Blog
Říjnové gastrotipy: dýně, ústřice i raw
Podzim je tu v plné palbě, ale o gastroakce zatím není nouze. V hlavní roli jsou samozřejmě dýně, ale máme pro vás i pár dalších zajímavých akcí. Jdeme na to! 6. 10. Street Picnic vol.7, Local Barber Shop Street Picnic je představa totální pohody: skvělá příležitost vypnout si telefon, dát si kafe nebo drink. V říjnu nás čeká poslední letošní akce, tak je nejvyšší čas vyrazit! Těšit se můžete na grilování v podání Vietnamské bagety a o sladké se postará Kobliha. Fanoušci kávy se mohou zúčastnit srovnávacího cuppingu. Event na facebooku 9. 10. Den otevřených ústřic v Koishi – VI. ročník Ústřice jsou bez diskuze ultimátní dekadentní zážitek. Pokud nemáte hluboko do kapsy a chcete strávit den ve společnosti těchto chutných měkkýšů, německých ryzlinků a Tomáše Matonohy, vyražte na Den otevřených ústřic do Koishi. Nudit se rozhodně nebudete. Event na facebooku 9. 10. Podzimní neděle, Marinada store Jak jinak strávit podzimní neděli než nad dobrým jídlem. V Marinada Store vás čeká podzimní menu šéfkuchařky Sann Giger, živá kytarová hudba a hlavně speciální host večera Daniela Turecká, autorka knihy Nalož to! A nebojte se, bude i autogramiáda. Event na facebooku 14. – 15. 10. Polívkobraní, Zelný trh Podzimní Polívkobraní bude o prezentaci různých druhů známých i méně známých polévek, ale především o polévce soutěžní, a tou je „Zelňačka“. Budete mít možnost vybrat tu nejchutnější! Nebudou chybět regionální prodejci, káva, pivo a víno. Event na facebooku 15. 10. Vegan & RAW fest, hala Parkk – Malá Amerika Organizátoři FoodParku pro nás stále připravují nové a chutné akce, což nás samozřejmě baví. Na vegan a RAW fest ochutnáte spoustu dobrot a zajít můžete i na nějaký z workshopů nebo přednášek. Součástí bude i oblíbený pravidelný FoodPark. Event na facebooku 16. 10. Dýňová slavnost, Otevřená zahrada Milovníci dýně nesmí chybět na dýňové slavnosti v Otevřené zahradě. Těšit se můžete na prodej dýní různých tvarů a velikostí, program pro vaše ratolesti, podzimní farmářský trh, opékání buřtů a občerstvení z restaurací Rebio a Gril La Bouchée. Máte nejlepší recept na dýňový koláč? Přihlaste se do soutěže a ukažte konkurenci, zač je toho loket. Event na facebooku 18. – 21. 10. Slavnosti jídla, náměstí Svobody Slavnosti jídla se vrací na náměstí Svobody v Brně. Akce se zúčastní 8 brněnských restaurací, které doplní regionální a řemeslní prodejci (prodejci s vínem, pivem, kávou, trdelníky, frgály, kváskovým pečivem a řemeslníci se šperky, výrobkami z ovčí vlny a dřevěnými výrobky). Pokrmy bude možné zakoupit za speciální festivalovou měnu. Event na facebooku 22. 10. Podzimní prohlídky – Brněnské kavárny – zmizelé i současné Brněnské kavárny jsou nepochybně naprostý fenomén. Chcete se dozvědět něco o jejich historii a připomenout si místa, kde se kdysi nad šálkem kávy scházely významné brněnské osobnosti? Procházka představí kavárny 19. stol. i kavárny prvorepublikové, spojené hlavně s architekturou funkcionalismu. Event na facebooku 29.10. Dýňové a husí slavnosti Brno, hala Parkk – Malá Amerika Husí a dýňové speciality hrají hlavní roli i na poslední akci října. Na Malé Americe si budete moct vydlabat dýni, koupit svatomartinskou husu nebo si vyrobit lampičku. Vrcholem programu bude lampionový průvod. A nehrozí ani prochladnutí, k dispozici bude dostatek dýňové polévky, svařáku i punče. Event na facebooku Uniklo nám něco? Víte o zajímavé akci, o které bychom měli informovat? Napište nám na info@varecka-pise.cz. Fotografie: foto1, foto2,...
pokračovat ve čteníPiknik box: první narozeniny s domácími koblížky, cidery a balónky
Už je to přesně rok, co oblíbená červená kavárna v Björnsonově sadu uvařila první latté a naservírovala první zákusek. A své první narozeniny se rozhodla oslavit ve stylu, který na ní máme všichni rádi. Pohodově, po domácku a s boulemi za ušima. Když do Piknik boxu přijdete, dýchne na vás příjemná atmosféra. Sednete si na paletu, dáte si něco dobrého a pozorujete, co se děje v parku kolem. Ve středu 12. září odpoledne tu ale bylo rušněji, jak se na správnou narozeninovou oslavu sluší a patří. Šňůry barevných balónků natažené mezi červenými kontejnery, řádka voňavých stánků lemujících nádvoří, pultík s hudbou a letáky na sloupech, které hlásaly, že se něco chystá. Kromě menu samotného Piknik boxu, kde mezi lákavými dortíky a koláčky jednoznačně vedly ricottové cheesecaky podávané ve skleničce stejně jako nachlazený Prager Cider, nechyběl například pop up projektu Kobliha, který vás musel zaujmout už na první pohled i nádech. Nadýchané čerstvé donuty „tisíce” chutí. Do nosu jste si mohli dát smažené koblížky ve stylu slaný karamel, s arašídy, lotusky, s malinou a pistáciemi, s citrónovou polevou nebo třeba čokoládové posypané marshmallowny. Výzvou ovšem byly javorovoslaninové donuty! Minisendviče s trhaným vepřovým ramínkem připravila parta kolem DEBUT. Lec Kůk zase kolemjdoucí lákali na slané francouzské quiche. Na své si přišli i milovníci vína a burčáku, který dovezlo vinařství Vávra. A na závěr samozřejmě přípitek a sfouknutí svíčky na dortu, které nesměly chybět. Podle mého názoru se Piknik boxu oslava povedla tak, jak si představovali. Už se těšíme na druhé narozeniny, kde, doufejme, uvítají další řadu mini bister a gastro projektů, které si zakládají na poctivé domácí kuchyni, kterou tvoří s láskou. A to je na tom to skvělé! Foto: Lucie...
pokračovat ve čteníRecept: Kanelbullar čili skořicoví šneci
Po návratu ze Švédska a Norska jsem se rozhodla upéct tyto skořicové šneky. Docela často je šlo vidět v kavárnách a obchodech, u nás je můžete ochutnat třeba v Ikee. Co se týká našeho dobrodružství, stříbrným Mercedesem (rok výroby raději nechci znát) jsme ujeli přes 7000 kilometrů. K tomu Mercedesu se totiž z loňské dovolené v Norsku vztahuje docela zábavný příběh, kdy jsme ztroskotali už v Brně právě u Ikey a auto nám pak dávalo zabrat celou dovolenou (vytečený olej, pokleslý podvozek, nefunkční zavíraní oken). Letos však ani neškobrtlo a jelo jako drak. Přes Švédsko jsme se dostali až na Lofoty. Krása, sever jsme navštívili už podruhé a rozhodně se tam ještě vrátíme, ba dokonce uvažujeme, že bychom se tam i přestěhovali (trošku naivní a praštěná idea, ale jsme opravdu nadšení). No, a nyní k receptu, opět jsem vycházela z blogu Lindy Lomelino. Těsto: 150 g rozpuštěného másla 90 g cukru krystal ½ lžičky soli 2 lžičky mletého kardamomu 500 ml mléka 50 g čerstvých kvasnic 800 g hladké mouky Náplň: 200 g másla 170 g cukru krystal 2 lžičky mleté skořice ½ lžičky mletého kardamomu ¼ lžičky vanilky Na potření: rozšlehané vejce cukr krystal nebo perlový cukr na posypání Mléko zahřejeme na 37 °C a přidáme rozdrobené kvasnice, které v něm rozmícháme. Máslo, smícháme s kořením, cukrem a přidáme mléko s rozpuštěnými kvasnicemi. Mouku prosejeme a smícháme se solí. Mouku postupně přisypáváme do tekuté směsi a mícháme cca 5 minut kuchyňským robotem, dokud není těsto krásně hladké a trochu lepivé. Přikryjeme a necháme kynout cca 40 minut na teplém místě. Mezitím si připravíme náplň. Máslo rozpustíme s cukrem a kořením v rendlíku a promícháme. Vykynuté těsto rozdělíme na dvě poloviny. První část vyválíme do tvaru obdélníku cca 3 mm silného. Potřeme polovinou máslové směsi a přeložíme na poloviny, tak aby náplň byla uvnitř, na internetu je nespočet způsobů, jak můžete šneky tvarovat (slečně sice nerozumím, každopádně vám hezky ukáže jak na šneky). Můžete těsto po delší straně nakrájet na proužky a ty stočit do šneka, případně omotat kolem prstů, viz foto a video. Nebo zcela jednoduše udělat z těsta roládu a nakrájet na jednotlivé šnečky. Takto vytvořené šneky necháme ještě 30 minut kynout na plechu a pak je potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme ideálně perlovým cukrem, který má velké krystalky. Každopádně já jsem jej neměla, tak jsem je posypala obyčejným krystalem. Takto postupujete i s druhou polovinou těsta a náplně. Nakynuté a potřené šneky pečeme cca 10 minut na 250 °C. Vyšlo mi 28 ks šneků, které jsme ještě ten den snědli. Při pečení nádherně voní kořením a máslem. Určitě s nimi uspějete, ideální na svačinu, snídani či ke kávě. Ochutnejte...
pokračovat ve čteníReport: Yuhi vařila v Pilátovi
Pokud máte rádi asijskou kuchyni, doporučuji navštívit japonskou restauraci Ebisu na Slovákově 8 (nenechte se odradit, tím, že nevidíte vývěsní štít restaurace, ten se nachází ve dvoře, takže kdo hledá, ten najde). Yuhi Che vaří výborně. Občas si nechávám něco nosit do Laskomin, protože Ebisu se nachází ve sklepení pod pekařstvím. Doporučuji zejména hlívu ústřičnou na másle a po návštěvě Piláta i bůček na zázvoru. Fantastické. A navíc v horkém letním počasí velmi oceníte příjemný chládek, který vám restaurace po čas návštěvy poskytne. S obavou, že v 5 hodin odpoledne už na nás možná nic nezbude, jsme se vydaly k Pilátovi. A bylo všeho dost, přes poledne se Yuhi vůbec nezastavila, ale odpoledne se nám mohla věnovat. Naštěstí už nebyla taková zima (jeden z těch chladných a deštivých zářijových dnů), a tak jsme se mohly kochat výhledem na jedno z nejhezčích zákoutí Brna z venkovního posezení. V nabídce byla miso polévka, má oblíbená hlíva, nudle se zeleninou a sezamovou omáčkou, vepřový bůček a krevetový salát. Měly jsme problém si vybrat: „Já bych si totiž dala nejraději ten bůček a k tomu tu hlívu.“ A nakonec k tomu přibyl ještě krevetový salát. Co budu povídat hlíva fantastická, doma si ji takhle nikdy neudělám. Křupavá, voňavá, prostě mňamka. Bůček za normálních okolností úplně nevyhledávám, ale tady jsem neodolala. Úplně se rozplýval, zázvor nebyl nijak moc výrazný a krásně se doplňoval s vínem. Zkrátka pokud se nebojíte ochutnat něco nového, určitě navštivte Ebisu a přesvědčte se, jak Yuhi vaří. Můžete například přijít na Ebisu birhtday party, která se koná ve čtvrtek 13. října, a oslavit 3. výročí existence Ebisu v Brně. Já tam totiž...
pokračovat ve čteníSlavnosti moře: šestá vlna ošplouchla Kraví horu
Na první setkání se společností Ocean48, respektive panem Baráčkem, si vzpomínám naprosto přesně. Do dnes již neexistující kdysi proslavené restaurace U Kastelána nám přinesl humry a spoustu dalších skvělých surovin přímo na kurz vaření vedený Michalem Göthem. Jako dodavatel čerstvých ryb pro kvalitní brněnské restaurace totiž společnost před sedmi lety začínala. Od té doby se u Oceanu48 změnilo mnohé: Baráčkovi otevřeli první prodejnu na Minské, kromě ní můžeme v současnosti v Brně ryby od této rodinné firmy nakupovat na dalších čtyřech místech. A první mimobrněnský obchod otevřela v Olomouci. Přibylo tradiční páteční grilování na žabovřeské pobočce, bistro v Králově Poli a hlavně: akce Slavnosti moře. Ta postupnou proměnou svého rozsahu zcela kopíruje vývoj kdysi malé společnosti: první vlna (nejedná se totiž o ročníky, letos ocean šplouchal již dvakrát) byla takovým prodloužením pátečního grilování do soboty. U třetí vlny již bylo pořadatelům jasné, že zájem naprosto převyšuje kapacity zahrádky kolem kapličky a že pokud si nechtějí dále číst o nezvládnuté organizaci a nedostatku místa, musí popřemýšlet o změně. Následovaly tak dva ročníky tsunami na Slovanském náměstí. A konečně šestá vlna zalila o víkendu 3. až 4. září Kraví horu. A právě o její nedělní návštěvě bych ráda napsala pár řádků. Návštěvníky čekalo deset stánků s nabídkou pokrmů, stanoviště s čerstvými ústřicemi a od prvních akcí pořadatelé také výrazně rozšířili sortiment vína. Já si na akci vzala rodinnou posilu, abychom toho zvládli zkusit co nejvíce. I tak jsme neochutnali tři jídla, i když sestra, která se „na Kraváku“ zastavila o den dříve, po telefonu hlásila, že žraločí burger přímo od pořadatelů byl také dobrý. Kromě něj nedošlo ještě na nabídku La Bouchée (mušle svatého Jakuba) a pstruha lososovitého z Hotelu Žabčice. Moji společnost nejvíce zaujaly spíše asijské úpravy ryb a potvůrek. Za favorita vyhlásili grilované tygří krevety marinované v citrónovém tymiánu na těstovinách tagliolini s mangem, chilli a kari od prakticky místní Monte Bú, a to přesto, že se restaurace zaměřuje primárně na steaková masa. Chutnala také thajská polévka Tom yum s krevetami z nového podniku Konoha, kterou jsme degustační odpoledne zahájili. Zajímavé chutě jsem čekala od grilovaných chapadel kalamárů teriyaki s míchaným salátem s rukolou a wafu dresinkem, restaurace Kaizen ale zklamala: jídlo nemělo nejen specifickou, ale prakticky žádnou chuť. Dobře ochucená byla naopak chapadla z Ristorante Piazza, na černé rizoto mám ale poslední dobou smůlu, k celkově pozitivnímu dojmu z pokrmu příliš nepřispělo. Zvládli jsme také dvojitou porci smažených kalamárů a krevet s česnekovou aioli od týmu restaurace Retro Consistorium, jednu naběračku z velké středomořské pánve a výběr tapas od pořádající společnosti Ocean48. Z těch mi nejvíce chutnal tuňákový salát. Na festivalu se dal strávit prakticky celý den (o to spíše, že akce probíhala v rozlehlém parku). Nechyběly stánky s kávou a zmrzlinou, točené pivo, dětské hřiště se skákacím hradem nebo další zábava v podobě ukázek filetování nebo soutěže v otevírání ústřic. Celkově je pořadatele možné za organizační stránku jen chválit: poučeni z nedostatků předchozích akcí zajistili jak dostatek lavic k sezení, tak slunečníky pro ty, kterým již slunce v zářijové dny není vzácné, a hlavně byl všude – ať už u pokladen nebo na stáncích – dostatek personálu. Fronty tak byly naprosto minimální a špinavé talíře mizely ze stolů, sotva jste odložili vidličku. Rychlost „odbavení“ zvýšil také již minule zavedený systém bezhotovostních plateb. Stačilo přijít s kartičkou, přiložit ji u vybraného stánku ke čtečce – a jídlo bylo vaše. Žádné hledání drobných, vracení peněz… Personál jednotlivých stánků se mohl...
pokračovat ve čteníRecept: club sandwich
Víte, že sandwich údajně vymyslel jeden anglický lord? Jmenoval se John Montagu Sandwich, žil v 18. století a svým hostům prý nabídl plátek masa vložený mezi dva krajíce chleba. Ať už tomu tak bylo nebo ne, pokrm měl očividný úspěch, když si ho tak často dopřáváme i dnes. Club sandwich prý spatřil světlo světa o 100 let později díky kuchaři v jednom newyorském kasinu. Dostal za úkol vymyslet jídlo, které by ukojilo hladové žaludky gentlemanů. Ovšem tak, aby nemuseli přestat hrát. Na jeden báječný sandwich si nachystejte: slaninu nakrájenou na plátky 3 plátky toastového chleba 1 vejce ledový salát rajče majonézu sůl a pepř Na pánvi opečte plátky slaniny pěkně dozlatova. Potom na ni vyklepněte vejce. Na druhé pánvi nebo v toastovači opečte plátky chleba. Připravený chleba potřete z jedné strany majonézou. Na první toast položte ledový salát a na něj plátky rajčete. Přiklopte druhým toastem namazanou stranou dolů a majonézou potřete i horní suchou stranu. Na ni položte opečenou slaninu a vejce. Své dílo završte posledním toastem, který položte namazanou stranou dolů. Rozkrojte, propíchněte párátkem, aby se sandwich nerozjížděl, a ihned...
pokračovat ve čteníZe slovníčku gurmána: Sous-vide
Zní to trochu jako nějaké zaklínadlo, ale nemusíte se bát, nic špatného se vám nestane. Jde o speciální kuchařskou techniku, při které se potraviny vaří ve vakuu. Tak vidíte, od kouzel jsme se dostali skoro až do vesmíru. Sous-co? Souse-vide je stará francouzská technika vaření. V překladu to znamená ve vakuu. Název tak přesně vystihuje způsob přípravy. Surovina se hermeticky uzavře – zavakuuje – do plastového sáčku a potom se pomalu několik hodin vaří. Obvykle to trvá jednu až šest, ale výjimkou nebývají ani dva dny. Podívejme se tomu trochu na zoubek Při sous-vide zapomeňte na bod varu, tady se vaří při teplotě 55–60°C. Cílem je uvařit potravinu tak, aby byla uvnitř uvařená a zároveň její povrch nebyl převařený. Navíc vynikne její chuť a textura. Vaření ve vodní lázni zabrání připálení nebo rozvaření suroviny. Uveďme si konkrétní příklad. Když pečete maso v troubě, vystavujete ho mnohem vyšší teplotě, než je potřeba. Vytáhnete-li ho příliš brzy, bude uvnitř nedopečené. Naopak po řádné grilovačce může být jeho kůrka připálená. Se sous-vide je maso vystaveno po celý proces vaření stejné teplotě. Použití mnohem nižší teploty oproti běžné úpravě má za následek velkou šťavnatost masa. Nedojde totiž k porušení buněčných stěn a maso neztratí žádnou šťávu. Naopak u zeleniny je její rozměklý a převařený povrch značně nežádoucí. Se sous-vide dosáhnete zachování její pevné struktury. Vaření staré přes 200 let Poprvé techniku sous-vide popsal sir Benjamin Thompson v roce 1799. Sice jako teplonosné médium použil vzduch a ne vodu, ale princip zůstal zachován. V 60. letech 20. století se začíná sous-vide využívat při průmyslové konzervaci potravin. Do světa kuchařů ji poprvé přivedl roku 1974 Georges Pralus. V restauraci Troisgros ve francouzském Roanne s ní připravil slavná foie gras. Dnes si tuto techniku vaření oblíbilo mnoho špičkových šéfkuchařů. A to nejen pro značnou lahodnost výsledku, ale i pro její praktičnost. Není nic jednoduššího, než si všechny porce navakuovat do pytlíčků a potom je mít hotové stále po ruce. Zvládnu to i doma? Možná jste už pochopili, že na sous-vide vaření nemůžete použít pytlík z obchodu a hrnec, který máte doma. Budete potřebovat speciální vybavení. To profesionální stojí desítky tisíc korun. Nicméně protože se o sous-vide zajímá stále více kuchařů-amatérů, objevily se na trhu i vodní lázně pro domácí použití. Pořídíte je za něco málo přes tři tisíce...
pokračovat ve čteníGarage Wine: exkluzivní vinný bar, který nepřipouští kompromisy
Viktor Volný je známý brněnský sommelier, který se rozhodl rozjet svůj vlastní vinný bar. Ten najdete hned pod Špilberkem na ulici Údolní. Jakmile otevřete dveře a vkročíte dovnitř, je vám na první pohled jasné, že nejste v žádné průměrné vinárně. Nejen celkový design podniku a vinné lahve elegantně vystavené v prosklené místnosti, ale i samotný přístup sommeliera vám dá pocit exkluzivity. Tady se víno ochutnává na úrovni a s přidanou hodnotou. A sympatické na baru Garage Wine je i to, že se nehodlá přizpůsobit konvencím. Proto ho máme rádi, proto má své místo mezi předními podniky v Brně a proto jsme neodolali udělat pro vás s Viktorem rozhovor. Viktore, jak to vlastně všechno začalo? Na začátku, zhruba před rokem, se potkali dva lidé, kteří mají rádi víno. Po nějaké době nás nadchla myšlenka vlastního podniku a začali jsme hledat prostor. Ne že by v Brně vinný bar chyběl, ale naší první myšlenkou bylo udělat to trošku jinak. Pojďme se soustředit jen na to, co my sami máme rádi, nejít cestou kompromisů. Pojďme přizpůsobit vinný bar tomu, co chutná nám, a nemít portfolio na úkor toho, co bychom sami chtěli. Tento přístup jsme škrtli a vydali se jinou cestou. Můj společník měl již tehdy velmi dobré kontakty a alokace v zahraničí. Veškeré tyto alokace jsme přesunuli do současného prostoru baru, nabídku jsme ještě o něco rozšířili a nakonec otevřeli dveře veřejnosti. Můžeš představit Garage Wine a jeho koncept? Naším cílem bylo mít příjemné místo s dobrým vínem, kam se člověk bude rád vracet za tím, co má rád a co jsme mu zároveň schopni nabídnout. Specializujeme se na Rakousko, Francii, především Champagne a Bordeaux, najdete u nás Itálii, zastoupena je tu i jižní Morava. To je takový příjemný doplněk, protože v Brně je spousta míst, kde se s Moravou pracuje dobře, vína jsou vidět relativně často a značky se opakují. My tu máme jen 7 až 8 vinařů, za kterými si stojíme a které máme rádi. Garage Wine je tedy postavený spíš na zahraničí. Zároveň tu striktně nemáme věci mimo Evropu a ani v tomto směru neplánujeme nabídku rozšířit. Jdeme zkrátka tou cestou, kterou máme rádi, která se nám líbí a nehodláme se přizpůsobovat tomu, co by mělo být běžné a konvenční. Která vína nebo konkrétní regiony tu hosté mohou ochutnat? Po skleničce tu máme spoustu vín, takže není nutno všechno pít po lahvi. Zaměřením jsme hodně na Champagne, odkud si sami vozíme 4 malé šampaňské domy, které u nás jinak nejsou dostupné. Od října pak chystáme nabídku rozšířit o páté, mimořádně zajímavé vinařství. Dále je tu široká nabídka vín z Rakouska, je tu zastoupeno Wachau, Burgenland, něco z Kamptalu. Z Itálie tu hodně dominuje Piemont a samozřejmě Toskánsko. Z Francie ještě Bordeaux, něco z Burgundska, pár vín z Německa, Alsaska a již zmiňované Moravy. Samozřejmě tu najdeme i vyhlášené Chablis nebo Sauvignon z Loiry. Evropa je tu tedy určitým způsobem pokrytá, ale gró naší nabídky leží právě v těchto regionech. Proč právě název Garage Wine? Garážová neboli butiková vinařství jsou vinařství, která mají relativně malou produkci. Velká část vinařů, které si sem vozíme, toto kritérium splňuje. Inspirací bylo i slavné vinařství Le Pin z Bordeaux, první takto označované vinařství. Samozřejmě to může evokovat určitou exkluzivitu, ale spíš cílíme na to, že by se mělo jednat o výjimečná vína, běžně nedostupná...
pokračovat ve čteníZářijové gastrotipy: kam vyrazit za dobrým jídlem
Prázdniny jsou za námi, ale není důvod dlouho smutnit, protože jestli žijete gastrem, máte se na co těšit. Připravili jsme pro vás stručný přehled akcí, kde se v září můžete skvěle najíst. Tak s chutí do toho! 1. 9. Opening party Coffee baru Mymika Coffee bar Mymika na Lidické otevřel své dveře veřejnosti teprve nedávno a zatím jede ve zkušebním provozu. Zajděte si na domácí limonádu, něco lehkého k zakousnutí, víno a samozřejmě výběrovou kávu. (My) (mi)lujeme (ká)vu! Event na facebooku 1. 9. Vegeparty: Dožínková / Brno Jak už je patrné z názvu, vegepárty je určena především milovníkům vegan a raw stravy. Ostatně kdy jindy si užít plodů přírody než právě ke konci léta. Vstupné se neplatí, ale nezapomeňte přinést vlastní pochoutky. Bude se tančit, zpívat a můžete si zacvičit i jógu. Event na facebooku 2. 9. Ochutnávka malých pivovarů na Zelném trhu Baví vás pivo a zejména objevování malých pivovarů? Pak nesmíte v pátek chybět na Zelňáku. Účast potvrdil pivovar Permon Sokolov, pivovar Krušnohor, Hostinský pivovar U bizona Čižice u Plzně, pivovar Antoš Slaný, pivovar Nachmelená Opice Krnov, Nomád Létající pivovar, Klášterní pivovar Břevnov Praha, Podklášterní pivovar Urban Třebíč, Albrecht Zámecký pivovar Frýdlant a Duck&Dog & JBM Brew Lab. O jídlo se bude starat Mikrofarma a nebude chybět ani kulturní program. Event na facebooku 3. 9. Chillibraní – Chilližrout Festival milovníků pálivého můžete navštívit tuto sobotu na koupališti Riviéra. Nabízí opravdu zajímavý program, kde se dozvíte vše o chilli (od pěstování až po využití v kuchyni). Na pódiu se představí např. Přemek Forejt a Jana Bilíková nebo michelinský šéfkuchař Oldřich Sahajdák. Ochutnat můžete třeba steaky, indickou kuchyni, barbecue, hamburgery a mnohem víc. A samozřejmě si můžete koupit i nějakou tu pálivou mňamku na doma. Zahrajte i Xavier Baumaxa! Lístky pořídíte za 150 Kč. Oficiální stránky 3. – 4. 9. Slavnosti moře na Kraví hoře – 6.VLNA Slavnosti moře se v Brně prostě chytly a tentokrát se přesouvají na Kraví horu. Na programu je tradiční filetování lososa a porcování tuňáka nebo otvírání ústřic. Co k tomu dodat, bude to velká akce jako vždycky. Oficiální stránky 6. 9. Yuhi vaří v Pilátovi Café Pilát pokračuje s nepravidelným hostováním kuchařů z jiných podniků, tentokrát bude vařit Yuhi Che, majitelka bistra Ebisu, které se zaměřuje na japonskou kuchyni. Yuhi si připravila krásné menu a vyhověno bude i vegetariánům, veganům a bezlepkářům. Event na facebooku 10. 9. Industra Food Fest Street food je prostě super a my jsme rádi, že se do Brna vrací s dalším Industra Food Festem. Vařit budou profesionálové ale i zapálení nadšeni, kteří se nebojí nevšedních kombinací. Minule to bylo parádní, tak se zastavte! Event na facebooku 10. 9. Foodpark Foodpark se po letní pauze vrací na Malou Ameriku hned s několika novinkami: bude se konat každou sobotu, probíhat bude v obou halách a těšit se můžete na nové uspořádání prodejců a doprovodný program. Organizátorům jde především o rozšíření nabídky a měli byste tu tedy najít vše, co pro víkendové vaření potřebujete. Držíme palce a určitě se zajdeme podívat! Event na facebooku 17. 9. Ochutnej Asii 2016 Další díl festivalu Ochutnej svět bude tentokrát zaměřen na Asii. Organizátoři slibují food čtvrt, kde si ochutnáte pokrmy japonské, čínské, vietnamské, thajské nebo malajské kuchyně. Součástí bude i asijská tržnice, kde nakoupíte od japonské keramiky až po exotické ovoce. Samozřejmostí jsou i...
pokračovat ve čteníVinař roku: letos zvítězilo Zámecké vinařství Bzenec
Je hodně vinařských soutěží. Tedy myslím tím především u nás. Ve světě je jich totiž výrazně méně, ale u nás opravdu hodně. Vlastně skoro každý den nás média informují o medailových úspěších tuzemských vinařů, pořád nás zvou na nějaké místní košty a z regálů vinoték nás oslňují zlatavé medaile vín, vyznamenaných mnohdy více než sovětský generál. Z pohledu zákazníka jistě jasný důkaz o špičkovosti nabízeného produktu. Realita je ale trochu jiná. Nebudu zde poukazovat na nešvary některých vinařů, oblepujících svá vína medailemi mnohdy s vínem nesouvisejících či vlastnohlavně vymyšlených a vlastnoručně vyrobených. Nedávno jsem pro zajímavost zkoumal několik tuzemských vín v jedné vinotéce a nestačil jsem se divit. Ona zlatavá kolečka na lahvi obsahovala informace typu – „Výběr sklepmistra“ – myšleno prosím onoho vinařství – není nad to dát zlatou medaili podle výběru samotného producenta, nebo zlatá medaile „rodinná kolekce“ – opět vlastní výroba nejmenovaného vinařství. Na druhou stranu, pokud víno chutná třeba tchýni, musí se to řádně marketingově využít. To chápu, ale zde bych asi volil upřímnější sdělení na lahvi. Nebo třeba víno „producenta oceněného za propagaci vinařské turistiky“ – opět velmi vypovídající informace o kvalitě obsahu konkrétní lahve. Podobných medailí jsem objevil na dva tucty. Druhou kategorií medailí jsou medaile ze všech možných i nemožných „bezejmenných“ soutěží. Když pominu kvalitu a erudovanost hodnotitelů oněch desítek či možná stovek místních výstav, je důležité, abychom si uvědomili především jeden základní fakt. Zlatá medaile neznamená nejlepší víno ze všech, stříbrná není druhé místo. Na těchto soutěžích získávají medaile řádově stovky různých vín – záleží na rozmezí bodů, které získají. Například všechna vína nad 86 bodů mají zlatou. Stříbrnou pak vína třeba vína v rozmezí 83-85,9 bodů. A podobně. Celkově pak získá nějaké ocenění i třeba 40-50% přihlášených vín. A víte proč? Protože to je především výnosný business pro pořadatele. Ty zlatavé nálepečky na vína, si totiž vinaři následně kupují! Oni je nedostávají. A není nad to nechat si v reklamce natisknout desítky tisíc medailí za pár haléřů a pak je s ziskem až několika korun na jedné prodávat po tisících vinařům. Nemluvě o různých registračních poplatcích apod. Je spousta lidí, co si z toho udělali celoroční business. A teď si představte, že jsem jednou na jedné lahvi objevil 12 různých medailí.Každá tak po dvou třech korunkách… Nechci ale házet vše do jednoho ranku. Hodnocení vína určitě není jednoduché a naráží na úskalí používaných stupnic a hodnotících systémů. Sám to znám z mnohaleté zkušenosti. O tom jak hodnotit vína si ale můžeme říci pořádně někdy příště. Abych dnes však nebyl jenom negativní, představím vám jednu z mála soutěží, která myslím má u nás opodstatnění a smysl. Vyhlášení jejich výsledků proběhlo 18. 8. v Praze a je jí Vinař roku České republiky. Prosím neplést s Vinařstvím roku – to je jiná soutěž (aby to teda nebylo úplně jednoduché). Vinaře roku pořádá společnost Český archiv vín za podpory obchodního řetězce Makro. Soutěž je dvoukolová, kdy se nejprve hodnotí jednotlivá vína přihlášená do soutěže primární komisí, složenou ze známých a uznávaných tuzemských sommeliérů a hodnotitelů. Následně se podle výsledků v první kole vybere 8 finalistů, jejichž kolekce nejlépe hodnocených vín postupuje do finále. Zde již vína hodnotí komise složená z větší části ze zahraničních hodnotitelů, mnohdy z řad Master Of Wine. To je nejvyšší možné „vinné“ vzdělání na světě. V současné době je 341...
pokračovat ve čtení