Když tři barvy nestačí: trendem jsou vína oranžová
Pro03

Když tři barvy nestačí: trendem jsou vína oranžová

Nechutnají každému. Nejsou tak líbivá (jak chutí, tak také tím, že nebývají filtrovaná) a člověk se k nim musí „propít“. A také se může stát, že si k nim, nebo alespoň některým z nich, vztah nenajde nikdy. Jsou přitom trendy. O tom svědčí i to, že se s nimi můžete seznámit v nových moderních podnicích: zmiňme například brněnského Kohouta na víně, o kterém psal nedávno Martin, bistra Franz i Morgal, pražskou Esku ze sítě Ambiente nebo další podnik z hlavního města, který se na ně přímo specializuje: Veltlín. A že jsou přímo jim věnovány speciální festivaly. O jakou novinku v naší gastronomii že jde? Přírodní nebo také autentická vína. I když s tou novinkou pozor. Stejně jako u spousty jiných věcí, které jsou teď v oblibě, a to nejen v gastronomii, se jedná spíše o návrat ke kořenům, zde tedy k výrobě vína tradičními postupy. Můj vztah k nim se stále vyvíjí: některá jsou na mě až příliš drsná a disharmonická, jiná mi chutnala, některá dokonce nadchla. A své favority jsem si našla i na akci, o které chci psát tentokrát: její název zněl „V harmonii s přírodou“ a konala se ve Znojmě na říjnový státní svátek. Nebyla to jen tak ledajaká degustace, na které běžně chodím. Kromě menšího počtu ochutnávaných vzorků, kterých bylo pouze šest, se lišila také lokací: degustovalo se totiž převážně venku, v kulisách tohoto historického jihomoravského města, jež dalo název vinařské podoblasti, která mě poslední dobou baví asi nejvíce. A za poutavého výkladu místního historika. První z vín jsme si i s příběhem vychutnali v amfiteátru Hradního příkopu: degustaci slavnostně odstartoval šavlí setnutý sekt Créme de Vin 2014 z odrůd Pinot noir, Ryzlinku vlašského a rýnského z produkce Petra Nejedlíka, pro jiný vzorek jsme museli vylézt na Vlkovu věž, která je mimochodem centrem VOC Znojmo, další lahev jsme si fotili u vyhlídky od kostela sv. Mikuláše. Pět z vín pocházelo ze Znojemské podoblasti, jedinou výjimkou bylo Vykoukalovo Chardonnay. A to mě bavilo hodně. Domů jsem si však ze Znojma dovezla jiné lahve, jednalo se o první (nebo alespoň první prodávané) pokusy s výrobou naturálních vín od pořádající společnosti Navajn. Kromě zajímavé chuti mě u Lišky Ryšavé (víno vyrobené na počet císaře Zikmunda, který je se Znojmem úzce spojen) i Pinotu noir totiž nadchly také vignetty (ano, marketérka, ale naprosto neimunní vůči propagačním svodům: to si také říkám). Pinot navíc nebyl žádná „šťávička“ – obsahoval 14,5 % alkoholu. Ryšák, který vznikl dlouhým macerováním Ryzlinku rýnského (odtud ta oranžová barva), měl pak „voltáž“ o procentní bod nižší. Jejich lepší pitelnosti možná pomohlo také to, že obě vína ležela několik měsíců na dubových sudech. Mám pocit, že tak dlouho u mě doma nevydrží! Foto: Eva...

Pokračovat ve čtení
Prosincové gastrotipy: Vánoce, kam se podíváš
Pro01

Prosincové gastrotipy: Vánoce, kam se podíváš

Prosinec je tady a s ním samozřejmě i Vánoce, které jsou v brněnských ulicích nepřehlídnutelné. Hlavní gastronomickou atrakcí jsou vánoční trhy: ty prostě nemají konkurenci a závidět nám je mohou i obyvatelé hlavního města. Kromě toho jsme našli ještě pár dalších zajímavých akcí a během měsíce vás budeme informovat i o tom, kam si v Brně zajít na vánoční menu. Přineseme i speciál o jedlých dárcích, tak se těšte! 25. 11. – 23. 12. Brněnské Vánoce Jak už bylo řečeno úvodem, vánoční trhy v Brně jsou prostě super. Letos se konají na tradičních místech, ale je tu i jedna nová lokace, která je zajímavá pro gastronadšence, a to Dominikánské náměstí. Najdete tu stánky brněnských restaurací a kromě vánoční klasiky můžete ochutnat i nějakou tu vyšší gastronomii. Zapijte to punčem z Pivnice u Čápa a budete určitě spokojení. Pokud si chcete dát něco opravdu vydatného, přejděte na Zelňák, kde ve výklenku nad sýrárnou Gran Moravia stojí parádní foodtruck Bucheck. Jestli vás baví burgery, trhané vepřové, bůček a domácí hranolky, je to ta pravá volba. Webové stránky 3. 12. MINT: Brno Fashion Market 21, Mosilana HUB Fashion Market navazuje na úspěšné akce v Praze a v Brně. Letos se v Brně představí hned dvakrát (podruhé 17. – 18. 12.). Přehlídka je zaměřená na nezávislou módu, šperky, design ale i delikatesy (ty nás přece zajímají nejvíce). Takže pokud hledáte nějaký zajímavý dárek, nebo si prostě chcete zpříjemnit víkend, neměli byste tu chybět. A ještě jedna dobrá zpráva: vstup je zdarma. Event na facebooku 3. – 4. 12. Mikulášský degustační víkend Baví vás víno a procházky po Brně? Proč to tedy nespojit v jedno! V rámci mikulášské degustační soboty budete mít možnost ochutnat vína od špičkových vinařů a zároveň se podívat na místa, která jste možná ještě nenavštívili. Na registračním místě si vyměníte vstupenku za tašku, průvodce a skleničku a můžete se vydat na procházku po brněnských restauracích, vinárnách a sklepech. Na každém z těchto míst, která možná ještě neznáte, na vás čeká jeden špičkový hostující vinař. V neděli se pak na jeden den promění Atrium Fakulty sociálních studií na moderní tržnici s vínem. Všichni vinaři ze sobotní degustace a desítka dalších nabídnou svá vína na vaše sváteční stoly za ceny jako ze sklepa. Tak to už stojí za to, ne? Webové stránky 10. 12. Dárkový speciál – FoodPark + Vánoční bazar Nestíháte MINT? Tak se stavte na tradičním Foodparku, který bude probíhat ve znamení Vánoc. Co si budeme podívat, skvělým jedlým dárkem se zavděčíte snad každému. Součástí bude i vánoční bazar, kde si můžete “zahrabat” a ulovit nějakou vintage nádheru. Pití zajístí Božský bar s těmi nejlepšími vánočními drinky. Nudit se nebudou...

Pokračovat ve čtení
Le Rendez vous: Market nejen o jídle
Lis24

Le Rendez vous: Market nejen o jídle

Le Rendez vous je market plný jídla, umění, designu, módy a zážitků. Vážně! Chodím na něj pravidelně už nějaké dva tři roky a vždycky jsem si ho náramně užila. Je to taková moje srdcovka. Letos jsem měla možnost zažít ho z druhé strany jako prodejce. Akorát jsem tam nebyla s tím, co jsem uvařila a upekla, ale s naší značkou designových popruhů na foťák, kterou s mým mužem máme. O tom vám ale vyprávět nechci. V předchozích ročnících jsem na Le Rendez vous vyrazila vždycky za jídlem, jak taky jinak. Letos jsem nějak dospěla nebo co a všímala si i ostatních prodejců. Nebojte se, i jídla bylo na tomto ročníku dostatek. A to opravdu dobrého. Ještě než se dostaneme k jídlu, ráda bych vám řekla něco o tom, koho všeho můžete na Le Rendez vous potkat. Obsazení prodejců je samozřejmě akci od akce jiné, ale jde o to, že jsou to velmi šikovní a kreativní lidé se skvělými nápady, ty přetváří do úžasných věcí a ty vám pak nabídnou třeba na Le Rendez vous. Od bytových doplňků, přes šperky až po hračky pro děti nebo různé kreativní sady. To všechno a mnohem víc máte možnost na tomhle marketu pořídit. Další market se bude konat příští rok někdy na jaře, takže neváhejte a vyrazte se tam podívat. A teď k tomu jídlu, které vás samozřejmě nejvíc zajímá. Naprosto mě nadchly polévky od Good Karma Catering. Miluju husté polévky a tyhle byly přesně podle mého gusta. Ochutnali jsme marockou mrkvovou polévku s tahini a domácí harissou, francouzskou houbovou smetanovou polévku a polévku z pečených batátů a fazolí černé oko. Všechny byly báječné a lahodily nejen našim chuťovým buňkám, ale i oku. Nikdy byste neřekli, že je možné, aby polévka vypadala tak krásně. Po polévce přišel druhý chod v podobě sendviče z domácího petrželkového chleba s kachním masem, glazovanou cibulkou, kyselou okurkou, redukcí z červeného vína s česnekem a tymiánem a citrónovou majonézou. Skvěle to zní už podle názvu, že? Věřte mi, že takové to i bylo. Holky z Mňam a Mňau, které si na Le Rendez vous připravily speciální podzimní menu, jemuž dominovala právě kachna, měly každý den vyprodáno. A to dřív, než celý market končil. Jako sladkou tečku jste si mohli dopřát cupcake nebo sušenky od Tytyny, typické francouzské pečivo z Páj pâtisserie nebo čokoládové lanýže z Choco lanýže Herůfkovi. Jde o malou rodinnou firmičku, která vyrábí čokoládu tady u nás na Jižní Moravě. Kakaové boby si dováží z různých koutů světa a ostatní suroviny nakupují výhradně od místních dodavatelů, jak jinak než ve vysoké kvalitě. Trochu vám z toho vyschlo v krku? Není problém. Dopřejte si sklenku francouzského vína...

Pokračovat ve čtení
Recept: krémová dýňová polévka
Lis22

Recept: krémová dýňová polévka

Někdy mám pocit, že na konci října se můžou všichni zbláznit, jenom aby si uvařili dýňovou polévku. Je to hodně dané tím, že obchody propagují nabídku dýní. Hádejte kvůli čemu. No jasně, kvůli Halloweenu. Jenže dýně seženete celý podzim a při správném skladování si můžete dýňovou polévku uvařit třeba i uprostřed zimy. Dýně má ráda teplotu okolo 15 °C, ale nedávejte ji do lednice, tam je na ni moc vlhko. Nachystejte si: 350 g očištěné dýně 1 malou cibuli 40 g másla 1 lžičku cukru 200 ml smetany ke šlehání 500 ml zeleninového vývaru sůl a muškátový oříšek Cibuli oloupejte a nakrájejte nadrobno. Dýni rozkrojte, očistěte od slupky a dužinu se semínky vyškrábejte – dobře to jde klasickou polévkovou lžící. Potom dýni nakrájejte na asi půlcentimetrové kousky. Díky tomu budete mít polévku uvařenou coby dup. V hrnci si rozpusťte máslo, přidejte cibuli a 2–3 minuty ji poduste. Nezapomeňte ji občas promíchat. K opečené cibuli přidejte dýni nakrájenou na kousky, pocukrujte, zvyšte plamen a 5 minut opékejte, aby dýně změkla. Zalijte vývarem, přidejte smetanu a přiveďte k varu. Vařte 15 minut. Uvařenou polévku rozmixujte tyčovým mixérem dohladka. Podle chuti osolte a párkrát do polévky strouhněte také muškátového oříšku. Na talíři můžete polévku posypat opraženými dýňovými semínky, zakápnout dýňovým olejem nebo podávat s chlebovými krutonky s bylinkami. Foto: Lenka...

Pokračovat ve čtení
Deset kurzů ve čtyřech letech: jak jsem se stala píšící vařečkou
Lis13

Deset kurzů ve čtyřech letech: jak jsem se stala píšící vařečkou

„… já ty ryby neumím upravit,“ slýchala jsem často od své mamky, když mi volala o radu, co udělat se zakoupeným čerstvým lososem nebo mořským vlkem. Když jsem tak před pěti lety někdy touto dobou přemýšlela, čím ji potěšit na Vánoce, rozhodla jsem se, že jí daruji kurz vaření. Asi čekáte, že napíši, že samozřejmě do Divoké vařečky. A ono ne. O Vařečce jsem tehdy snad ještě ani nevěděla, zato Kastelán v čele s Michalem Göthem byl v té době vyhlášeným brněnským podnikem. A od koho se učit než od těch nejlepších, řekla jsem si a zakoupila mamce dárkový poukaz na kurz přípravy mořských ryb. A protože jsem tušila, že sama nepůjde, přihlásila jsem se na ten stejný termín také. Už si ani přesně nepamatuji, jak se to celé vyvíjelo dál: nějak se, tuším, měnil termín, další mamce nevyhovoval, a místo kurzu vaření si nakonec tu částku vybrala ve formě návštěvy restaurace. Já se však přesto rozhodla, že jej absolvuji. I bez ní. A tím to celé začalo. Kurz mě nadchnul. Snad do dvou měsíců jsem tak v kuchyni Kastelána stála v zástěře znovu. Jenže pak se kuchařský tým přesunul do dnešního Pavillonu v parku Koliště a kurzy dále nepokračovaly. A co teď s počínající závislostí? Bylo třeba hledat jinde: a tak jsem se dostala k Vařečce. Cena za kurz byla o něco málo nižší a kuchařské umění Radima Procházky, který zde tou dobou vedl (a vlastně dodnes vede) spoustu kurzů, jsem znala z restaurací, kde pracoval v pozici šéfkuchaře. Nebylo co řešit, už jen vybrat si vhodný kurz. Po „kastelánských“ mořských rybách a francouzské kuchyni jsem se rozhodla pro něco na první pohled klasičtějšího: Omáčky . Ale nenechte se mýlit, neučili nás vařit rajskou nebo svíčkovou, ale připravovali jsme vhodné sósy k červenému masu nebo rybě. Třeba holandskou omáčku, na které jsem si už tolikrát vylámala zuby (naštěstí jen obrazně). Nebo pomerančovou ke kachním prsům. Domů jsem tehdy přišla hrozně přejedená, ale naprosto nadšená. Navíc se skleničkou demi glace, díky které jsem si mohla některé recepty poměrně brzy doma zopakovat (přiznávám, z Vařečky si ji nosím pořád, nemám tu trpělivost), a radou, co si pamatuji dodnes: „Omáčka vždy čeká na maso, ne naopak.“ Závislost se začala prohlubovat. Za 4,5 roku, co jsem poprvé vkročila do sklepa na Pekárenské ulici, jsem podle sešitých receptů, co mám doma, ve Vařečce absolvovala již devět kurzů (jestli vám to teď nesedí s titulkem, počkejte si na konec textu ☺). I díky systému cafeterie, který jsme měli v mém tehdejším zaměstnání (už se díváte, zda tam také Vařečku najdete?). Ale do dalších jsem ráda investovala sama. Jestli stále váháte, tady máte několik argumentů, proč se na nějaký kurz vydat, a také pokus o vyvrácení některých obav, které...

Pokračovat ve čtení
Užijte si listopad naplno: mladá a Svatomartinská vína
Lis10

Užijte si listopad naplno: mladá a Svatomartinská vína

Jak už vás Lucie před pár dny informovala a především nalákala, čekají nás v těchto dnech svatomartinská hodování. Kromě líbivých představ zlátnoucích hus na pekáči jsou v našich myslích spojena také s koštováním mladých resp. Svatomartinských vín. Po všech těch informacích dávné dějepravy o původu tohoto svátku, stejně jako o pověstech s ním spojených vás asi překvapí, že historie samotných Svatomartinských vín je mnohem mladší a také výrazně méně prozaická. Tedy alespoň té nám dnes tak důvěrně známé marketingové značky, protože mladá vína se samozřejmě ochutnávala vždy. I když v trochu jiné podobě, než dnes. Svatomartinská vína vznikla oficiálně v České republice registrací této známky v roce 1995. Pod hlavičku a především kontrolu Vinařského fondu se tato marketingová známka dostává až od roku 2005. Tím se zároveň stává přístupná pro všechny registrované zájemce z řad vinařů a od té doby se také setkáváme s prvními Svatomartinskými víny vybavenými oním charakteristickým znakem svatého Martina na koni. Již předtím ale několik tuzemských vinařů pracovalo s myšlenkou uvést na trh nějaké speciální, mladé víno. Většinou různorodé kvality a pod různými, více či méně bizarními názvy. Inspirací pro tyto vinaře, i pro samotný vznik ochranné známky Svatomartinských vín byla především vína Beaujolais nouveau [božolé nyvó] – nové víno z Beaujolais – známý to marketingový produkt stejnojmenného francouzského vinařského regionu. S tím se krásně pojila i dávná tradice oslav sv. Martina jako konce hospodářského roku a odpovídající ukončení sklizně spojené s prvními košty mladých vín. Tento „ochutnávací zvyk“ se na Moravě traduje už od vlády Josefa II. a vzhledem k následujícímu předvánočnímu půstu byl také často spojen i s hostinami a bujarým veselím. Tak také nakonec vzniklo dnešní spojení se svatomartinskou husou. Je vám asi jasné, že v dřívějších dobách mladá vína nevypadala vůbec jako dnes. Chutnala se ještě kalná, mnohdy kvasící, přímo ve sklepích ze sudů a nádob. Prvně se takto hodnotila úroveň sklizně a kvalita vín. Dnešní moderní technologie umožnily urychlit proces výroby vína, takže se s mladými víny můžeme potkávat v čisté a nalahvované formě již mnohem dříve, mnohdy už na přelomu října a listopadu. Kvalita a především životnost těchto moderních mladých vín je ale rychlým procesem jejich výroby výrazně ovlivněna. Jsou svěží, mladistvá a výrazná. Bohužel jejich „život“ je mnohem kratší, než u běžných vín. Většina vinařů doporučuje vypít mladá vína do Velikonoc, mnohdy je ale lepší je vypít ještě dříve. Ne, že by se víno přímo zkazilo, ale velmi rychle přijde o své zásadní atributy a krásu, proč je pijeme – o onu svěžest, mladickost a expresi. Brzy zeslábne, zlomí se, a stává se pouhým stínem své podzimní výraznosti a exprese. Pojďme se teď pořádně podívat, jaká pravidla musí...

Pokračovat ve čtení