Recept: dýňový karamel
Podzim, to jsou dýně. Dýňová polévka, pečená dýně, dýňové dorty… a abyste té dýně neměli náhodou málo, uděláme si dýňový karamel. Ten pak můžete použít do palačinek, na lívance, do dortového krému a já mám v plánu jej použít jako náplň do narozeninového koláče z křehkého těsta. Co budeme potřebovat? 300 g dýňového pyré (použila jsem Hokkaido, ale můžete určitě použít i muškátovou či jinou) 150 g cukru krupice 100 ml smetany ke šlehání 150 g másla ½ lžičky mořské soli Postup je poměrně jednoduchý, teda pokud nespálíte karamel. Cukr vsypeme do rendlíku se silnějším dnem a necháme jej na mírném ohni (či teplotě) zahřívat, jakmile se začne rozpouštět, začneme jej vařečkou míchat. Až se nám všechen cukr rozpustí a získá krásnou zlatavou barvu, postupně za stálého míchání přiléváme smetanu (nesmí být studená, ideální je pokojová teplota). Vymícháme dohladka, pak přidáme sůl, dýňové pyré a opět vymícháme. Odstavíme ze sporáku a přidáme na kostky nakrájené máslo, které metličkou vpracujeme do hmoty. A máme hotovo. Přelejeme do skleničky, uzavřeme a po vychladnutí skladujeme v lednici. Doporučuji kombinaci třeba s palačinkami a můžete přidat oříšky se skořicí. Takhle nějak chutná podzim. Foto: Eva...
Deset kurzů ve čtyřech letech: jak jsem se stala píšící vařečkou
„… já ty ryby neumím upravit,“ slýchala jsem často od své mamky, když mi volala o radu, co udělat se zakoupeným čerstvým lososem nebo mořským vlkem. Když jsem tak před pěti lety někdy touto dobou přemýšlela, čím ji potěšit na Vánoce, rozhodla jsem se, že jí daruji kurz vaření. Asi čekáte, že napíši, že samozřejmě do Divoké vařečky. A ono ne. O Vařečce jsem tehdy snad ještě ani nevěděla, zato Kastelán v čele s Michalem Göthem byl v té době vyhlášeným brněnským podnikem. A od koho se učit než od těch nejlepších, řekla jsem si a zakoupila mamce dárkový poukaz na kurz přípravy mořských ryb. A protože jsem tušila, že sama nepůjde, přihlásila jsem se na ten stejný termín také. Už si ani přesně nepamatuji, jak se to celé vyvíjelo dál: nějak se, tuším, měnil termín, další mamce nevyhovoval, a místo kurzu vaření si nakonec tu částku vybrala ve formě návštěvy restaurace. Já se však přesto rozhodla, že jej absolvuji. I bez ní. A tím to celé začalo. Kurz mě nadchnul. Snad do dvou měsíců jsem tak v kuchyni Kastelána stála v zástěře znovu. Jenže pak se kuchařský tým přesunul do dnešního Pavillonu v parku Koliště a kurzy dále nepokračovaly. A co teď s počínající závislostí? Bylo třeba hledat jinde: a tak jsem se dostala k Vařečce. Cena za kurz byla o něco málo nižší a kuchařské umění Radima Procházky, který zde tou dobou vedl (a vlastně dodnes vede) spoustu kurzů, jsem znala z restaurací, kde pracoval v pozici šéfkuchaře. Nebylo co řešit, už jen vybrat si vhodný kurz. Po „kastelánských“ mořských rybách a francouzské kuchyni jsem se rozhodla pro něco na první pohled klasičtějšího: Omáčky . Ale nenechte se mýlit, neučili nás vařit rajskou nebo svíčkovou, ale připravovali jsme vhodné sósy k červenému masu nebo rybě. Třeba holandskou omáčku, na které jsem si už tolikrát vylámala zuby (naštěstí jen obrazně). Nebo pomerančovou ke kachním prsům. Domů jsem tehdy přišla hrozně přejedená, ale naprosto nadšená. Navíc se skleničkou demi glace, díky které jsem si mohla některé recepty poměrně brzy doma zopakovat (přiznávám, z Vařečky si ji nosím pořád, nemám tu trpělivost), a radou, co si pamatuji dodnes: „Omáčka vždy čeká na maso, ne naopak.“ Závislost se začala prohlubovat. Za 4,5 roku, co jsem poprvé vkročila do sklepa na Pekárenské ulici, jsem podle sešitých receptů, co mám doma, ve Vařečce absolvovala již devět kurzů (jestli vám to teď nesedí s titulkem, počkejte si na konec textu ☺). I díky systému cafeterie, který jsme měli v mém tehdejším zaměstnání (už se díváte, zda tam také Vařečku najdete?). Ale do dalších jsem ráda investovala sama. Jestli stále váháte, tady máte několik argumentů, proč se na nějaký kurz vydat, a také pokus o vyvrácení některých obav, které...
Užijte si listopad naplno: mladá a Svatomartinská vína
Jak už vás Lucie před pár dny informovala a především nalákala, čekají nás v těchto dnech svatomartinská hodování. Kromě líbivých představ zlátnoucích hus na pekáči jsou v našich myslích spojena také s koštováním mladých resp. Svatomartinských vín. Po všech těch informacích dávné dějepravy o původu tohoto svátku, stejně jako o pověstech s ním spojených vás asi překvapí, že historie samotných Svatomartinských vín je mnohem mladší a také výrazně méně prozaická. Tedy alespoň té nám dnes tak důvěrně známé marketingové značky, protože mladá vína se samozřejmě ochutnávala vždy. I když v trochu jiné podobě, než dnes. Svatomartinská vína vznikla oficiálně v České republice registrací této známky v roce 1995. Pod hlavičku a především kontrolu Vinařského fondu se tato marketingová známka dostává až od roku 2005. Tím se zároveň stává přístupná pro všechny registrované zájemce z řad vinařů a od té doby se také setkáváme s prvními Svatomartinskými víny vybavenými oním charakteristickým znakem svatého Martina na koni. Již předtím ale několik tuzemských vinařů pracovalo s myšlenkou uvést na trh nějaké speciální, mladé víno. Většinou různorodé kvality a pod různými, více či méně bizarními názvy. Inspirací pro tyto vinaře, i pro samotný vznik ochranné známky Svatomartinských vín byla především vína Beaujolais nouveau [božolé nyvó] – nové víno z Beaujolais – známý to marketingový produkt stejnojmenného francouzského vinařského regionu. S tím se krásně pojila i dávná tradice oslav sv. Martina jako konce hospodářského roku a odpovídající ukončení sklizně spojené s prvními košty mladých vín. Tento „ochutnávací zvyk“ se na Moravě traduje už od vlády Josefa II. a vzhledem k následujícímu předvánočnímu půstu byl také často spojen i s hostinami a bujarým veselím. Tak také nakonec vzniklo dnešní spojení se svatomartinskou husou. Je vám asi jasné, že v dřívějších dobách mladá vína nevypadala vůbec jako dnes. Chutnala se ještě kalná, mnohdy kvasící, přímo ve sklepích ze sudů a nádob. Prvně se takto hodnotila úroveň sklizně a kvalita vín. Dnešní moderní technologie umožnily urychlit proces výroby vína, takže se s mladými víny můžeme potkávat v čisté a nalahvované formě již mnohem dříve, mnohdy už na přelomu října a listopadu. Kvalita a především životnost těchto moderních mladých vín je ale rychlým procesem jejich výroby výrazně ovlivněna. Jsou svěží, mladistvá a výrazná. Bohužel jejich „život“ je mnohem kratší, než u běžných vín. Většina vinařů doporučuje vypít mladá vína do Velikonoc, mnohdy je ale lepší je vypít ještě dříve. Ne, že by se víno přímo zkazilo, ale velmi rychle přijde o své zásadní atributy a krásu, proč je pijeme – o onu svěžest, mladickost a expresi. Brzy zeslábne, zlomí se, a stává se pouhým stínem své podzimní výraznosti a exprese. Pojďme se teď pořádně podívat, jaká pravidla musí...
Průvodce svatomartinskými hody: kde se vzala husa a kam na ni vyrazit?
V pátek přijede svatý Martin. Jestli letos dorazí na bílém koni, sice není tak jisté, ale o to jistější je, že s sebou přiveze svatomartinskou gastronomii. A tu na celém svátku máme vlastně nejraději. Víte, odkud se vzala tradice pečení svatomartinské husy? A kam na poctivou husičku vyrazit? Nalaďte chuťové buňky a vydejte se s námi zapátrat do historie i současnosti. Příběhů, které odhalují kořeny pečení husy na svatého Martina, je doslova plný hrnec. Jeden z nich například praví, že husa se na pekáč dostala za trest, protože svým hlasitým kejháním rušila bohoslužbu, kterou svatý Martin v té době vykonával. Podle jiné pověsti se zase svatý Martin, který měl být jmenován biskupem, schoval k husám, protože mu tato pocta při vší jeho skromnosti nebyla příliš po chuti. Ty ho ovšem kejháním prozradily a tak chtě nechtě, opět skončily na pekáči. Dříve se také věřilo, že podle svatomartinské husy, respektive podle množství a rozmístěný tuku a stavu kostí, se dá předpovědět, jaká přijde zima. Další příběh už tak pohádkový není. 11. listopad, na kdy svátek připadá, byl v průběhu historie důležitým hospodářským mezníkem v daném roce. V tento den skončila hospodářská sezóna, sčítaly se výnosy a ztráty, panstvo probíralo všelijaké ekonomické strategie na další období a zkracovaly se počty nevhodné hospodářské zvěře. Právě v tomto bodě došlo i na husy. Jejich maso se přitom rozdělovalo podle společenské hierarchie – nejníže postavený sluha si z kuchyně odnesl křídlo, vyšší sluha stehno, zbytek přistál na talíři samotnému hospodáři. Ať tak, nebo jinak, tradice svatomartinské husy se dochovala dodneška a lidé po celé republice si ji náležitě vychutnávají. Někteří volí vlastní „kuchtění”, jiní využívají spíše četných nabídek restaurací, kde se husa připravuje na tisíc a jeden způsob. Na svatého Martina (a často i víkend nebo třeba celý týden poté) se stoly podniků prohýbají pod klasickými recepty, podle nichž se pečená husa ppdává s dvěma druhy dušeného zelí a bramborovým knedlíkem či lokši. Na zdejších menu ovšem nechybějí ani různé husí specialitky a variace. Tak se pojďme porozhlédnout… Kam v Brně vyrazit na svatomartinskou husu? Co by to bylo za husu, kdyby se neobjevila v restauraci Potrefená husa. Tady ochutnáte pomalu pečenou husí stehenní čtvrtku s červeným a bílým zelím, silným výpekem a třemi druhy knedlíků. V restauraci Jakoby na Jakubském náměstí si v rámci stálé týdenní nabídky pochutnáte na pečeném kachním stehně s červeným zelím a bramborovým a houskovým knedlíkem. Svatomartinské hody zažijete na vlastní kůži také v restauraci Pavillon, kde vás čeká klasické i delux menu v podobě husí paštiky, vývaru, kaldouna, variace farmářské husy nebo zmrzliny z husích foie gras. Široké svatomartinské menu chystají také v restauraci La Bouchée a Nekonečno,...
Listopadové gastrotipy: knedlíčky, koktejly, víno i burgery
Listopad je gastronomicky známy především svatomartinskými víny a husou. Nebojte, i tomu se budeme na blogu věnovat. Ale možná vás udiví, že kromě tradičních akcí se toho v brněnském gastru bude dít mnohem víc. Tak jdeme na to! 3. 11. Symposium Culinary Prague Symposium Culinary Prague je sice událost pražská, ale opravdu stojí za to ji zmínit. Už potřetí se totiž v Praze sjedou absolutní špičky evropské gastronomie, aby ukázaly své umění v pražském Slovanském domě. Každý z kuchařů v rámci přednášky odprezentuje některé pokrmy ze svého podniku a letos to bude velkolepé: účast potvrdili Paul Pairet, Jan Hartwig a dokonce i Albert Adria. Pokud vám fine dining není cizí, rozhodně byste na Symposiu neměli chybět. Webové stránky 4. 11. Pop-up knedlíčkárna v Laskominách od Maryny Čínské plněné knedlíčky jsou prostě úžasné a my je konečně můžeme ochutnat i v Brně! Sice jen jeden den, ale určitě to bude stát za to. U Maryny budete moct otestovat variantu guotie, tedy knedlíčky, které se nejprve smaží na oleji a potom dodusí na páře. Těšit se můžete na čtyři různé náplně, čtyři různé pochutiny k tomu a pivo Tsingtao točené do igelitových pytlíků! Event na facebooku 5. 11. Světový den veganství v Brně, Bajkazyl Brno Jste vegani, fandíte tomuto životnímu stylu nebo se zúčastníte listopadové veganské výzvy? Pak byste neměli chybět na oslavě světového dnu veganství v Bajkazylu. Organizátoři slibují odpoledne plné dobrého veganského jídla a přednášek. Můžete si nechat udělat veganské tetování nebo vyzkoušet tiskovou techniku linoryt. Akce bude zakončena koncertem a výtěžek z dobrovolného vstupného bude věnován azylu Život bez krutosti na statku. Event na facebooku 5. 11. Cocktail night, Rotor bar Koktejlový projekt Atelier v čele s Milanem Bukovským pokračuje v sérii úspěšných pop-upů. Na výběr koktejlů, které budou na přelomu roku k dostání v novém brněnském baru, můžete tentokrát zajít do legendárního Rotoru. Těšit se můžete na populární Tea for Two a pět nových kousků od klasiky až po experimenty. Pokud milujete koktejly a dokážete se nadchnout pro originální prezentaci i chuť, na této akci byste rozhodně neměli chybět. Pozor! Rezervace nutná. Event na facebooku 9. 11. Mosela třikrát jinak, Garage wine Náš milovník vína Martin Procházka má moselské rieslingy moc rád: to už vám ostatně musí být jasné, pokud jste četli některý z jeho článků na blogu. Jestli jste na tom podobně, zajděte na degustaci v Garage wine, kde vám představí hned tři moselská vinařství (Weingut Carl Löwen, Immich Batterieberg a Heymann – Löwenstein). Mosela třikrát jinak. Unikátní vína, unikátní polohy, tři různé přístupy a tři rozdílné osobnosti, které hýbou vinařským světem reislingů. Event na facebooku 11. 11. Svatomartinský košt, náměstí Svobody Každoroční Svatomartinský košt pořádaný...