Když se snoubení vyvede na jedničku: mini pokrmům od Pilátů to s víny Neustifter slušelo
Přiznám se bez mučení: když jsem si lístek na degustaci vín rakouského vinařství Neustifter v Café Pilát kupovala, hnal mě především zájem o poznání tohoto rodinného vinařství, s jehož produkcí jsem se během let různě setkávala, ale snad nikdy neměla možnost zkusit více než jeden, dva vzorky za večer. Zájem byl zesílený tím, že vinařská vesnička Poysdorf mě několikrát svou malebností zaujala i při jejím pouhém průjezdu na trase Brno – Vídeň. Ale že za vstupné 380 Kč dostanu kromě super výkladu od Moniky Neustifter (dcery majitelů) nejen pět poctivých vzorků, ale také jejich snoubení s malými jídly a chuťovkami, mě překvapilo až asi den před degustací, když jsem se pořádně podívala, na co že to vlastně jdu. A to snoubení opravdu povedené, přitom nikterak komplikované, určitě může být inspirací, když se budete chtít vytáhnout před návštěvou. Ochutnávku jsme začali možná trochu netradičně růžovým vínem, logika byla ale jasná: jednalo se o nejsušší vzorek, základní víno z řady KLASSIK. Růžovky ve vinařství Neustifter vyrábějí zásadně jen z odrůdy Cabernet Sauvignon. Konkrétně u tohoto vzorku z roku 2015 ležel rmut na slupkách pouze šest hodin, což však díky malým bobulím stačilo k tomu, aby měl slušně růžový (nikoliv jen narůžovělý) odstín. K vínu se podávaly malé profiterolky plněné ricottou a přelité ovocnou polevou, které s vínem krásně korespondovaly. Z řady EXKLUSIV, ve které nabízí vinařství podle svých slov již vína výraznější, vícevrstevnatá, byl pak druhý vzorek: Sauvignon 2015. Hrozny nechali Neustifterovi ve vinici záměrně méně nazrát, aby výsledné víno působilo svěže. Působilo. Ale úplně jiným dojmem, než třeba novozélandský Sauvignon, který popíjím při psaní tohoto textu. V tomto vzorku bylo cítit spíše zelené ovoce. Většina by asi řekla angrešt, ale já osobně jsem si napsala jablko, za což by se na mě možná spousta someliérů škaredě podívala. Víno doplnily tyčinky z listového těsta plněné ančovičkami a opět: velmi příjemná kombinace. Tento vzorek pro mě byl asi nejlepším z večera, ale jakožto fanynka Sauvignonu možná nedokážu být objektivní. Vína mi totiž chutnala všechna a vlastně jsem si pak opomněla na závěr degustace poznačit, které nejvíce. To jsem u jídla ani nemusela. Suverénně u mě totiž vyhrál hlavní chod, podávaný kuchařkou přímo před námi. Tak skvěle do křupava vypečený vepřový pupek jsem snad ještě nejedla. Olivy v pečivu byly asi zbytečné (ač jako takový byl chleba rozhodně skvělý), ale spárování s Veltlínským zeleným (opět řada EXKLUSIV) bylo dokonalé. Šampion Valtických vinných trhů pocházel z hroznů vypěstovaných na nejstarší viniční trati v Poysdorfu (Rösselberg založili již ve 13. století). Druhý – tentokrát již polosladký – Veltlín z řady TERROIR se sice medailí ani takovýmto původem propagovat nemůže, nicméně v kombinaci s modrým sýrem doplněným o ořechy, fíky a datlový sirup byl opravdu zážitkem. Sýr totiž cukry pocitově utlumil a vznikla skvělá...
Jakoby: Gastronomický zážitek umocněný náladou večera
Brněnské Jakubské náměstí se poslední dobou stalo synonymem mekky gastronomie a nočního života, kterou znají i za hranicemi. A není vůbec divu. Zdejší podniky totiž dokáží rozproudit chuťové pohárky i energii večera jako málokdo. V centru dění stojí restaurace a bar v jednom, která nabízí kombinaci prvotřídního jídla a zajímavého pití. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že návštěva stojí pokaždé za to. Seznamte se s Jakoby, které úspěšně šlape pod taktovkou provozního Milana Dvořáčka, s kterým jsem si o jeho podniku pro náš blog popovídala. Milane, mohl bys představit koncept Jakoby? Jakoby jsme vybudovali v červenci před 4 lety s tím, abychom oslovili větší masu lidí, nejen co se týká dobré gastronomie, ale i nápojů. Tehdy nás totiž překvapilo, že když člověk vyrazí do města, třeba do pivního baru nebo restaurace, setká se jen s jedním či dvěma druhy rozlévaného vína, s pár panáky, nějakou škálou piva, ale nebylo toho moc. My jsme nabídku chtěli rozšířit, a tak jsme začali se 4 druhy piva a zhruba 80 druhy vína, což tady v té době nikdo neměl. Jsme také jedni z mála, kteří nabízejí nejen rozlévanou Moravu, ale také Itálii, Francii, Rakousko a Německo. Naším cílem bylo zavést místo, kam by se dalo jít jak s přítelkyní na večeři a příjemně posedět, tak na obchodní jednání nebo s přáteli. Tomu jsme přizpůsobili i prostředí, které není vyloženě typický pivní bar, ale restaurace a bar. A po gastronomické stránce? Já nemám příliš rád koncepty restaurací, kde nabízí úplně všechno. Náš gastro koncept byl od začátku jasný v tom, že nechceme mít velký jídelní lístek, ale bude omezený. To znamená, že se budeme držet v 5 předkrmech, v 5 hlavních chodech, aby bylo zastoupené každé maso, jedna dvě těstoviny, velmi jednoduché, nic složitého, protože nejsme italská restaurace, potom něco k pivu a pochutiny. Zbytek necháváme na denní nabídce. Od začátku bylo také jasné, že na jídelním lístku nebudeme mít čerstvé ryby a steaky, protože jsme je vždy chtěli nechat do nabídky podle toho, co nám ten den dodavatel přiveze. Proto nakupujeme například jen 10 až 15 kusů ryb a když se prodají, tak se prodají, druhý den nakoupíme další. Přijde mi zbytečné mít velkou zásobu ryb, mrazit je. Stejně postupujeme u steaků. Nakoupíme je, naložíme, necháme odležet a teprve pak je prodáváme. Ale držet pořád hovězí svíčkovou, protože by tu měla být, což si myslí spousta klasických hospod, je podle mě špatné. Je to sice výborné maso, ale fádní a nudné a je daleko lepší zaobírat se menšími steakovými masy, které lidé tolik neznají, ukázat jim je a představit je. Raději vybírám pokaždé něco jiného. Zajímalo by mě, proč právě název Jakoby?...
Červnové gastronovinky: asijské koncepty, Rynk a konec Simplé
Za poslední měsíc se toho v brněnském gastru odehrálo opravdu mnoho, a to pozitivního i negativního. Pytel se roztrhl s asijskou kuchyní a otevřely hned tři nové podniky. Na poli fine diningu už se tak dobře nedařilo. Pojďme si tedy zrekapitulovat nejdůležitější změny za měsíc červen. Gỗ Brno – Pravá vietnamská kuchyně Vietnamská kuchyně je prostě na vzestupu a tvůrci konceptu Gỗ Brno to moc dobře vědí. Zatím jsme na autentické pokrmy museli jezdit na Olomouckou, teď už máme šanci i v centru Brna. Příjemné bistro se zahrádkou je v poledních hodinách narvané k prasknutí. Ochutnat můžete všechny klasiky od závitků až po bun cha nebo bun bo nam bo v nadprůměrném provedení. Umami Simply Asian Mladší brácha výše zmíněné Gỗ otevřel dveře teprve před několika dny. Koncept je zaměřený na thajskou kuchyni a také sushi: setů, ze kterých si můžete vybrat je nepočítaně. Ihned po otevření se podnik potýkal s kolapsem pokladního systému, my jim tedy přejeme, aby se to do budoucna neopakovalo. Uvidíme, jak si Umami povede na konkurencí našlapané Jezuitské ulici. Siam thai Poslední novinkou mezi asijskými koncepty je restaurace Siam Thai, která láká na pravou thajskou kuchyni. Po naší návštěvě nicméně musím konstatovat, že mají před sebou ještě hodně práce, a to především na servisu i kvalitě nabízených pokrmů. Doufejme, že počáteční výkyvy překonají a hosté se budou rádi vracet: interiér je celkem příjemný a posedět můžete i na zahrádce. La Maison du Marché už je Rynk Nečekaná zpráva přišla v polovině června, kdy se z La Maison du Marché v hotelu Grandezza stal Rynk. Skupina kolem Borgo Agnese převzala prostor po Ricardovi Lucquemu, který své působení v Brně po několika letech vzdal. La Maison du Marché nabízel sofistikovanou francouzskou kuchyni s asijskými vlivy Davida Viktorína. Koncept se bohužel u zákazníků příliš neosvědčil, a tak se z La Maison stal během jednoho týdne Rynk. Kuchařský tým zůstává a vy si můžete zajít na burger, pastrami nebo třeba steak. V létě chystají pravidelné grilování. Simplé končí Jeden z nejzajímavějších podniků v Brně po roce a pár měsících podniků ukončil provoz. Simplé pod vedením Lukáše Nečase si během své krátké existence vydobylo čestné místo na brněnské scéně a dokonce se umístilo na předních příčkách několika žebříčků. Finanční výnosnost ale bohužel nebyla tak ideální a majitelé se rozhodli provoz ukončit. To jen dokazuje, že vyšší gastronomie to má v Brně těžké: restaurace, která by se v Praze bez problémů uživila, musí bojovat o přežití. Lukášovi přeju mnoho štěstí do budoucna a děkujeme za těch pár krásných zážitků, které jsme v Simplé získala. Byli jste v některém z nových podniků? Máte tip kam zajít nebo co se bude otvírat?...
Gourmet tour: Jak jsme hodnotili vinařské Brno
Nejdříve jsem myslel, že Vám z této akce budu přinášet online vstupy a poskládám reportáž krůček po krůčku, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Ono by se to asi brzy zvrhlo, a z celého článku by možná byla spíše velká ostuda. Proč? Město Brno se totiž rozhodlo postavit novou strategii komunikace svých předností pro turisty na třech základních premisách. Brno bude nově město kultury, architektury a POZOR… GASTRONOMIE. A s tím souvisí i projekt brněnského turistického informačního centra – Brno Gourmet tour. V rámci něho budou každý rok hodnoceny brněnské podniky v kategoriích restaurace, kavárna, cukrárna, bar, pivnice a vinárna, a ty nejlepší budou zařazeny do katalogu doporučených míst, které se turisté v Brně nemusí bát navštívit. Mé maličkosti a kolegovi sommeliérovi Ivo Dvořákovi připadla ta čest, první ročník této Gourmet tour v kategorii vinárny a vinné bary ohodnotit. Všechny nominované podniky projít, dát si tam pár pohárků, něco na zub, popovídat s obsluhou, ochutnávat, porovnávat, hodnotit a zase ochutnávat. Asi už začínáte chápat, proč by online reportáž nemusela dopadnout dobře. Ale pojďme k samotnému průběhu dne. Zásadními hledisky hodnocení pro nás byla nabídka rozlévaných a lahvových vín, úroveň vystupování a znalostí personálu, doplňkový sortiment, prostředí podniku a samozřejmě celkový dojem. Vypadá to jednoduše, ale hned v prvním navštíveném podniku jsem začal chápat, jaká to bude řehole. Nejdříve nás totiž naše povinnost zavedla do vinotéky U tří knížat. Malá, útulná vinotéka či lépe vinárnička, zaměřená spíše na tu lehce „propitější“ část populace. Majitel Pavel Nešpůrek i jeho kolega jsou velcí vínomilci, a je to zde znát. Není nad to, když Vás obsluhuje přímo člověk, který si veškerá vína sám vybral, zná je a ví proč je prodává. Ucházející sudovka a vždy aspoň deset lahvových vín na skleničku, které Pavel stále dle různých témat či novinek v sortimentu mění. Navíc jsme zde objevili možná poslední láhev na světě Hibernalu 2013 od Petra Kočaříka, a tak jsme ji museli v rámci naší tour hned také ochutnat (rozuměj vypít). Na to, že bylo asi deset dopoledne, docela slušný start. Druhým hodnoceným podnikem byla Jedna báseň na Sukově. Slušné polední menu a moc příjemná obsluha. Kočka byla sice první den v práci, a o vínu nevěděla skoro nic, ale ty oči… Malou výtku jsme tu měli i k vínu. Když už si člověk napíše na vývěsní štít Wine Bar – očekávali bychom trošku nápaditější a širší výběr vín – a hlavně vlastní vinný lístek. Ne vypracovaný a dodaný velkoobchodem s nápoji, stejný jako v desítkách dalších podniků v Brně. Určitě kvitujeme možnost dát si většinu vín v nabídce na skleničku, chtělo by to ale sortiment dále rozšířit. A na obsluze by šlo taky...
Vivat Zelňák: Slavnosti jahod a třešní
Poté, co jsem nestihla slavnosti chřestu, jsem chtěla navštívit slavnosti jahod a třešní. Těšila jsem se, že ochutnám sladké, slané, kyselé. Nicméně počet podniků a výrobců dobrot, mě trošku zklamal, čekala jsem asi větší zastoupení. Sestava Mikro farma, Veselá Vačice a Jedna báseň, sice super, ale přišlo mi to trochu málo. Byla jsem zvědavá, jak si místní podniky poradí s jahodami a třešněmi ve slaných jídlech a hlavně, že bude z čeho vybírat. Možná jsem prostě jen čekala víc. Dost bylo kritiky a teď ke chvále, ochutnala jsem vietnamskou bagetu s jahodovo-chilli omáčkou z Veselé vačice. A musím říct, že opravdu výborná. Omáčka sama o sobě hodně pálila, nicméně v kombinaci se vším, co v bagetě bylo, se pálivost vytratila. A ta velikost? Pro mě oběd i večeře v jednom. Kromě výše uvedených bylo možné ochutnat a zakoupit marmelády a sirupy od Vandy, čehož jsem využila a odnesla si domů výborný jahodovo-bezový sirup. Ochutnat bylo možné vína od Jana Stávka nebo ovocná přírodní vína, nesměla chybět káva, pečivo z Jeřábkovy pekárny (zkuste někdy jejich cibulový chlebánek, ten je moc dobrý), nabídku zmrzliny, jak jinak než jahodové a třešňové, a taky sladkosti v podání Nebeských dortíčků či dalších výrobců. Opravdu oceňuji snahu oživit Zelňák a udělat z něj centrum všech chutí a hlavně těch tradičních v podobě místních surovin od regionálních pěstitelů, tak výrobců a zpracovatelů těchto produktů. Nicméně pokud se ve stejný den koná na různých místech Brna několik foodfestivalů najednou, jako tomu bylo i víkend 17. – 18. června, je opravdu obtížné si vybrat, kam se vlastně půjde a asi to částečně škodí i samotným akcím. Rozhodně se těším na další Vivat Zelňák, který bude v srpnu, a tématem budou rajčata, tak vesele nakupujte nebo pěstujte, obdivujte a užívejte toho, že máme v Brně takový super trh, kde to na jednom konci voní bazalkou a na druhém jahodami nebo meruňkami. Vivat Zelňák. Foto: Eva...