Vánoční menu v Evropě: Ve Francii ústřice, v Estonsku jelítko
Věděli jste, že Francouzi si na Štědrý večer dopřávají foie gras a ústřice? Nebo že si Angličané u stromečku pochutnávají na pudingu? Vydejte se s námi na ochutnávku štědrovečerního menu do různých koutů Evropy. A na závěr máme i pár tipů, kam na vánoční večeři vyrazit v Brně. Křížem krážem Evropou Rybí polévka, řízek z kapra, bramborový salát. V ostatních evropských zemích tak jednotné štědrovečerní menu nenajdete. Každý region má své vánoční gastrotradice, a tak zatímco na západě hodují pečená žebírka, na východě si dávají lehkou tresku. Variací štědrovečerní večeře je v Evropě vskutku pestrá paleta. Tak třeba v Německu a Rakousku si lidé dávají pečenou husu se zavařeninou, pečené klobásy s bramborovým salátem a nechybí ani tradiční štrůdl. V Polsku se na Štědrý večer servíruje boršč a pokrmy z ryb v omáčce nebo plněné pirožky. Pokud slavíte Vánoce ve Velké Británii, nejspíš na talíř dostanete hrachovou polévku, šunku, pečeného krocana a tradiční vánoční švestkový puding. Ve Francii je hlavním chodem večera le reveillon, tedy pokrmy složené z toho nejlepšího, co tato gurmánská země nabízí – ústřice, pečenou šunku, krocana s kaštanovou nádivkou a lanýžovou pastou, šneky, škeble, kaviár, žabí stehýnka, ořechy, olivy a další pochutiny. Také skandinávské země mají své oblíbené vánoční pokrmy. Dánská štědrovečerní tabule bývá pokrytá pečenou husou, kachnou nebo vepřovou pečení s červeným zelím. K tomu se podává pivní chléb. I Norové si potrpí na maso. O Vánocích si totiž rádi dají vepřové či jehněčí žebírko. Ve Švédsku zase o Vánocích jedí šunku potřenou hořčicí, brambory a červené zelí. Jako dezert se servíruje rýžový nákyp s pečenými mandlemi. V Estonsku dostanete na talíř jelítko s bramborami nebo pečené vepřové maso se zelím. Také jihoevropské Vánoce se nesou ve znamení masa. V Itálii se o Vánocích hoduje plněná zvěřina nebo pečená kuřata s polentou. Jako dezert vám na stole přistane kaštanové pyré se šlehačkou nebo turecký med s oříšky. Nechybí samozřejmě ani panettone, což je tradiční italská „bábovka”. Ve Španělsku je štědrovečerní večeře složená z ovčího či kozího masa. Zajímavé je, že ve spoustě zemí se na štědrovečerním stole podávají kromě uvedeného také ryby, sladkovodní i mořské, v nejrůznějších úpravách. Francouzi si dávají lososa, Poláci kapra ve švestkové omáčce nebo mleté rybí maso v rosolu, Norové vařenou tresku, Švédové sušenou tresku v bílé omáčce, Němci pečenou štiku, candáta na roštu nebo plněného kapra, ryby patří ale i na italský či maďarský stůl. Kam vyrazit v Brně Pokud chcete na Štědrý večer vyrazit ven, brněnské podniky mají co nabídnout. Hostinu připravuje například Hotel Myslivna, která vás pohostí sektem, kuřecím koktejlem s ovocem jako předkrm, rybí polévkou nebo hráškovým krémem, tradičním smaženým kaprem s bramborovým salátem a na...
Tekutý kapřík: Vánoce nemusí být nuda
Tento článek vážení přátelé vzniká pro vás všechny, kteří stejně jako já litují množství svátečních dnů během Vánoc a tím i nemožnosti účastnit se aktivně pracovního procesu. Osobně nechápu nadšení všech okolo, že nepůjdou do roboty. Navíc snad i všichni mí zákazníci kamsi mezi svátky jedou, takže nikdo nechce ani degustaci, ani rozvážet víno, a světe div se, ani přijít na školení. Takže o Vánocích budu podobně jako vy doma. A jelikož je mi vás líto, nabízím dnes několik nápadů, jak to přežít. Ano uhodli jste, budeme nakupovat a pít víno. A vzdělávat se. Na začátek mých tekutých dárků pro vás všechny musím na rovinu říci, že většina níže propagovaných věcí patří do portfolia mých kamarádů a spřátelených obchodníků s vínem. V některých jsem dokonce zainteresován i já, ale dělám to nezištně a z lásky k vám všem. Máte to jako dárek ode mne, a těch cca 40 % co z toho budu mít já, to je zase dárek pro mne. Tak pojďme na to. Nejdůležitější na Vánoční večeři je, kromě zvládnutí všech kostí v kaprovi, dobře vybrané víno. Ke kapru či jakékoliv sladkovodní rybě vám dobře půjde Ryzlink rýnský či Chardonnay, hledejte nějaké víno trošku plnější. Čím více majonézy, tím plnější, nemusíte se bát i menších zbytkových cukrů, tyto dvě odrůdy to snesou. A pokud to chcete spojit i s nějakým vzděláváním, mrkněte na sadu německých rieslingů, co jsem tvořil pro Vinařský institut. Máte zde krásné zástupce tří nejznámějších německých vinařsko-rieslingových oblastí, vše pěkně popsáno, zhodnoceno, můžete se během večeře i něco přiučit (takže se nebudete nudit nezávaznou konverzací). Navíc šest lahví vína Vám vydrží teoreticky i na přídavek či druhou porci kapra. Pokud žijete sami, mohly by vám na večer stačit i lahve tři, tak mrkněte na stejných stránkách na aktuální Vánoční sadu, kterou jsme dávali dohromady společně s Ivo Dvořákem (viceprezidentem Asociace sommeliérů) a Martinem Pastyříkem (to je dokonce prezident). Kromě povinného ryzlinku – tentokrát od kamarádů z vinařství Trávníček a Kořínek ze Znojemska – zde máte další dvě unikátní vína. První bylo na míru a dle přání vytvořeno přímo pro Asiciaci sommeliérů navíc s krásným názvem Sauvage (stejný název jako aktuálně propagovaný parfém jedné nejmenované značky – věřte, že láhev vína potěší víc). Druhé pochází z dílny vinařství Sonberk, opět na míru vyrobené pro Mirka Majera, prvního velkého négocianta v České republice. Moc cizích či neznámých pojmů – nevadí, zbytek Štedrého večera můžete trávit na Wikipedii, ono toho pod stromečkem stejně moc nebude, takže se nezdržíte. Ryzlink rýnský se skvěle hodí i k telecím či vepřovým řízkům, takže skvělé řešení i pro nerybožravce. Dalším častým jídlem především na Boží hod bývá svíčková, většinou na návštěvě...
Království pinotů na Moravě: Stapleton & Springer se modrých odrůd rozhodně nebojí
„Na Moravě nejde udělat dobré červené víno,“ bude vám ještě stále tvrdit spousta lidí, zatímco jiní na ně nedají dopustit. A podobně ambivalentní reakce jsem slyšela také, když jsem v posledních pár dnech před degustací někde utrousila, že jdu na Stapletona a Springera. Na čem už se většina lidí – ať už jsou milovníky nebo kritiky tohoto bořetického vinařství – shodují, je, že (abych to napsala tak nějak hezky ☺) se představitelé tohoto vinařství rozhodně nebojí říct si za svoje láhve na české poměry o relativně vyšší částky. Jenže když se podíváte na jejich eshop, je vidět, že si to mohou dovolit: některých lahví červeného zbývá posledních pár kusů a třeba na skleničku Orange si budu moct zajít už tak maximálně do Petit Cru, na jejichž Facebooku dnes hlásili, že to byli právě oni, kdo vykoupil všechny zásoby. V čem je navíc tohle vinařství pracující v BIO režimu a produkující pitelná přírodní vína také specifické, je, že 85 % jejich vinic je osázených odrůdou Pinot Noir, a to ve více klonech. Pyšní se zejména 777, který si dovezli rovnou z Francie, která je domovem této mnou oblíbené odrůdy. Kromě pro moravská vinařství opravdu netypického soustředění se na jednu hlavní odrůdu až do takové míry je zajímavostí také to, že vinice, které vinařství vlastní (v současné době se jedná o 25 hektarů a tato rozloha už příliš narůst nemá), leží v oblasti, kde najdeme VOC Modré hory. Do něj však právě Pinot Noir nepatří. Začala jím však páteční podvečerní degustace v Borgo Shopu. A je třeba dodat, že povedená degustace: kromě toho, že jsme okusili také tři vzorky „mimo soutěž“, večer v podání Tomáše Springera, jednoho z mladších představitelů vinařství, byl velmi zábavný. Prvním oficiálním vzorkem (měli jsme ještě nultou skleničku z letošního ročníku) byl Blanc de Noir 2015 z trati Čtvrtě. Jedná se přesně o to víno, které už dnes ve vinařství neseženete: pro mě velmi pitelné a příjemné bílé víno s lehce naoranžovělým nádechem, které jsem si letos užívala také na několika letních akcích. Chardonnay Bratáčky 2015 pak bylo jediným zástupcem bílých odrůd, které v případě tohoto vinařství představuje právě jen Chardonnay, a to s desetiprocentním podílem vinic. Víno, které nesedne každému, protože zrálo na francouzských barrique sudech a na kvasinkách, a přesto pro své kvality opět nedostatkové: ideální chuti by přitom mohlo dosáhnout až za další dva až tři roky. Mně však chutnalo už nyní. Zatímco pinoty od Stapletonů a Springerů znám a už zhruba vím, co od nich mám čekat, jejich Svatovavřinecké jsem snad ještě neměla. Proč, nám během večera také Tomáš Springer ozřejmil: podle něj této odrůdě u nás každý rok nesvědčí (což je mimochodem v přímém kontrastu k tomu, že se jedná o jednu ze tří odrůd, které se...
Labužnické Vánoce: dárky pro milovníky jídla
Jídlo není jen nástrojem k uspokojení hladu, ale také spojuje, vyvolává emoce a vzbuzuje vášně. Někteří v kuchyni rozvíjí svou kreativitu, jiní spíše nasycují touhu po netradičních zážitcích. Ať tak či tak, máte-li mezi svými blízkými někoho, pro nějž je jídlo zálibou, výběr vhodného dárku budete mít o poznání snazší. Uspokojte mlsné jazýčky Snad každý z nás takového člověka ve svém okolí má – při pouhé zmínce o jídle se mu rozzáří oči, vyprávět o něm dokáže snad hodiny a každé sousto si vychutnává tak, jako by se v tu chvíli zastavil čas. Požitkáře tohoto typu jistě potěší, najde-li pod stromečkem luxusní čokoládové pralinky, delikatesní paštiky, hořčice a jiná dochucovadla, která jeho pokrmy pozvednou o level výš. Pro fajnšmekry je vhodný i kaviár, různá pesta či rozmanité druhy olejů. Pokud chcete ohromit zapřisáhlé masožravce, sáhněte po kvalitních klobásách nebo sušené šunce v celku (raději se však zamyslete nad možností celou kýtu adekvátně uskladnit). Veškeré delikatesy pak samozřejmě můžete zkombinovat a vytvořit dárkový koš nebo krabici. Tip: Podpořte české výrobce a sáhněte například po pestech firmy Hradecké delikatesy. Kvalita surovin se v tomto případě opravdu odráží na intenzivní, a přesto vyvážené chuti. Objevitele postavte výzvám Pokud váš blízký v kuchyni rád experimentuje, jistě ocení zajímavou kuchařku či vybavení na přípravu netradičních pokrmů – například sadu na výrobu sushi nebo flambovací pistoli. Poslat jej můžete i na jeden (či více) kurzů Divoké vařečky, kde nejen že nakoukne do tajů cizích kuchyní a vyzkouší si nové kulinářské dovednosti, ale zároveň se dostane do kolektivu podobně naladěných nadšenců. Jsou-li jeho experimenty spíše v rovině konzumní, tedy v objevování nových chutí a kombinací, kupte mu poukaz na degustační večer, večeři v exotické restauraci nebo si dejte záležet a sami shromážděte zajímavé ingredience a speciality, jež jsou k sehnání jen velmi obtížně. Obejít můžete například různé arabské krámky nebo zapátrejte na internetu v e-shopech nabízejících zboží určené primárně pro zahraniční trh. Tip: Osobně jsem si velmi oblíbila japonskou fermentovanou tamari omáčku. Nejvíce se mi osvědčila ta značky CountryLife. Pro drsňáky ji doplňte i sušeným křenem wasabi. Zkušeným hospodyňkám usnadněte práci Se staršími kuchařkami bývá většinou ta potíž, že nerady mění své zaběhnuté zvyky a inovacím při vaření se zarputile brání. Pokud je však přeci jen nějaká šance, že by vaše babička, maminka či tchýně nového pomocníka v kuchyni přijaly, dobře se zamyslete, co a jak nejčastěji připravují a jak jim to co nejvíce ulehčit. Pro některé tak může být spásou kvalitní kuchyňský robot, který usnadní veškeré namáhavé úkony včetně hnětení těsta či zdlouhavého sekání, krájení a strouhání, jiným by naopak mohl přijít vhod například moderní tlakový hrnec. Pokud si na takový dar netroufáte, volte něco univerzálnějšího. Sázkou na jistotu může být kvalitní nůž, bez něhož...
Když tři barvy nestačí: trendem jsou vína oranžová
Nechutnají každému. Nejsou tak líbivá (jak chutí, tak také tím, že nebývají filtrovaná) a člověk se k nim musí „propít“. A také se může stát, že si k nim, nebo alespoň některým z nich, vztah nenajde nikdy. Jsou přitom trendy. O tom svědčí i to, že se s nimi můžete seznámit v nových moderních podnicích: zmiňme například brněnského Kohouta na víně, o kterém psal nedávno Martin, bistra Franz i Morgal, pražskou Esku ze sítě Ambiente nebo další podnik z hlavního města, který se na ně přímo specializuje: Veltlín. A že jsou přímo jim věnovány speciální festivaly. O jakou novinku v naší gastronomii že jde? Přírodní nebo také autentická vína. I když s tou novinkou pozor. Stejně jako u spousty jiných věcí, které jsou teď v oblibě, a to nejen v gastronomii, se jedná spíše o návrat ke kořenům, zde tedy k výrobě vína tradičními postupy. Můj vztah k nim se stále vyvíjí: některá jsou na mě až příliš drsná a disharmonická, jiná mi chutnala, některá dokonce nadchla. A své favority jsem si našla i na akci, o které chci psát tentokrát: její název zněl „V harmonii s přírodou“ a konala se ve Znojmě na říjnový státní svátek. Nebyla to jen tak ledajaká degustace, na které běžně chodím. Kromě menšího počtu ochutnávaných vzorků, kterých bylo pouze šest, se lišila také lokací: degustovalo se totiž převážně venku, v kulisách tohoto historického jihomoravského města, jež dalo název vinařské podoblasti, která mě poslední dobou baví asi nejvíce. A za poutavého výkladu místního historika. První z vín jsme si i s příběhem vychutnali v amfiteátru Hradního příkopu: degustaci slavnostně odstartoval šavlí setnutý sekt Créme de Vin 2014 z odrůd Pinot noir, Ryzlinku vlašského a rýnského z produkce Petra Nejedlíka, pro jiný vzorek jsme museli vylézt na Vlkovu věž, která je mimochodem centrem VOC Znojmo, další lahev jsme si fotili u vyhlídky od kostela sv. Mikuláše. Pět z vín pocházelo ze Znojemské podoblasti, jedinou výjimkou bylo Vykoukalovo Chardonnay. A to mě bavilo hodně. Domů jsem si však ze Znojma dovezla jiné lahve, jednalo se o první (nebo alespoň první prodávané) pokusy s výrobou naturálních vín od pořádající společnosti Navajn. Kromě zajímavé chuti mě u Lišky Ryšavé (víno vyrobené na počet císaře Zikmunda, který je se Znojmem úzce spojen) i Pinotu noir totiž nadchly také vignetty (ano, marketérka, ale naprosto neimunní vůči propagačním svodům: to si také říkám). Pinot navíc nebyl žádná „šťávička“ – obsahoval 14,5 % alkoholu. Ryšák, který vznikl dlouhým macerováním Ryzlinku rýnského (odtud ta oranžová barva), měl pak „voltáž“ o procentní bod nižší. Jejich lepší pitelnosti možná pomohlo také to, že obě vína ležela několik měsíců na dubových sudech. Mám pocit, že tak dlouho u mě doma nevydrží! Foto: Eva...