Blog
Království pinotů na Moravě: Stapleton & Springer se modrých odrůd rozhodně nebojí
„Na Moravě nejde udělat dobré červené víno,“ bude vám ještě stále tvrdit spousta lidí, zatímco jiní na ně nedají dopustit. A podobně ambivalentní reakce jsem slyšela také, když jsem v posledních pár dnech před degustací někde utrousila, že jdu na Stapletona a Springera. Na čem už se většina lidí – ať už jsou milovníky nebo kritiky tohoto bořetického vinařství – shodují, je, že (abych to napsala tak nějak hezky ☺) se představitelé tohoto vinařství rozhodně nebojí říct si za svoje láhve na české poměry o relativně vyšší částky. Jenže když se podíváte na jejich eshop, je vidět, že si to mohou dovolit: některých lahví červeného zbývá posledních pár kusů a třeba na skleničku Orange si budu moct zajít už tak maximálně do Petit Cru, na jejichž Facebooku dnes hlásili, že to byli právě oni, kdo vykoupil všechny zásoby. V čem je navíc tohle vinařství pracující v BIO režimu a produkující pitelná přírodní vína také specifické, je, že 85 % jejich vinic je osázených odrůdou Pinot Noir, a to ve více klonech. Pyšní se zejména 777, který si dovezli rovnou z Francie, která je domovem této mnou oblíbené odrůdy. Kromě pro moravská vinařství opravdu netypického soustředění se na jednu hlavní odrůdu až do takové míry je zajímavostí také to, že vinice, které vinařství vlastní (v současné době se jedná o 25 hektarů a tato rozloha už příliš narůst nemá), leží v oblasti, kde najdeme VOC Modré hory. Do něj však právě Pinot Noir nepatří. Začala jím však páteční podvečerní degustace v Borgo Shopu. A je třeba dodat, že povedená degustace: kromě toho, že jsme okusili také tři vzorky „mimo soutěž“, večer v podání Tomáše Springera, jednoho z mladších představitelů vinařství, byl velmi zábavný. Prvním oficiálním vzorkem (měli jsme ještě nultou skleničku z letošního ročníku) byl Blanc de Noir 2015 z trati Čtvrtě. Jedná se přesně o to víno, které už dnes ve vinařství neseženete: pro mě velmi pitelné a příjemné bílé víno s lehce naoranžovělým nádechem, které jsem si letos užívala také na několika letních akcích. Chardonnay Bratáčky 2015 pak bylo jediným zástupcem bílých odrůd, které v případě tohoto vinařství představuje právě jen Chardonnay, a to s desetiprocentním podílem vinic. Víno, které nesedne každému, protože zrálo na francouzských barrique sudech a na kvasinkách, a přesto pro své kvality opět nedostatkové: ideální chuti by přitom mohlo dosáhnout až za další dva až tři roky. Mně však chutnalo už nyní. Zatímco pinoty od Stapletonů a Springerů znám a už zhruba vím, co od nich mám čekat, jejich Svatovavřinecké jsem snad ještě neměla. Proč, nám během večera také Tomáš Springer ozřejmil: podle něj této odrůdě u nás každý rok nesvědčí (což je mimochodem v přímém kontrastu k tomu, že se jedná o jednu ze tří odrůd, které se nálepkou VOC Modré hory mohou honosit). V minulosti jej tak používali spíše na výrobu rosé, a to buď opět společně s Pinotem Noir, nebo Modrým Portugalem, na internetu jsem dohledala také Sarah´s Rosé z ročníku 2011, kde byla parťačkou v láhvi Frankovka. Dvapatnáctka však odrůdě opravdu sedla: víno pro mě rozhodně patřilo k tomu nejlepšímu, co jsme zkusili. A pak už následovala ochutnávka pěti pinotů: od ročníku 2015 po 2013 (bonusový závěrečný vzorek byl, pokud jsem si neudělala špatně poznámky, dokonce dnes již neprodejný ročník 2005). Nestává se mi to často, ale tentokrát jsme se u stolu poměrně shodli: za nejzajímavější jsme označili Pinot Noir Ben´s Reserve 2014 (nesoucí křestní jméno jednoho ze spoluzakladatelů), zaujalo...
pokračovat ve čteníLabužnické Vánoce: dárky pro milovníky jídla
Jídlo není jen nástrojem k uspokojení hladu, ale také spojuje, vyvolává emoce a vzbuzuje vášně. Někteří v kuchyni rozvíjí svou kreativitu, jiní spíše nasycují touhu po netradičních zážitcích. Ať tak či tak, máte-li mezi svými blízkými někoho, pro nějž je jídlo zálibou, výběr vhodného dárku budete mít o poznání snazší. Uspokojte mlsné jazýčky Snad každý z nás takového člověka ve svém okolí má – při pouhé zmínce o jídle se mu rozzáří oči, vyprávět o něm dokáže snad hodiny a každé sousto si vychutnává tak, jako by se v tu chvíli zastavil čas. Požitkáře tohoto typu jistě potěší, najde-li pod stromečkem luxusní čokoládové pralinky, delikatesní paštiky, hořčice a jiná dochucovadla, která jeho pokrmy pozvednou o level výš. Pro fajnšmekry je vhodný i kaviár, různá pesta či rozmanité druhy olejů. Pokud chcete ohromit zapřisáhlé masožravce, sáhněte po kvalitních klobásách nebo sušené šunce v celku (raději se však zamyslete nad možností celou kýtu adekvátně uskladnit). Veškeré delikatesy pak samozřejmě můžete zkombinovat a vytvořit dárkový koš nebo krabici. Tip: Podpořte české výrobce a sáhněte například po pestech firmy Hradecké delikatesy. Kvalita surovin se v tomto případě opravdu odráží na intenzivní, a přesto vyvážené chuti. Objevitele postavte výzvám Pokud váš blízký v kuchyni rád experimentuje, jistě ocení zajímavou kuchařku či vybavení na přípravu netradičních pokrmů – například sadu na výrobu sushi nebo flambovací pistoli. Poslat jej můžete i na jeden (či více) kurzů Divoké vařečky, kde nejen že nakoukne do tajů cizích kuchyní a vyzkouší si nové kulinářské dovednosti, ale zároveň se dostane do kolektivu podobně naladěných nadšenců. Jsou-li jeho experimenty spíše v rovině konzumní, tedy v objevování nových chutí a kombinací, kupte mu poukaz na degustační večer, večeři v exotické restauraci nebo si dejte záležet a sami shromážděte zajímavé ingredience a speciality, jež jsou k sehnání jen velmi obtížně. Obejít můžete například různé arabské krámky nebo zapátrejte na internetu v e-shopech nabízejících zboží určené primárně pro zahraniční trh. Tip: Osobně jsem si velmi oblíbila japonskou fermentovanou tamari omáčku. Nejvíce se mi osvědčila ta značky CountryLife. Pro drsňáky ji doplňte i sušeným křenem wasabi. Zkušeným hospodyňkám usnadněte práci Se staršími kuchařkami bývá většinou ta potíž, že nerady mění své zaběhnuté zvyky a inovacím při vaření se zarputile brání. Pokud je však přeci jen nějaká šance, že by vaše babička, maminka či tchýně nového pomocníka v kuchyni přijaly, dobře se zamyslete, co a jak nejčastěji připravují a jak jim to co nejvíce ulehčit. Pro některé tak může být spásou kvalitní kuchyňský robot, který usnadní veškeré namáhavé úkony včetně hnětení těsta či zdlouhavého sekání, krájení a strouhání, jiným by naopak mohl přijít vhod například moderní tlakový hrnec. Pokud si na takový dar netroufáte, volte něco univerzálnějšího. Sázkou na jistotu může být kvalitní nůž, bez něhož se v kuchyni neobejde opravdu nikdo. Potrpíte-li si spíše na milé drobnosti, sáhněte po praktických dárcích, jako je kuchyňská zástěra, krabičky na uschování potravin nebo podložky pod hrníček. Jednat se však nemusí jen o vybavení kuchyně – hospodyňky ze staré školy může obohatit také nová kuchařka s odlehčenými a moderními recepty nebo přímo na míru sestavený balíček surovin, které dosud neznaly a nepoužívaly. V takovém případě vyrazte do dobře zásobených supermarketů či zdravé výživy a vyberte neobvyklé druhy luštěnin a příloh, ale i pochutiny, jako jsou sušená rajčata, kari nebo kokosové mléko. Pokud jim navíc slíbíte společně strávený čas, v němž nové potraviny vyzkoušíte, bude radost z dárku dvojnásobná. Tip: Rolls Royce mezi kuchyňskými roboty...
pokračovat ve čteníKdyž tři barvy nestačí: trendem jsou vína oranžová
Nechutnají každému. Nejsou tak líbivá (jak chutí, tak také tím, že nebývají filtrovaná) a člověk se k nim musí „propít“. A také se může stát, že si k nim, nebo alespoň některým z nich, vztah nenajde nikdy. Jsou přitom trendy. O tom svědčí i to, že se s nimi můžete seznámit v nových moderních podnicích: zmiňme například brněnského Kohouta na víně, o kterém psal nedávno Martin, bistra Franz i Morgal, pražskou Esku ze sítě Ambiente nebo další podnik z hlavního města, který se na ně přímo specializuje: Veltlín. A že jsou přímo jim věnovány speciální festivaly. O jakou novinku v naší gastronomii že jde? Přírodní nebo také autentická vína. I když s tou novinkou pozor. Stejně jako u spousty jiných věcí, které jsou teď v oblibě, a to nejen v gastronomii, se jedná spíše o návrat ke kořenům, zde tedy k výrobě vína tradičními postupy. Můj vztah k nim se stále vyvíjí: některá jsou na mě až příliš drsná a disharmonická, jiná mi chutnala, některá dokonce nadchla. A své favority jsem si našla i na akci, o které chci psát tentokrát: její název zněl „V harmonii s přírodou“ a konala se ve Znojmě na říjnový státní svátek. Nebyla to jen tak ledajaká degustace, na které běžně chodím. Kromě menšího počtu ochutnávaných vzorků, kterých bylo pouze šest, se lišila také lokací: degustovalo se totiž převážně venku, v kulisách tohoto historického jihomoravského města, jež dalo název vinařské podoblasti, která mě poslední dobou baví asi nejvíce. A za poutavého výkladu místního historika. První z vín jsme si i s příběhem vychutnali v amfiteátru Hradního příkopu: degustaci slavnostně odstartoval šavlí setnutý sekt Créme de Vin 2014 z odrůd Pinot noir, Ryzlinku vlašského a rýnského z produkce Petra Nejedlíka, pro jiný vzorek jsme museli vylézt na Vlkovu věž, která je mimochodem centrem VOC Znojmo, další lahev jsme si fotili u vyhlídky od kostela sv. Mikuláše. Pět z vín pocházelo ze Znojemské podoblasti, jedinou výjimkou bylo Vykoukalovo Chardonnay. A to mě bavilo hodně. Domů jsem si však ze Znojma dovezla jiné lahve, jednalo se o první (nebo alespoň první prodávané) pokusy s výrobou naturálních vín od pořádající společnosti Navajn. Kromě zajímavé chuti mě u Lišky Ryšavé (víno vyrobené na počet císaře Zikmunda, který je se Znojmem úzce spojen) i Pinotu noir totiž nadchly také vignetty (ano, marketérka, ale naprosto neimunní vůči propagačním svodům: to si také říkám). Pinot navíc nebyl žádná „šťávička“ – obsahoval 14,5 % alkoholu. Ryšák, který vznikl dlouhým macerováním Ryzlinku rýnského (odtud ta oranžová barva), měl pak „voltáž“ o procentní bod nižší. Jejich lepší pitelnosti možná pomohlo také to, že obě vína ležela několik měsíců na dubových sudech. Mám pocit, že tak dlouho u mě doma nevydrží! Foto: Eva...
pokračovat ve čteníProsincové gastrotipy: Vánoce, kam se podíváš
Prosinec je tady a s ním samozřejmě i Vánoce, které jsou v brněnských ulicích nepřehlídnutelné. Hlavní gastronomickou atrakcí jsou vánoční trhy: ty prostě nemají konkurenci a závidět nám je mohou i obyvatelé hlavního města. Kromě toho jsme našli ještě pár dalších zajímavých akcí a během měsíce vás budeme informovat i o tom, kam si v Brně zajít na vánoční menu. Přineseme i speciál o jedlých dárcích, tak se těšte! 25. 11. – 23. 12. Brněnské Vánoce Jak už bylo řečeno úvodem, vánoční trhy v Brně jsou prostě super. Letos se konají na tradičních místech, ale je tu i jedna nová lokace, která je zajímavá pro gastronadšence, a to Dominikánské náměstí. Najdete tu stánky brněnských restaurací a kromě vánoční klasiky můžete ochutnat i nějakou tu vyšší gastronomii. Zapijte to punčem z Pivnice u Čápa a budete určitě spokojení. Pokud si chcete dát něco opravdu vydatného, přejděte na Zelňák, kde ve výklenku nad sýrárnou Gran Moravia stojí parádní foodtruck Bucheck. Jestli vás baví burgery, trhané vepřové, bůček a domácí hranolky, je to ta pravá volba. Webové stránky 3. 12. MINT: Brno Fashion Market 21, Mosilana HUB Fashion Market navazuje na úspěšné akce v Praze a v Brně. Letos se v Brně představí hned dvakrát (podruhé 17. – 18. 12.). Přehlídka je zaměřená na nezávislou módu, šperky, design ale i delikatesy (ty nás přece zajímají nejvíce). Takže pokud hledáte nějaký zajímavý dárek, nebo si prostě chcete zpříjemnit víkend, neměli byste tu chybět. A ještě jedna dobrá zpráva: vstup je zdarma. Event na facebooku 3. – 4. 12. Mikulášský degustační víkend Baví vás víno a procházky po Brně? Proč to tedy nespojit v jedno! V rámci mikulášské degustační soboty budete mít možnost ochutnat vína od špičkových vinařů a zároveň se podívat na místa, která jste možná ještě nenavštívili. Na registračním místě si vyměníte vstupenku za tašku, průvodce a skleničku a můžete se vydat na procházku po brněnských restauracích, vinárnách a sklepech. Na každém z těchto míst, která možná ještě neznáte, na vás čeká jeden špičkový hostující vinař. V neděli se pak na jeden den promění Atrium Fakulty sociálních studií na moderní tržnici s vínem. Všichni vinaři ze sobotní degustace a desítka dalších nabídnou svá vína na vaše sváteční stoly za ceny jako ze sklepa. Tak to už stojí za to, ne? Webové stránky 10. 12. Dárkový speciál – FoodPark + Vánoční bazar Nestíháte MINT? Tak se stavte na tradičním Foodparku, který bude probíhat ve znamení Vánoc. Co si budeme podívat, skvělým jedlým dárkem se zavděčíte snad každému. Součástí bude i vánoční bazar, kde si můžete “zahrabat” a ulovit nějakou vintage nádheru. Pití zajístí Božský bar s těmi nejlepšími vánočními drinky. Nudit se nebudou ani děti, pro které je připraven bohatý program. Event na facebooku 14. 12. The Filter: Christmas Edition, Moravská galerie Kávomilci, je to tady! Další edice kávového festivalu. Vánoční večírek plný skvělé kávy nabídne brew bar, přednášky, drinky, hudbu a výbornou atmosféru. Přesné informace o programu najdete postupně na facebooku. Pokud žijete kávou, neměli byste to zmeškat. Vstupné na akci je 100 Kč. Event na facebooku Fotografie: foto1, foto2,...
pokračovat ve čteníSlovinsko: malá země, velká vína
Já vím, že bych to neměl dělat. Ale jak říká Jára Cimrman – nepochválím-li se sám, nikdo jiný to za mne neudělá. A tak mi dnes promiňte, budu se chvilku chválit. Ne nebojte, nebude to článek o všech mých nesporných osobních kvalitách a umu. Bude to článek o jedné povedené degustaci, které jsem byl strůjcem. O degustaci u nás vlastně skoro neznámých vín ze Slovinska. Ze země, kterou mnoho z vás zná jako výbornou dovolenkovou destinaci, ale o místních vínech jste pravděpodobně ještě neslyšeli. Degustaci jsem nazval Slovinsko – malá země, velká vína. A název přesně odpovídá tomu, jaká místní vína jsou. Možná Vás to překvapí, ale z pohledu kvality a prestiže místních vinařů je Slovinsko považováno za jeden ze skvostů evropských vinařských regionů. Málokdo to tuší, ale pěstuje se zde réva už od 5. století před naším letopočtem. Díky tomu je tak Slovinsko jedním z nejstarších míst spojených s vinařskou kulturou v celé Evropě. Je to dáno nejen výborným klimatem, ale i výjimečností některých slovinských vinařských regionů a jejich terroir v celosvětovém měřítku. To všechno by ale možná k unikátnosti místních vín nestačilo, kdyby nebylo komunismu. Zdá se to zvláštní, ale tamní komunistický režim minulého století významně přispěl k dnešní podobě místních vín. Ve Slovinsku totiž jako v jedné z mála zemí východního bloku nebylo nikdy důsledně potlačeno soukromé vlastnictví a hospodaření. Najdete tak zde množství malých rodinných vinařských firem, fungujících většinou už po staletí, které dokázaly, ač v omezených podmínkách, přežít doby jugoslávské totality. Lidé zde díky tomu neztratili úctu k půdě a obživě, co jim dává, a nezapomněli na um a výrobní postupy předávané z generace na generaci. Zároveň byli minimálně ovlivněni příchodem různých technologických vymožeností a tzv. vinařských tuningových vychytávek druhé poloviny dvacátého století, jako je řízené kvašení, selektivní kvasinky, postřiky, enzymy, trestě, glyceroly apod. Nástupem toho všeho, co dnes po mnoha letech pití nepřirozeně převoněných a přesířených vín považujeme za překonané a hledáme složitě cesty zpět k přírodě a jejím původním chutím. Asi se ptáte, proč se toho o slovinských vínech u nás moc neví, když jsou tak výborná. Odpověď je zase jednoduchá. Produkce místních 22 tisíc hektarů (cca o 20 procent více než ČR) činí asi 90 miliónů litrů vína a valná většina se vypije přímo ve Slovinsku. Slovinci jsou totiž čtvrtí na světě ve spotřebě vína na hlavu. Odpovídá to i jejich výborné gastronomii a vztahu Slovinců k ní. Minimum vín, kolem pěti procent, se exportuje do zahraničí. Jde především o vína špičkových vinařů, která odpovídají cenou svému věhlasu a kvalitě. Což je trošku problém, nevím, kdo z vás by dal jen tak bez znalostí třeba 700 Kč za láhev bílého slovinského vína. I proto tato vína najdete spíše ve špičkových michelinských restauracích, než v marketech či vinotékách. O kvalitě exportovaných vín hovoří ještě jeden fakt, a to, že pravidla a zákony určující exportní podmínky pro slovinská vína patří společně se španělskou Riojou a francouzským Alsaskem k těm nejpřísnějším na světě. Samotná degustace byla postavena především na bílých vínech, kterých se ostatně ve Slovinsku produkuje výrazně více než červených. Z vinařských oblastí jsem se soustředil na ty nejvyhlášenější a mému srdci zároveň nejbližší. Na region Goriška Brda a údolí Vipava patřící do prominentní slovinské vinařské oblasti Primorje. Goriška Brda je maličký region ležící na hranicích s Itálií a jejím proslulým vinařských regionem Friuli ze západní strany, z východní je oddělen od zbytku Slovinska pásem Alp stoupajících od údolí Soči....
pokračovat ve čteníLe Rendez vous: Market nejen o jídle
Le Rendez vous je market plný jídla, umění, designu, módy a zážitků. Vážně! Chodím na něj pravidelně už nějaké dva tři roky a vždycky jsem si ho náramně užila. Je to taková moje srdcovka. Letos jsem měla možnost zažít ho z druhé strany jako prodejce. Akorát jsem tam nebyla s tím, co jsem uvařila a upekla, ale s naší značkou designových popruhů na foťák, kterou s mým mužem máme. O tom vám ale vyprávět nechci. V předchozích ročnících jsem na Le Rendez vous vyrazila vždycky za jídlem, jak taky jinak. Letos jsem nějak dospěla nebo co a všímala si i ostatních prodejců. Nebojte se, i jídla bylo na tomto ročníku dostatek. A to opravdu dobrého. Ještě než se dostaneme k jídlu, ráda bych vám řekla něco o tom, koho všeho můžete na Le Rendez vous potkat. Obsazení prodejců je samozřejmě akci od akce jiné, ale jde o to, že jsou to velmi šikovní a kreativní lidé se skvělými nápady, ty přetváří do úžasných věcí a ty vám pak nabídnou třeba na Le Rendez vous. Od bytových doplňků, přes šperky až po hračky pro děti nebo různé kreativní sady. To všechno a mnohem víc máte možnost na tomhle marketu pořídit. Další market se bude konat příští rok někdy na jaře, takže neváhejte a vyrazte se tam podívat. A teď k tomu jídlu, které vás samozřejmě nejvíc zajímá. Naprosto mě nadchly polévky od Good Karma Catering. Miluju husté polévky a tyhle byly přesně podle mého gusta. Ochutnali jsme marockou mrkvovou polévku s tahini a domácí harissou, francouzskou houbovou smetanovou polévku a polévku z pečených batátů a fazolí černé oko. Všechny byly báječné a lahodily nejen našim chuťovým buňkám, ale i oku. Nikdy byste neřekli, že je možné, aby polévka vypadala tak krásně. Po polévce přišel druhý chod v podobě sendviče z domácího petrželkového chleba s kachním masem, glazovanou cibulkou, kyselou okurkou, redukcí z červeného vína s česnekem a tymiánem a citrónovou majonézou. Skvěle to zní už podle názvu, že? Věřte mi, že takové to i bylo. Holky z Mňam a Mňau, které si na Le Rendez vous připravily speciální podzimní menu, jemuž dominovala právě kachna, měly každý den vyprodáno. A to dřív, než celý market končil. Jako sladkou tečku jste si mohli dopřát cupcake nebo sušenky od Tytyny, typické francouzské pečivo z Páj pâtisserie nebo čokoládové lanýže z Choco lanýže Herůfkovi. Jde o malou rodinnou firmičku, která vyrábí čokoládu tady u nás na Jižní Moravě. Kakaové boby si dováží z různých koutů světa a ostatní suroviny nakupují výhradně od místních dodavatelů, jak jinak než ve vysoké kvalitě. Trochu vám z toho vyschlo v krku? Není problém. Dopřejte si sklenku francouzského vína z Le Vin, čaj z Literární čajovny Skleněná louka, něco ostřejšího od Absinthium nebo cidre či levandulové víno od Levandulová. Mimochodem, vřele vám doporučuji ochutnat jejich levandulové palačinky. Patří k jednomu z mých nejúžasnějších gastro zážitků. Na Le Rendez vous mám moc ráda tu atmosféru. Líbí se mi, že tam můžete zůstat klidně celé odpoledne a pořád budete mít co dělat. Tam něco ochutnáte, potom se podíváte po stáncích, popovídáte si s prodejci a mezitím vám vyhládne a můžete zase začít ochutnávat. Každý si tam najde to své a to je na tom to úžasné. Až příště uvidíte plakát, udělejte si poznámku do diáře a běžte se tam podívat. Foto:...
pokračovat ve čteníRecept: krémová dýňová polévka
Někdy mám pocit, že na konci října se můžou všichni zbláznit, jenom aby si uvařili dýňovou polévku. Je to hodně dané tím, že obchody propagují nabídku dýní. Hádejte kvůli čemu. No jasně, kvůli Halloweenu. Jenže dýně seženete celý podzim a při správném skladování si můžete dýňovou polévku uvařit třeba i uprostřed zimy. Dýně má ráda teplotu okolo 15 °C, ale nedávejte ji do lednice, tam je na ni moc vlhko. Nachystejte si: 350 g očištěné dýně 1 malou cibuli 40 g másla 1 lžičku cukru 200 ml smetany ke šlehání 500 ml zeleninového vývaru sůl a muškátový oříšek Cibuli oloupejte a nakrájejte nadrobno. Dýni rozkrojte, očistěte od slupky a dužinu se semínky vyškrábejte – dobře to jde klasickou polévkovou lžící. Potom dýni nakrájejte na asi půlcentimetrové kousky. Díky tomu budete mít polévku uvařenou coby dup. V hrnci si rozpusťte máslo, přidejte cibuli a 2–3 minuty ji poduste. Nezapomeňte ji občas promíchat. K opečené cibuli přidejte dýni nakrájenou na kousky, pocukrujte, zvyšte plamen a 5 minut opékejte, aby dýně změkla. Zalijte vývarem, přidejte smetanu a přiveďte k varu. Vařte 15 minut. Uvařenou polévku rozmixujte tyčovým mixérem dohladka. Podle chuti osolte a párkrát do polévky strouhněte také muškátového oříšku. Na talíři můžete polévku posypat opraženými dýňovými semínky, zakápnout dýňovým olejem nebo podávat s chlebovými krutonky s bylinkami. Foto: Lenka...
pokračovat ve čteníRyby: proč chybí na českých talířích?
Rybu? Ne, děkuji. Znám jenom málo lidí, kteří si dopřávají rybu alespoň jednou za 14 dní. Někteří z nás ji do jídelníčku nezařadí ani jedenkrát za měsíc. Přitom podle výživových poradců bychom si je měli správně dopřát až dvakrát týdně. Proč? Protože ryba je zdravá. Je důležitým zdrojem minerálů a vitamínů. A když si ji budete na talíř nandávat pravidelně, snížíte riziko řady onemocnění. To se ovšem nebavíme o oblíbeném českém zpracování ryb, kterým je smažení v trojobalu. V tomto případě si naopak můžete nějakou tu pěknou a zákeřnou nemoc pořídit. Ryby nejen na Vánoce Tradičním obdobím, kdy si rybu připraví téměř každá česká domácnost, jsou Vánoce. Není to ale škoda? My Češi sníme za rok něco okolo 5 kg ryb na hlavu. Zdá se vám to jako dostatečné množství? Když si to rozpočítáte, vyjde vám, že za měsíc sníme každý zhruba 400 g ryb. A to se do téhle statistiky počítají i vegetariáni, nemluvňata a ti, kteří z nějakého důvodu ryby nejí. Pořád se vám to zdá v pořádku? Pojďme si to porovnat třeba s vepřovým. Toho za rok spořádáme celých 42 kg na osobu, což dělá 3,5 kg měsíčně! Už sami vidíte, co je tady špatně? Optimálně bychom měli za rok sníst 17 kg ryb na osobu, tj. o celé kilo víc, než je tomu teď. Když už ryby, tak ty mořské Česko je zemí rybníků. Máme jich více než 24 tisíc a jejich celková plocha je 52 tisíc ha. A přesto, když už si ryba najde cestu do české kuchyně, je to nejčastěji ta mořská. Losos, tuňák, treska, makrela, halibut… často až daleko za nimi stojí kapr nebo pstruh. Když někomu řeknete, že jste si koupili tolstolobika, zeptá se vás, co to vlastně je. Ročně u nás vyroste něco okolo 20 tun kaprů. Z toho půlku jich vyvezeme do okolních zemí – nejvíce do Německa, potom na Slovensko, do Rakouska, Polska a Maďarska, ale je o ně velký zájem i v Belgii, Francii či Itálii. Nejčastější výmluvy Věřte mi, že ryby vám díru do žaludku opravdu neudělají. Sepsala jsem seznam nejčastější výmluv a rozmetala je pádnými argumenty. Ryby jsou drahé Nemá smysl zapírat, že čerstvá ryba patří k dražšímu druhu masa. Ale jak už jsem několikrát zmiňovala, ryba je zdravá a dietní, což jsou faktory, které by měly převážit nad cenou. Děláte to přece pro sebe a svou rodinu. Navíc, pokud jste ochotni dopřát si steak z pěkně vyzrálého hovězího masa, proč si jednou pro změnu nekoupit taky rybu? Bojím se, že mi zaskočí kost Kosti jsou problém hlavně u kapra, který jich má opravdu hodně. V dobré rybárně vám vyfiletují rybu tak, že v ní nenajdete ani jednu kostičku. V Brně můžu doporučit např. Rybenu na Orlí, kde to s rybami opravdu umí. Ryba smrdí Ryby žijící ve stojaté vodě jsou aromatičtější než ty, které plavou v řekách nebo moři. Rybí maso můžete zbavit jeho specifického zápachu jednoduchým trikem – namočte ho na 15 minut do mléka, poté ho opláchněte a osušte. Nebo ho dejte marinovat s voňavými bylinkami do oleje a všechno hojně zakápněte citrónovou šťávou. Ryba si vezme z bylinek to nejlepší a už z ní nebude tolik cítit rybina. Vadí mi hlava a ploutve Na tento problém existuje jednoduchá pomoc. Najděte si v okolí dobrou rybárnu a kupujte filety. Dnes už není nezbytně nutné kupovat celou rybu a zbytečně se trápit porcováním a kucháním. Slyšel jsem, že obsahuje nebezpečné toxiny a těžké...
pokračovat ve čteníRecept: šípkový sirup
Na zavařování mě neužije, marmelády mě taky neberou, ale vyrábět sirupy, to mě baví. Do našeho každoročního arzenálu patří bezinkový sirup, kterého jsem letos na jaře dělala dvě dávky, a už dojíždíme poslední láhev. Loni jsem poprvé zkoušela šípkový sirup. Šípky jsou plné vitamínu C, a pokud vám všechen při vaření a zavalený hromadou cukru někam neuteče, můžete si chrochtat, že děláte něco pro svoje zdraví. Rozhodně ale budete mít jistotu, že si dopřáváte něco lepšího, než co koupíte v obchodě. Na 2 až 2,5 litru sirupu budete potřebovat: 500 g šípků 1,5 litru vody 1-2 kg cukru 40 g kyseliny citrónové sterilizované láhve Šípky opláchněte, a pokud se vám chce, očistěte je od bubáků. Není to ale nezbytně nutné. Zalijte je 1 litrem vody. Na pomoc si vezměte tyčový mixér a šípky nahrubo rozmixujte. Tím vaše práce prozatím končí. Směs na sirup svěřte na 5 hodin lednici. Po 5 hodinách přiveďte louhující se šípky k varu a poté opět uložte do lednice. Tentokrát na ně můžete zapomenout na celých 12 hodin. Pokud však na další přípravu sirupu nebudete mít čas a necháte je louhovat déle, vůbec nic se nestane. Nachystejte si cedník s jemným plátnem a velký hrnec. Přeceďte šípky do hrnce. Šípky hodně vody nasákly, proto se za to nebojte vzít a vymačkejte jí z nich co nejvíc. Výslednou tekutinu zvažte a přidejte stejnou hmotnost cukru plus 1 kg navíc. Tekutinu doplňte do množství 1,5 litru, přidejte kyselinu citrónovou a přiveďte k varu. Cukr by se měl rozpustit ještě dříve, než začne sirup vřít. Sirup nevařte, stačí, aby ode dna začaly stoupat bublinky, a máte hotovo. Pěnu, která se vám bude při vaření na sirupu tvořit, postupně sbírejte, jinak vám vytvoří v lahvích nepěkný špunt. Láhve si připravíte jednoduchým trikem. Uvařte vodu ve varné konvici a naplňte s ní láhve i víčka až po okraj. Nechte 10 minut stát a poté vodu vylijte. Tadá! Sterilizované láhve máte připravené na naplnění sirupem. Naplněné láhve otočte dnem vzhůru a nechte sirup vychladnout. Foto: Lenka...
pokračovat ve čteníRecept: dýňový karamel
Podzim, to jsou dýně. Dýňová polévka, pečená dýně, dýňové dorty… a abyste té dýně neměli náhodou málo, uděláme si dýňový karamel. Ten pak můžete použít do palačinek, na lívance, do dortového krému a já mám v plánu jej použít jako náplň do narozeninového koláče z křehkého těsta. Co budeme potřebovat? 300 g dýňového pyré (použila jsem Hokkaido, ale můžete určitě použít i muškátovou či jinou) 150 g cukru krupice 100 ml smetany ke šlehání 150 g másla ½ lžičky mořské soli Postup je poměrně jednoduchý, teda pokud nespálíte karamel. Cukr vsypeme do rendlíku se silnějším dnem a necháme jej na mírném ohni (či teplotě) zahřívat, jakmile se začne rozpouštět, začneme jej vařečkou míchat. Až se nám všechen cukr rozpustí a získá krásnou zlatavou barvu, postupně za stálého míchání přiléváme smetanu (nesmí být studená, ideální je pokojová teplota). Vymícháme dohladka, pak přidáme sůl, dýňové pyré a opět vymícháme. Odstavíme ze sporáku a přidáme na kostky nakrájené máslo, které metličkou vpracujeme do hmoty. A máme hotovo. Přelejeme do skleničky, uzavřeme a po vychladnutí skladujeme v lednici. Doporučuji kombinaci třeba s palačinkami a můžete přidat oříšky se skořicí. Takhle nějak chutná podzim. Foto: Eva...
pokračovat ve čtení