Gastropostřehy z výletu do Norska: Abstinentkou snadno a rychle
Měsíc v jihovýchodní Asii, dva týdny v jižní Evropě u moře… nebo tři dny v Norsku ☺. Tak nějak vypadá s ne až tak velkou nadsázkou cenová hladina při jídle „venku“, když se vypravíte na sever. Samozřejmě můžete zvolit i nízkonákladovou variantu, kupovat si základní potraviny a z nich si pokrmy případně připravovat sami, ale to by nebyla dovolená podle mého gusta: a ono i ten nákup v obchodě byste museli násobit trojkou. Ceny se totiž v Norsku (alespoň v Bergenu, kde jsem na ty necelé tři dny zakotvila já) pohybují podobně jako u nás: jen v místní měně. A není koruna jako koruna. Co jsem tak ušetřila za letenky, okamžitě jsem opět investovala do svého kulturního obohacování ☺. Samozřejmě po důkladné domácí rešerši. Když jsem proto při noční popříletové procházce zjistila, že jedno z doporučovaných míst je vzdálené asi 50 metrů od mého ubytování, hned se bylo na co těšit. Godt Brød, který má mimochodem v Bergenu (a nejen v něm) několik poboček, je něco mezi kavárnou a pekařstvím: neskutečně milá obsluha vám připraví sandwich z několika možných druhů pečiva na míru: Je libo máslo? Pomazánku? Naše pesto? A co na druhou půlku? Máte ráda sýr? Máme místní. A šunky: hovězí, krůtí a některé i pro milovníky BIO nálepek. K tomu nejrůznější klíčky i drcené olivy. Prostě správné místo pro posilnění se před delším výletem. Ačkoliv seznam, z jakého bylo možná vycházet při výběru snídaňových míst, byl na tak krátký výlet více než dostačující, nakonec to byla moje první a poslední standardní snídaně v Bergenu, pokud nepočítám vafli snězenou s výhledem do fjordu. V neděli bylo totiž před výletem všude zavřeno a odletové pondělí jsem si už jen užívala pohled na moře s banánovým smoothiem v ruce. Těch míst, která jsem gastronomicky plánovala, ale z nějakého důvodu nenavštívila, bylo bohužel více. Na norskou obdobu španělských tapas jsem totiž došla až po zavíračce. Ta mě mimochodem ve 22 hodin, vzhledem k tomu, že v Norsku bylo tuto dobu světlo až minimálně do půlnoci, celkem překvapila. Další neabsolvované místo (ice bar) již nebylo vinou mého svérázného životního stylu, ale protože ještě nebylo vůbec otevřené, ač již bylo uvedené v průvodci pro rok 2016. Představa pití drinku ze sklenice vyrobené z ledu, kterou budu držet v rukavicích, lákala i poměrně zarputilého odpůrce typických turistických atrakcí. Nezvládla jsem také tradiční hot dog, jehož prodejců je v Bergenu snad více, než nyní v Brně těch kebabu. A pokud si pro něj nepůjdete do jakési maloobchodní – kioskové – sítě, většinou budete mít na výběr z několika druhů uzeniny. Mimochodem v těchto prodejnách dostanete také jakousi obdobu naší točené zmrzliny, jen z té naší (alespoň opočenské, která se teď rozšířila snad po celé republice) necítíte tak výrazně rostlinné tuky (vyzkoušeno). Pokud to naopak vezmu z druhého pohledu: ochutnala jsem prakticky vše, co jsem chtěla: místní...
Vzhůru na jahody: sběr, příprava a prospěšné látky
Na přelomu května a června je kromě jiného ovoce sezona jahod. U nás doma to znamená pobrat všechny volné nádoby a vyrazit do Šakvic k Jakubčíkům na samosběr. Stejně jako asi půlka Hustopečska. Sezona samosběrů obvykle trvá 3-4 týdny. U Jakubčíků je na výběr z několika odrůd (Queen Elisa, Patty, Rumba), drobné rozdíly mezi odrůdami lze vypozorovat při sběru a ochutnávání. Pro Česko jsou sice nejznámější hlavně Kunratické jahody, ale i jinde po republice je možno sehnat kvalitní a chutné jahody. Starší seznam míst jahodových samosběrů z celé země k nahlédnutí zde. Výhodou samosběrů je zejména to, že nekupujete zajíce v pytli – ovoce můžete vždy ochutnat, vybrat si jen to nejhezčí a víte na 100%, že jde o českou produkci, obvykle také výrazně ušetříte – kilo nasbíraných jahod vás vyjde na 40-60 korun (což je v sezóně až o 50% méně než na stáncích, mimo sezónu ještě mnohem více). Ovoce k vám nemuselo putovat dlouhý čas, je čerstvé, a při sběru si alespoň na chvíli užijete čerstvého vzduchu. Pokud vám čas, prostředky či dostupnost nedovolí navštívit samosběr a jste odkázáni na stánkový prodej, ptejte se po zemi původu, nejlépe i po odrůdě – prodejci české produkce obvykle vědí o jakou odrůdu jde. Vybírejte hezké, dobře vybarvené, pevné a voňavé plody. A orientujte se sezónou, české jahody vždycky seženete hlavně koncem května a během června. V ostatních měsících budou z dovozu. Taktika kterou je nejvhodnější při sběru zvolit zní: nejdřív ochutnejte a pak sbírejte ty, které vám chutnají nejvíc. Člověk by myslel, že mu to pak zabrání ihned po příjezdu začít ihned konzumovat, ale po sběru jsou přece jenom jahody s cukrem a mlékem nebo smetanou prostě tradiční nutností. Nejjednodušší formou zpracování je pouze omyté a odstopkované jahody lehce přisladit cukrem, rozmixovat a zamrazit po menších dávkách dle libosti. Jahody takto skvěle doplní jakýkoliv nepečený dezert po celý rok. Celé kusy jahod můžete zamrazit na pozdější výrobu jahodových knedlíků. Džem z jahod je dost náchylný k plesnivění, takže při jeho přípravě úzkostlivě dbejte na hygienu a nebojte se ho následně sterilovat. Pokud se však výroba povede, jahodový patří k nejchutnějším džemům vůbec. Ke kompotování jahody nedoporučuji, protože jsou poměrně měkké a snadno se rozvaří. Jestli i přesto kompot chcete připravovat, vyberte co nejpevnější a stejně velké kusy plodů. Pokud nasbíráte větší množství jahod, než jaké zrovna máte sílu sníst a zároveň nemáte v plánu je okamžitě dále zpracovávat, uložte je do lednice, ale předem neumývejte, mohly by plesnivět. Ideální je uložit je v jedné vrstvě (já při ukládání beru každou jahodu zvlášť a skládám špičkou nahoru, vejde se jich tak do nádoby více, ale hlavně si při této mravenčí...
FoodPark: Další food festival?
Na sobotní dopoledne jsme se s kamarádkou domluvily, že se zajdeme podívat na FoodPark. Z domu jsem vyrážela náležitě hladová, abych toho mohla co nejvíc ochutnat, a s plánem nakoupit pečivo od místního pekaře. Na FoodParku jsem doposud byla zatím jenom jednou a tehdy mě příliš neuchvátil. Zasloužil si ovšem dostat druhou šanci. Tentokrát si pro mě připravil několik příjemných překvapení, některé negativní dojmy bohužel zůstaly. Brány FoodParku se otevírají v 10:00. Trošku škoda, že všichni prodejci nebyli připravení prodávat a svoje stánky teprve chystali. Nenechaly jsme se odradit a prošly tu hrstku připravených. Stánkaři nás zvali na ochutnávku a velice zapáleně nám o svých produktech povídali. Nakonec jsme se rozhodly pro italský hot dog od Daydream Caffé a bagetu od Vietnamských baget. Musím říct, že spojení rajčat, mozzarelly a rukoly v louhovaném rohlíku s debrecínským párkem bylo poněkud netradiční. Přesto však překvapivě dobré. Akorát bych pro příště párek vyměnila za nějaký jemnější, jeho chuť byla až příliš výrazná. Vietnamská bageta byla také trefou do černého. Na vaše přání vám ji připraví s chilli omáčkou nebo bez ní. Úsměv přidávají zdarma. Jedním ze stánků, které mě nadchly, byla Fajna pasta. Mají obrovský výběr těstovin v nejrůznějších příchutích od kakaových, přes skořicové, sicilské, s červenou řepou až po pravé semolinové. Já jsem koupila fettuccine s medvědím česnekem a těším se, až nám je uvařím s jednoduchou žloutkovou omáčkou s parmazánem. Už teď se mi sbíhají sliny! Skvělý nápad měli v Tropicu. Vyrábí totiž 100% přírodní džusové koncentráty bez cukru, konzervantů a navíc jsou nepasterizované. Koupíte si malý pytlíček, ten si naředíte vodou a jako mávnutím kouzelného proutku máte litr výborného džusu. A pokud koncentrát nespotřebujete hned, vydrží vám v mrazničce až dva roky. Sbohem, tetrapaky, já mám od této chvíle lepší řešení. Závěr naší návštěvy jsme si osladily zmrzlinou od Božského kopečku cukrárny Tutti Frutti. Zatím jsem na ni slyšela pět samou chválu, takže jsem nemohla odolat. Od velice milého pana zmrzlináře jsme nejdříve dostaly ochutnat každou příchuť a teprve potom jsme se rozhodly, kterou si dáme. Naše volba padla na sicilský citron a pražený kokos. Zmrzlina byla opravdu skvělá, těším se, až ochutnám další příchutě. FoodPark ve svém sloganu slibuje, že je největším potravinovým marketem na Moravě. My jsme dneska měly tu smůlu, že docela velké množství prodejců postihly nenadálé technické potíže, a nemohli přijet. Mezi nimi bylo právě i pekařství, takže čerstvý chleba se mi koupit nepodařilo. Nakoupit si tady prý můžete vše pro víkendové vaření. O tomto tvrzení nejsem tak úplně přesvědčena. Nutno uznat, že jsem na FoodParku byla zatím jenom dvakrát, ovšem ani jednou bych tady nenakoupila všechno, co potřebuji. Sortiment prodejců spíš připomíná další z řady food festivalů než trhy a tržnice, které najdete v zahraničí. Nedostává se mi větší...
Castellana trattoria: Rodinná a tradiční Itálie podle babiččiných receptů
V centru Brna na Novobranské ulici stojí rohová restaurace, která každý den vypráví příběhy domácí kuchyně inspirované slunnou Itálií. Castellana trattoria, kterou vede rodilý Ital a v Brně velmi populární restauratér Sergio Bellini, umí zkombinovat rodinnou pohodu a tradiční italskou gastronomii. Vaří podle receptů vlastní babičky, díky čemuž můžete ochutnat skutečnou Itálii, jak ji poznal i on sám ve svém dětství. Castellana trattoria patří mezi mé oblíbené podniky, proto jsem Sergia nedávno navštívila, aby v rozhovoru kouzlo své trattorie přiblížil i vám. Sergio, mohl bys představit svou restauraci a kuchyni, kterou tu vaříš? Koncept Castellany je postavený na tradiční domácí italské restauraci. To znamená, že atmosféra i jídlo, které nabízíme, musí vyvolat dojem jednoduché, tradiční italské restaurace, která se v Itálii nazývá trattoria. S ní se můžete setkat spíše na venkově nebo na menších městech a je synonymem pro rodinnou restauraci, kde můžete ochutnat místní domácí kuchyni. Tento koncept chceme držet i tady, přestože jsme v centru města 🙂 Chceme vyvolat atmosféru, která je jednoduchá, přátelská, domácí a tradiční. Na co v restauraci nebo kuchyni kladeš největší důraz? Na čem si dáváš nejvíce záležet? Právě protože chci zachovat koncept trattorie, snažím se, abychom používali kvalitní suroviny, protože ty jsou základem dobré kuchyně, a zpracovávali je tradičním stylem. Na druhé straně chci dělat opravdu tradiční Itálii, proto jsme zvolili domácí styl, který zachovává tradice. Používáme například recepty mé babičky a prababičky. Z jakých surovin vaříš? Snažím se používat co nejvíce lokálních surovin, které respektují styl, který má být zachovaný. Například vejce jsou lokální farmářská, protože nemá smysl dovážet je z Itálie. Také máslo odebíráme od zdejšího dodavatele Gran Moravia, protože zpracováním odpovídá italským recepturám. Když je však potřeba originálních surovin, jako například Parmigiano Reggiano, prosciutto, pancetta, Pecorino Romano, olivový olej a další, dovážíme je přímo z mého rodného regionu, kde jsou vyráběny tradičně a nejsou zpracovávány průmyslově. Na jakou část Itálie se tvoje kuchyně specializuje? Na celou Itálii. Dělali jsme a budeme znovu dělat regionální menu, kdy vybereme konkrétní region a připravíme tamní tradiční pokrmy, aby hosté poznali, že italská kuchyně neznamená jen celek, ale že je také hodně regionální. S jídlem pak kombinujeme i regionální víno. Vždycky říkám, že díky tomu má člověk pocit, že může procestovat Itálii i v Brně 🙂 Kromě toho připravujeme také sezónní věci podle nabídky, kterou dá matka příroda. Jak se do vaření, resp. do konceptu celé restaurace promítá známý italský temperament? Já jsem charakterem spíše Angličan než Ital. Pocházím ze severu, kde jsme daleko klidnější než Italové z jihu, které znáte třeba z filmů. Já se z restaurace snažím udělat především rodinné prostředí, i proto jsme malý podnik a pracuje tu jen lidé, které...
Špilberk food festival zas a znovu
S různými gastro-víno-kávo a bůhvíjakými festivaly se nám poslední dobou tak roztrhl pytel, že člověk neví, ani kam dřív skočit. Typickou ukázkou byl první červnový víkend v Brně. Festival vína pod Petrovem, VinFest na výstavišti, Vínománie na Náměstí svobody, studentský WinePicnic na Vinařkách, vyhlášení Vinařství roku, Gourmet Mikulov, Špilberk food festival… to všechno by měl každý milovník dobré gastronomie a vína dle představ pořadatelů stihnout (a to jsem určitě ještě na nějaký fest zapomenul). To, že kupní síla v Brně je především co se týče dobrého jídla a vína pořád výrazně omezená, to už asi nikoho nenapadlo. A tak se není moc čemu divit, že i přes vzrůstající popularitu gastro-akcí, nebylo nikdo moc narváno. A to nemluvím o sobotních ohňostrojích na Príglu, kam se půlka Brna začíná přesouvat preventivně už po obědě, aby stihla to nejlepší místo na pláži a ideálně ještě pár piveček a klobásku před prvním výstřelem. Já jsem navštívil WinePicnic, na skok i festival vína pod Petrovem a především tradičně Špilberk Food Festival. Svoboďáku jsem se raději po předchozích zkušenostech vyhnul. Samotný Špilberk Food Festival se konal letos již po páté. A stejně jako v loni ve mne zanechal trochu rozporuplné pocity. Navštívil jsem jej pro jistotu v pátek i v sobotu. Pátek je koncipován jako takový startovací den pro různé VIP, pozvané hosty a především pro ty, kterým není líto dát 1750 Kč za vstup a nemít v tom skoro nic. Resp. 750 Kč na festivalové platidlo Florén, a zbývajících 1 000 Kč na Welcome drink, možnost navštívit řízenou degustaci nebo okřídlené tvrzení „snížená kapacita areálu“ – což vzhledem ke skutečnosti, že v pátek je zde vždy nejvíce lidí, zní úsměvně. Ale proč ne, pouze při uvědomění, že ony startovací Florény Vám vydrží tak dvě až tři zastávky a pak hurá znovu do směnárny, stává se ze Špilberku docela nákladná trachtace. V sobotu a v neděli je akce již o poznání levnější, vstup stojí 400 Kč v předprodeji. Překvapivě však v tyto dny bylo relativně málo lidí a především výrazně méně utráceli. Spíše se procházeli, občas nakoukli, občas něco ochutnali – a to nejlépe skupinově. Na tržbách restaurací se to při konečném sčítání docela projevilo. A co všechno tedy za své peníze dostanete? Především velmi příjemný pořadatelský standard a úroveň akce. Možná se Vám to nezdá, ale krásně jsem si to uvědomil při letošní návštěvě Prague Food Festivalu, kde Vám při vstupu slavnostně předají plastový příbor (ten zapomenete na talíři po prvním snězeném jídle a musíte si za 30 Kč kupovat nový), při přesunu z jedné části areálu do druhé Vám pro jistotu seberou skleničku, a sednout si u většiny restaurací můžete maximálně na zem....