Zmrzlina: kde najdete tu nejlepší v Brně?
Léto bez zmrzliny je pro mě něco jako zima bez sněhu. Musím přiznat, že v posledních letech, obzvlášť od té doby, co bydlíme v Brně, je blátivá zima smutnou realitou, ale to na situaci nic nemění. Zmrzlina k horkému létu prostě patří. A v rozpálených ulicích Brna prostě bodne. Pokud máte mlsné jazýčky a nespokojíte se jen tak s nějakou točenou zmrzkou z prášku na rohu, mám pro vás pár tipů, kam si zajít v Brně na poctivý nanuk nebo kopečkovou. Božský kopeček Božský kopeček, Zelný trh Tohle roztomilé modré autíčko nejčastěji potkáte na Zelném trhu. S nápadem zmrzlinového auta přišli v cukrárně Tutti Frutti. Zmrzlinu si vyrábí sami z hromady dobrého a zralého ovoce. Vybírat můžete až z osmi příchutí a každý den mají v nabídce jiné. To už je dobrý důvod, abyste se stali pravidelnými zákazníky. Já už jsem ochutnala mango, pražený kokos a mým favoritem je kiwi s bazalkou, které vyhrálo i první místo na Prague Ice Cream Festivalu. Cena kopečku 20 Kč / speciál 30 Kč Kavárna Praha Kavárna Praha, Husova 535/18 Jestli váháte, kam se stavit na nanuk, tak určitě do Prahy! Kavárna Praha leží v centru dění a zároveň na jejím nádvoříčku najdete požadovaný klid v ruchu velkoměsta. Nanuky do Prahy dodává Klarelia. A jsou to opravdu poctivé domácí nanuky, ve kterých najdete kousky oříšků nebo ovoce. Nutno přiznat, že v nanucích bývají občas i kousky ledu, ale pro mě osobně je to jenom drobná vada na kráse. Nanuky od Klarelie můžete občas potkat i na některém z brněnských foodfestivalů. V nabídce bývají čtyři druhy. Cena za nanuk okolo 40 Kč All in fresh All in fresh, Česká 31 Také All in fresh se může pochlubit zmrzlinou vlastní výroby. Prodají vám ji z malého okýnka pod hodinami na České. Při sběru materiálu na článek jsme vyzkoušeli avokádovou zmrzlinu s Baileys a kokosovou. Nutno přiznat, že zrovna tyhle dvě příchutě nás nijak nenadchly. Příště vyzkouším nějakou ovocnou, která má mít 75% podíl čerstvého ovoce. Cenu za kopeček si bohužel nepamatuju přesně, ale odhaduju to na 20-30 Kč Zmrzka na České Cukrárna Diana, Česká 241/25 Cukrárně Diana nikdo snad jinak neřekne. Pokud preferujete velký výběr před řemeslným zpracováním, je to pro vás to pravé místo. Zmrzlina je opravdu velice dobrá, sice z ní občas kromě smetany, žloutků, ovoce a cukru ucítíte občas i něco navíc, ale ve výsledku to zas až tak nevadí. Zkuste třeba kombinaci mascarpone a jahodové. Cena kopečku okolo 15 Kč MunGo nanuky Zdraví s chutí, nám. Svobody 702/9 Brněnská polévkárna MunGo rozšířila v létě svůj sortiment o nanuky. O prázdninách si dopřávají zasloužený odpočinek, ale jejich nanuky můžete koupit všude možně po Brně. Na výrobu nanuku jim stačí pouhé čtyři složky. A těmi jsou jenom ovoce, jablečný mošt nebo kokosové mléko. Nic jiného...
Otevřená zahrada žije: tentokrát ji zaplnili milovníci slováckých vín
Jen si to představte: je čtvrtek odpoledne, rozloučíte se s kolegy v práci a už za pár minut stojíte se skleničkou dobrého moravského vína uprostřed zahrady ohraničené lesem, procházíte se kolem jezírka a pozorujete nově natřené včelíny. Ne, nepotřebujete k tomu teleport. Tohle vše můžete zažít přímo v centru Brna, v Otevřené zahradě, kde tým nadšenců z Nadace partnerství připravuje tento skvělý letní festival již čtvrtým rokem. A protože už své vstupenky na další letošní místní ochutnávky mám doma, mohu se pokusit nalákat i ty, kteří buď o akci dosud nevěděli, nebo se na ni jen ještě nevypravili. Nebylo by to totiž poprvé, kdy pořadatelé několik dní před degustací hlásí: Máme vyprodáno. A vězte, že minimálně o ty dvě další bych nerada přišla. Víno z blízka totiž není žádnou jednorázovou akcí, ale celým seriálem ochutnávek, pro které si milovníci vína uvolňují čtvrteční podvečery. Co dva týdny zde můžete potkat vinaře reprezentující jednotlivé vinařské vesnice nebo (mikro)regiony. Jako třeba Strážnicka, odkud šestice vinařů přivezla do Brna svoje vína 28. července. Pro některé z nás přitom nebyli zcela neznámými: přípravný tým si je totiž vybral na další z akcí, kterou tato neziskovka připravuje, a to již od roku 2009: Festivalu otevřených sklepů, na kterém letos návštěvníci zavítali právě do Petrova nebo Kozojídek. Já si třeba výrazněji zapamatovala Vinařství Dobčákovi. Možná i díky svéráznému (vlastně jak jinak také u Moraváka ☺ )majiteli vinařství: Josefu Dobčákovi. Při pohledu na jeho vignetty se možná nejeden člověk zaraduje, že nákupem vína získá originální adresný dárek. To samozřejmě není vyloučeno, ale obdarovávaní se musí jmenovat Ondřej nebo Jakub. Jiné syny (ani dcery) totiž vinař Dobčák nemá. Po starším Jakubovi, který se degustace také zúčastnil, jsou pojmenována vína z vyzrálejších hroznů, mladší Ondřej dal jméno řadě lehčích, mladších vín. Vzorků od Dobčáků jsem tentokrát ochutnala většinu, přišly totiž na řadu mnohem dříve než v dubnu ve Strážnici. Protože jsem však nyní začala bílými víny, nedošlo na jejich exkluzivní řadu Vín strážnických pánů, kupáže, jejichž základem je vždy Svatovavřinecké. V čase jsem však přeskočila návštěvu u stánku paní Brázdové ze Sudoměřic. Ta měla snad více práce s objasňováním toho, co za odrůdu je to ten Johanniter, než s naléváním degustačních vzorků. Nebudu vás nudit teorií, kdo chce, podrobnosti si najde (jen bych nehledala ve Státní odrůdové knize, tam totiž zapsaná není). Mě u tohoto vzorku zaujalo zejména to, že působil výrazně sladším dojmem než předchozí degustované Chardonnay (rovněž z patnáctkového ročníku), ačkoliv poměr cukrů a kyselin byl u obou vín velmi obdobný. V tom jsem se shodla i s kamarádkou, stejně tak jako na tom, že u Sauvignonu bychom si, že máme ve skleničce právě tuto odrůdu, asi netiply. I přes nesporně odlišný charakter slováckých Sauvignonů v porovnání s například (mými oblíbenými) znojemskými bych...
Festival Ibérica: Ochutnávka tacos, tapas a choriza na ulici
Pokud jste se v úterý a ve středu pohybovali v centru Brna, nemohli jste si nevšimnout žen s rudou květinou ve vlasech a pánů v sombréru. A pokud jste zamířili do Radnické ulice, nemohli jste minout řadu stánků, kde to kouřilo z hrnců, syčelo z pánví a mlaskalo nad dobrotami ze slunného jihu. Za tím vším totiž stála Fiesta Gastronómica Iberoamericana, přehlídka španělských a latinskoamerických specialit, která je součástí festivalu Ibérica. Na začátek je potřeba říct, že uvítání bylo, jak se patří, stylové. Hned při příchodu nás rozhoupaly rytmy ohnivého flamenga, které se linuly z nádvoří Staré radnice, a kdybyste nevěděli, že jste v Brně, mysleli byste si, že jste se ocitli kdesi daleko v zahraničí. Kolem dokola totiž zněla angličtina, španělština, portugalština…. zkrátka všechno kromě češtiny. Bylo vidět, že festival přilákal hlavně vysokoškolské „erasmáky”, ovšem podle průměrné věkové hladiny návštěvníků si jej nenechali ujít ani starší generace cizinců. A díky tomu, že se festival odehrával přímo v ulicích Brna, přitáhl i zvědavé kolemjdoucí cestou z práce. Zhruba dvacítka stánků byla na první pohled obložená davy lidí, ale sympatické bylo, že hostitelé dokázali objednávky rychle odbavit a nikde jste nečekali déle než pár minut. Ochutnat se dala spousta zajímavostí, typických i méně typických pro iberoamerickou kuchyni. Samozřejmostí byly klasické mexické tacos, španělské jednohubky tapas tisíce chutí, nechyběly ani speciality z jalapenos, plněné kukuřičné placky, grilované krevety a burgery s chorizem, pochutnat jste si mohli i na tradičních pokrmech horského Španělska, jako byl guláš z býka nebo studený rajčatový krém posypaný směsí chleba, vajíčka a špeku. Většina jídel byla řemeslně dobře připravená, jen škoda, že dvě hodiny před zavíračkou už skoro nikde nebyla k dostání paella, většina menu byla proškrtaná a zásoby stánků se viditelně tenčily. Iberoamerická kuchyně se samozřejmě neobešla ani bez špetky pikantního koření a pálivých papriček, takže rozsáhlá nabídka vína ze španělských, argentinských, uruguayských a chilských vinic přišla víc než vhod. Našli jste tu vše od svěžích bílých, letních rosé až po těžká červená vína. Zajímavá byla například ochutnávka španělských vín z biozemědělství. Navíc mě potěšilo, že servírování vína neutrpělo zvykem klasických českých festivalů, kde i prímovní nápoj dostanete do kelímku. Ten byl sice k mání, ale pokud jste chtěli, za vratnou zálohu jste si mohli víno vychutnat kultivovaně ve skle. Zvláštní bylo, že se na iberoamerickém gastrofestivalu prezentovali i jihomoravští vinaři a k dostání byly také nápoje typu české pivo či italský Aperol Spritz. Nu ale proč ne. Jediné, co se úplně nepovedlo, byla (ne)čistota stolků, kde jste si mohli odložit skleničku, pokud jste na snězení burgeru nebo tacos potřebovali obě ruce. Poházené zbytky jídla a hromady papírových tácků sice moc chutně nepůsobily, ale vzhledem k...
Vivat Zelňák: Slavnosti jahod a třešní
Poté, co jsem nestihla slavnosti chřestu, jsem chtěla navštívit slavnosti jahod a třešní. Těšila jsem se, že ochutnám sladké, slané, kyselé. Nicméně počet podniků a výrobců dobrot, mě trošku zklamal, čekala jsem asi větší zastoupení. Sestava Mikro farma, Veselá Vačice a Jedna báseň, sice super, ale přišlo mi to trochu málo. Byla jsem zvědavá, jak si místní podniky poradí s jahodami a třešněmi ve slaných jídlech a hlavně, že bude z čeho vybírat. Možná jsem prostě jen čekala víc. Dost bylo kritiky a teď ke chvále, ochutnala jsem vietnamskou bagetu s jahodovo-chilli omáčkou z Veselé vačice. A musím říct, že opravdu výborná. Omáčka sama o sobě hodně pálila, nicméně v kombinaci se vším, co v bagetě bylo, se pálivost vytratila. A ta velikost? Pro mě oběd i večeře v jednom. Kromě výše uvedených bylo možné ochutnat a zakoupit marmelády a sirupy od Vandy, čehož jsem využila a odnesla si domů výborný jahodovo-bezový sirup. Ochutnat bylo možné vína od Jana Stávka nebo ovocná přírodní vína, nesměla chybět káva, pečivo z Jeřábkovy pekárny (zkuste někdy jejich cibulový chlebánek, ten je moc dobrý), nabídku zmrzliny, jak jinak než jahodové a třešňové, a taky sladkosti v podání Nebeských dortíčků či dalších výrobců. Opravdu oceňuji snahu oživit Zelňák a udělat z něj centrum všech chutí a hlavně těch tradičních v podobě místních surovin od regionálních pěstitelů, tak výrobců a zpracovatelů těchto produktů. Nicméně pokud se ve stejný den koná na různých místech Brna několik foodfestivalů najednou, jako tomu bylo i víkend 17. – 18. června, je opravdu obtížné si vybrat, kam se vlastně půjde a asi to částečně škodí i samotným akcím. Rozhodně se těším na další Vivat Zelňák, který bude v srpnu, a tématem budou rajčata, tak vesele nakupujte nebo pěstujte, obdivujte a užívejte toho, že máme v Brně takový super trh, kde to na jednom konci voní bazalkou a na druhém jahodami nebo meruňkami. Vivat Zelňák. Foto: Eva...
Extrem Food Festival: Hmyz na talíři, ale i exotické pokrmy a velká pohoda
Jak už sám název napovídá, na sobotním festivalu v brněnských Lužánkách nebyla o netradiční jídla nouze. Extrémní kuchyně má v gastronomii po právu své místo i příznivce. Počáteční předsudky i zvědavost, s nimiž na akci dorazila spousta lidí, ale nakonec rozprášilo překvapení, že i extrém může chutnat skvěle. Zvlášť pokud je zajímavě propojený s exotikou, jak tomu bylo na Extrem Food Festivalu. Jakou představu ve vás extrémní gastronomie vyvolává? Ve mně hmyz pečený na pánvi, pizzu s kobylkami a pivo, ve kterém plavou kobří ocásky. Pravdou je, že jsem nebyla jediná, kdo s podobnou myšlenkou přicházel na první ročník Extrem Food Festivalu, který se konal 21. května v Centru volného času Lužánky. Částečně s nedůvěrou, částečně s nadšením a zvědavostí, že ochutnám něco netradičního, jiného, než běžně dostanete v českých restauracích. Že se vaše představy o talíři plném hmyzu splní, napovídal už dárek na uvítanou, kterým byl každý účastník vybaven. Kromě tradičních letáků, plánků a harmonogramu kulturního programu jsme stylově dostali panáka červů a toaletní papír s logem festivalu. Vtipné, trefné a trochu s husí kůží. Podobný pohled se naskytl hned u prvního stánku. Mísy s hemžícími se moučnými červy, pánve s praskajícím hmyzem na rozpáleném oleji, davy lidí řešící dilema, zda ochutnat, nebo si na hmyzí delikatesu raději nechat zajít chuť. Přiznám se, že já jsem tak silný žaludek na degustační porci červů neměla. Jak se ukázalo následně, hmyzí kuchyně byla naštěstí jen nepatrnou součástí festivalu. Potěšilo nás, že tímhle ten opravdový extrém skončil a dál následovalo jen příjemné ochutnávání neobvyklých pokrmů, ovoce a zeleniny, nápojů a dalších lahůdek, které jsou typické pro země za hranicemi exotiky. Přízemní prostory lužánecké vily včetně její zahrady byly poseté stánky s mexickou, arabskou, korejskou, thajskou, vietnamskou a japonskou kuchyní. Mohli jste ochutnat studenou ugandskou kávu, sušené maso ze zvířat Ameriky a Afriky, které bylo opravdu luxusní, islandské a gruzínské speciality, víno z vanilkových lusků, které – jak jsme se shodli – člověk buď miluje, anebo nenávidí, pravý zelený čaj, sůl z různých koutů světa, kde nás zaujala především borůvková varianta, sérii chilli omáček, které vám rozbouřily chuťové pohárky, ale také celou řadu pochoutek inspirujících se cestami expedičních a cestovatelských klubů nebo poctivé domácí pivo od brněnských JBM Brew Lab. Nechyběly ani stánky s širokou paletou známého i neznámého koření. Gastronomii pak doplňovala řada tematických přednášek, hudebních a tanečních vystoupení, promítaných filmů a workshopů. Musím uznat, že celý festival byl především jednou velkou pohodou. Potkat jste tu mohli lidi všech věkových kategorií, zájmů i životních postojů, od neziskovkářů, přes studenty a manažery až po techniky a vědce. Ti všichni dohromady posedávali na trávě, postávali u stánků, bavili se o jídle, ochutnávali netradiční...
Naučte se vařit s šéfkuchařem Janem Kaplanem
Jan Kaplan je šéfkuchařem známé brněnské restaurace Pavillon, sídlící v replice funkcionalistické Zemanovy kavárny v parku na Kolišti. Vystudoval sice sociální antropologii, ale vaření se mu stalo vášní. Již během studií získal první ostruhy v restauraci v USA, poté se rozhodl kulinářskému umění věnovat naplno a odešel do Londýna, kde získával zkušenosti i u Gordona Ramsaye v hotelu Connaugh. Po návratu do Brna působil krátce v restauraci Borgo Agnese a následně v restauracích Michala Götha U Kastelána a Pavillon, kterou nyní vede. Spolu jsme si vykládali o tom, jak je skvělá rostoucí úroveň gastronomie v ČR, a to nejen díky mnoha vynikajícím restauracím. Velký podíl na tom mají i dodavatelé, kteří dokáží produkovat kvalitní suroviny a potraviny. V posledních letech je daleko snazší zajistit si lokální a sezonní suroviny, ze kterých Jan Kaplan vaří nejraději, jen je ještě trochu složité si vhodné chovatele a pěstitele v okolí vyhledat. Jan Kaplan Vás v Divoké vařečce naučí připravit moderní čtyřchodové menu. Jako předkrm si připravíte marinovaného lososa s okurkovým gazpachem, chorizem a domácí citronovou majonézou. Polévka bude v podobě květákového krému s grilovanou tygří krevetou a medvědím česnekem, který si našel místo v české kuchyni až v posledních letech. K hlavnímu chodu se bude podávat u nás tak oblíbené kukuřičné kuře, ale v netradiční úpravě, tedy pošírované, s přílohou z červené čočky, estragonovým velouté a zeleným chřestem. Sladkou tečkou na závěr tohoto čtyřchodového menu bude kokosová panna cotta s vanilkou, avokádem, mangem a ananasem. Během kurzu Vám určitě rád prozradí i plno dalších kuchařských „fíglů“. Do jeho domácí kuchyně můžete nahlédnout pomocí blogu Oh My Chef, který píší s přítelkyní...