustit… Možná byste řekli, že tradice pečení vánočního cukroví je staré jako lidstvo samo. Ve většině případů to tak totiž bývá. A možná ani tady vás nepřekvapíme. Ačkoliv různé zdroje odhadují, že tento zvyk je relativně moderní záležitostí, jiní odkazují dále do historie – konkrétně do 16. století. První cukroví ale rozhodně nemělo takovou podobu, jakou známe dneska. Dříve se z ovoce vyráběly vánoční figurky, se kterými si děti mohly hrát a později je zbaštit. Cukroví se také dříve peklo proto, že lidé věřili v jeho ochranářskou funkci. Vánoční laskominky totiž chránily rodinu a celé hospodářství před temnými silami. Jednotlivé druhy cukroví bývaly také opředeny celou řadou mýtů, rituálů a pověr. Tak třeba vykrajovaná zvířátka měla chránit ta živá ve stájích a kravínech, aby se jim dobře dařilo, rodila zdravá mláďata a hospodáři z nich měli velký užitek. Kolečka byla zase symbolem slunce, věšela se na domy, aby si rodiny zajistily štěstí, a na ovocné stromy, aby se zaručila hojná úroda do příštího roku. Připálené cukroví naopak znamenalo neštěstí a smrt. Zajímavé také bylo, že cukroví se smělo péct jen z mouky pocházející z vlastní úrody. To kvůli tomu, aby si hospodář pojistil, že i v příštím roce přijde hojná úroda. Při zadělávání se těsto otíralo z rukou o stromy, aby přinesly v následujícím období hodně plodů. A přebytečná voda z těsta se slévala do krmení, aby krávy i nadále vydatně dojily. Cukroví v dnešním slova smyslu se začalo péct až během 19. století, ale bylo výsadou jen těch nejbohatších vrstev. Do cukroví se tehdy přidávalo i vzácné koření. Chudší lidé pekli z toho, co zrovna měli po ruce. Proto se v receptech objevoval třeba i česnek a pepř, což si dneska umíme jen těžko představit. Věděli jste například, že pepř byl hlavní ingrediencí perníčků, podle něhož jejich název vlastně vznikl? Tak dobrou chuť! 🙂 Fotografie: autor fotografie: Marek Blahuš výtvarné zpracování perníčků: Jana Blahušová – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0,...